Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Titanu jsou jezera kapalného metanu

Na Titanu jsou jezera kapalného metanu

Titan_jezera.jpg
Vědci našli důkaz, že se na největším Saturnově měsíci Titanu nacházejí jezera kapalného metanu.

Data pořízená radarem 22. července 2006 při těsném průletu sondy Cassini kolem Titanu, přinesla přesvědčivý důkaz, že v současnosti existují na Titanu velké oblasti s kapalným metanem. Radarový snímek pořízený ve falešných barvách ukazuje, co všechno sonda Cassini "vidí". Intenzita barev je úměrná odrazivosti radarového signálu. Barvy neodpovídají tomu, jak by to vidělo lidské oko. (Credit: NASA/JPL/USGS).

Charakteristika jezer:

- tmavé oblasti na radarovém snímku jsou interpretovány jako jezera, popř. kanály s velmi nízkou radarovou odrazivostí - místa v prohlubních (topografických depresích).
- tmavý radarový povrch je hladký a pravděpodobně tvořený kapalinou, horninou, ledem nebo organickými látkami. Více než 75 tmavých radarových místa nebo jezer, která byla pozorována, má průměr od 3 km do více než 70 km.
- některá jezera se jeví zčásti vyschlá, zatímco jiná jsou zaplněna kapalinou. Některá jezera nemusela být naplněna zcela nebo již v minulosti se mohla částečně odpařit. Vyschlá jezera mají na radarových snímcích světlé okraje nebo valy, jejichž barva je podobná okolnímu terénu, který postrádá kapalinu.
- měnící se stav ukazuje, že jezera na Titanu mohou být pouze dočasná. Ale zatím není známa délka trvání těchto periodických změn.
- asi 15 tmavých míst je zaplněno kapalinou a nevykazují žádné důkazy eroze. Tyto tmavé oblasti se podobají pozemským jezerům, které se vytvořily uvnitř impaktních kráterů (např. Clearwater Lakes v Kanadě) nebo uvnitř sopečných kalder (např. Crater Lake v Oregonu). Vzhled prohlubně (deprese) ukazuje spíše na sopečný původ. Je velmi nepravděpodobné, aby byly impaktního původu.
- příkré a velmi zřetelné okraje některých jezer odpovídají jezerům vysychajícím nebo jezerům s prosakující nebo odtékající podzemní kapalinou.
- některá další jezera mají neohraničené a velmi rýhované okraje a postupně se snižuje intenzita radarového signálu směrem ke středu jezera. Pravděpodobně se jedná o jezera, která jsou spojena s kanály, kterými kapalina odtéká nebo o jezera, z nichž odtéká podzemní kapalina.
- vzhled některých jezer připomíná zakřivené a rozšířené kanály. Podobně jako údolí okolo rozvodněné pozemské řeky (např. Lake Powell).
- světlá místa blízko okraje jezera také mohou být "vykukující" vrcholky malých ostrůvků. Plovoucí "ledovce" jsou nepravděpodobné, protože většina materiálů by neplula v kapalných uhlovodících.
- další možností je, že se tyto prohlubně (deprese) a kanály na Titanu vytvořily v minulosti a nyní se zaplnily materiálem o nízké hustotě, proto jsou na radarových snímcích tmavší než jiné části Titanova povrchu.
- nejpřesvědčivější důkazy byly nalezeny na snímcích jezer na severní polokouli Titanu. Zde atmosféra vykazuje jakýsi aktivní koloběh nikoliv vody, ale metanu.
- Titanovy cykly jsou pravděpodobně svázány s dobou oběhu Saturnu kolem Slunce, tj. 29 let. Jezera na polokouli, na níž je zima, by se měla zvětšovat v důsledku metanového deště, zatímco na letní polokouli by se měla zmenšovat nebo zcela vyschnout.

Zdroj: www.spaceflightnow.com a www.jpl.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Planetka (5268) Cernohorsky

Snímek stopy planetky (5268) Cernohorsky Rozměry obrázku jsou 15 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka o efemeridové jasnosti 15.8 magnitudy se nacházela v souhvězdí Pegasa. Po obloze se pohybovala rychlostí 0.36 obloukové vteřiny za minutu ve vzdálenosti 1.121 au od Země a 2.014 au od Slunce. Objevil ji v roce 1971 dr. Luboš Kohoutek v Bergedorfu a pojmenoval ji po českém fyzikovi a pedagogovi Martinu Černohorském (nar. 1923), svém učiteli na Masarykově univerzitě. Autor snímku si považuje za čest, že na stejné univerzitě o více než dvacet let později, byl tehdy docent Černohorský i jeho vzdělavatelem.

Další informace »