Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mimořádné změny počasí na planetě Uran

Mimořádné změny počasí na planetě Uran

uranus_1.jpg
Pomocí největšího dalekohledu světa Keck s objektivem o průměru 10 m získali astronomové dosud nevídaný pohled na atmosféru planety Uran. Snímky jim umožnily nahlédnout do nejzáhadnější "kuchyně" počasí ve sluneční soustavě.

Dva týmy astronomů, jeden z Berkeley, druhý z Wisconsinu, použily Keckův dalekohled, vybavený adaptivní optikou k pořízení detailních snímků atmosféry Urana a jeho prstenců.

Dvojice obrázků, publikovaná 10. listopadu 2004 na setkání členů Division for Planetary Sciences of the American Astronomical Society, odhalila velmi oblačný vzhled planety - je vidět velké množství atmosférických útvarů, které dramaticky mění svoji velikost, jasnost a dobu existence. Jedná se o dění, doposud na planetě Uran nepozorované.

"Pozorujeme zde oblaka malých i velkých rozměrů, od nejasných a difúzních až po ostře ohraničená a jasná, od rychle se vyvíjejících až po dlouhodobě stabilní útvary," říká Lawrence Sromovsky, University of Wisconsin-Madison´s Space Science and Engineering Center.

Navíc nové obrázky, pořízené dalekohledem Keck, zachytily několik zvláštností ve vývoji počasí včetně obří bouře na jižní polokouli planety, která během několika let měnila svoji polohu střídavě sem a tam přibližně o 5° podél rovnoběžky. Velké bouře na Uranu, zaregistrované na nedávných fotografiích, se svou velikostí vyrovnají rozloze USA.

Dalším mimořádným atmosférickým úkazem v atmosféře Urana je dlouhý a úzký oblačný útvar. Pravděpodobně se jedná o největší skupinu oblačných útvarů, jaká kdy byla vůbec na planetách pozorována. Rozdrobený útvar na severní polokouli planety je oblačný komplex, táhnoucí se v délce téměř 30 000 km, který se zcela rozpadl během měsíce. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi dynamické jevy v atmosféře Urana.

Nové snímky planety Uran odhalily více než 30 oblačných útvarů, což překonalo celkový počet obdobných útvarů, zaregistrovaných doposud na fotografiích ze sondy Voyager 2, z Hubblova kosmického teleskopu a dalších dalekohledů do roku 2000. Sledování těchto oblačných útvarů pomůže například odhalit zákonitosti proudění větrů v atmosféře planety a předpovídat pohyb velkých bouřkových oblastí, pohybujících se napříč bleděmodrou planetou. Snímky v infračervené oblasti spektra elektromagnetického záření také umožní astronomům studovat klimatické změny v atmosféře Urana. Rychlost větru v atmosféře dosahuje hodnot mezi 107 až 111 m/s (tj. 385 až 400 km/h). Tyto údaje se týkají nejsevernějších oblastí planety a byly naměřeny 23. 10. 2003.

"Doposud byl rozšířen názor, že planeta Uran je jen velmi málo aktivní, avšak tyto fotografie ukazují, že zde dochází doslova ke dramatickým změnám," říká Imke de Pater, profesor astronomie na kalifornské univerzitě v Berkeley.

Nedávná pozorování ukazují planetu, která se blíží na své dráze do polohy, kdy na jižní polokouli nastává podzim. Ten nastane v roce 2007. Podobně jako na Zemi, Marsu a Neptunu, dochází na Uranu ke střídání ročních období - čtyři roční období se zde vystřídají jednou za 84 roky.

Planeta Uran se otáčí kolem rotační osy, která je skloněna do roviny ekliptiky (planeta jako by se "kutálela" po své oběžné dráze), možná v důsledku obrovské kosmické kolize s jiným tělesem. V roce 1986, kdy kolem planety prolétla americká kosmická sonda Voyager 2, jižní pól planety Uran mířil téměř přímo na Slunce (na jižní polokouli panovalo léto). Nyní, o více než 18 let později, je ke Slunci přivrácen rovník planety. Připomeňme, že jeden den na Uranu trvá 17 hodin a 14 minut.

Severní polokoule planety Uran bude dostávat stále více a více energie ze Slunce až do roku 2028, kdy severní pól planety bude mířit přímo na Slunce. Na severní polokouli nastane léto.

Zdroj: keck.hawaii, spaceflightnow aspaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »