Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nad západem svítí zvířetník

Nad západem svítí zvířetník

Zvířetníkové světlo versus Mléčná dráha
Autor: Daniel Lopéz

Blížící se jarní rovnodennost přináší spolu s vyrovnáním délky dne a noci, pomalým nástupem jarního počasí či vzácným částečným zatměním Slunce jeden velmi zajímavý každoroční úkaz na obloze. Pokud máte možnost pobýt právě v následujících 14 dnech někde na vysočině, vysoko v horách či nejlépe v oblastech tmavé oblohy, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení, rozhodně si jej nenechte ujít. Právě v těchto dnech začíná nejlepší viditelnost zvířetníkového světla.

Zvířetníkové či zodiakální světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obrozu na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (ano ten, po němž je pojmenována sonda kroužící kolem planety Saturn), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier publikující své práce jen o rok později, v roce 1684. Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kužele zodiakálního světla byly na světě. Bohužel se rozmach měst zasadil i o postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst současné civilizace, a to kvůli rostoucí míře světelného znečištění. Rozhodně tedy za "zodiakem" vycestujte a okuste pohled do jevu, který byl fotografovaný tak krátce...

Vyhlížejte daleko za městy

Zvířetníkové světlo a Mléčná dráha na observatoři Paranal v Chile Autor: Yuri Beletsky
Zvířetníkové světlo a Mléčná dráha na observatoři Paranal v Chile
Autor: Yuri Beletsky
Pokud se nacházíte mimo výraznou zář rušivého městského osvětlení (například vysoko v horách), můžete už v těchto dnech spatřit poměrně výrazný světelný kužel, sápající do výše až 25° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:30 SEČ a později). Zbytek oblohy (neruší-li zmíněné světelné znečištění) je již neskonale tmavý a plný hvězd. V oblasti poměrně vysoko nad obzorem, nad nejjasnější části bělavého kužele, plným jasem připomíná svou účast na nebeské sféře planeta Venuše. Zapadá krátce po půl deváté. Vrcholek tohoto zvláštního kužele zasahuje až do očima viditelné otevřené hvězdokupy zvané Plejády nebo Kuřátka v souhvězdí Býka. Měsíc vůbec neruší, vychází až v druhé půli noci a spěje do novu, kterého se dočkáme 20. března. Jsme mimo městské osvětlení a ten kužel tam stále září ještě 4 hodiny po západu Slunce. Sune se jako náplast na hvězdné obloze a pomalu zapadá spolu s ní. Napíná se přes zvířetníková souhvězdí od Ryb (na obzoru) až k Býku, či ještě výše. A co že tedy ve skutečnosti vidíme?

Smetí rozptylující sluneční svit

Za úkazem stojí rozptyl slunečního záření na miniaturních částečkách meziplanetárního prachu rozloženého v rovině Sluneční soustavy. Částečky s rozměry řádově 0,001 - 0,1 mm pochází především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Neboť se nachází v rovině ekliptiky, tedy roviny zemské dráhy, kterou si myšleně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími, promítá se nám právě do zvířetníkových souhvězdí. Celková hmotnost tohoto meziplanetárního prachu se odhaduje na 5x1016 kg. Jak se Slunce v průběhu roku promítá do zvířetníkových souhvězdím, ekliptika mění v průběhu roku pro daný čas sklon s obzorem. Největší úhel svírá s českým obzorem v období jarní rovnodennosti po západu Slunce a v období podzimní rovnodennosti před slunečním východem. V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo v záři soumraku či přesvětlených aglomerací. Z našich zeměpisných šířek jej tedy můžeme nejlépe sledovat na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem.

Slabá zář testem pro kvalitu tmavého nebe

Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se pro jeho spatření vydat do výše položených míst, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, vysoko v Beskydech, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách (kde jsou oblasti vyhlášené jako Rezervace tmy). Relativně nejlépe jsou na tom s podmínkami k pozorování jižní Čechy - zejména Novohradské hory. Ani tam ale není obloha dostatečně přírodně tmavá, aby umožnila pozorování zodiakálního světla v plné kráse.

Mapa zodiakálního světla vzniklá spojením 7 jednotlivých snímků. Každý ze snímků je složenina
61 jednotlivých o darkframy kalibrovaných expozic; dvě krajní části mozaiky jsou navíc sesazené
s krajinovými snímky. Červené mlhoviny v Mléčné dráze jsou pořízeny jiným fotoaparátem
(modifikovaným k citlivosti i v dlouhovlnné oblasti) a do mozaiky přičteny dodatečně. Autor: Petr Horálek
Mapa zodiakálního světla vzniklá spojením 7 jednotlivých snímků. Každý ze snímků je složenina 61 jednotlivých o darkframy kalibrovaných expozic; dvě krajní části mozaiky jsou navíc sesazené s krajinovými snímky. Červené mlhoviny v Mléčné dráze jsou pořízeny jiným fotoaparátem (modifikovaným k citlivosti i v dlouhovlnné oblasti) a do mozaiky přičteny dodatečně.
Autor: Petr Horálek
Za ideálních podmínek (které panují například ve vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují nejvíce světla, neboť jsou "v úplňku". U nás se tyto jevy dají pozorovat jen jedinečně, a to spíše fotograficky (především ve zmíněných oblastech tmavé oblohy a v jižních Čechách).

Vyhlížejte a foťte právě v těchto dnech

Nejlepší období pro pozorování zodiakálního světla se odehrává právě nyní a potrvá přibližně do 22. března, kdy na večerní oblohu vystoupá již výrazný Měsíc, který svým jasem zodiakální světlo přezáří. V ten den budeme moci kromě úzkého měsíčního srpku samotného moci pozorovat i jeho fotogenické nebeské setkání s planetou Venuší, která se bude hostit "vlády" nad večerní oblohou až do července tohoto roku. Mimo Venuši je krásnou dominantou oblohy v pozdějších večerních a nočních hodinách i planeta Jupiter.

Zodiakální světlo pak bude možné pozorovat přibližně od 6. dubna znovu, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat. Nyní jsou podmínky k jeho pozorování i fotografování nejlepší možné - Měsíc je v novu právě v období jarní rovnodennosti. A jak již zaznělo, jako obří perlu navíc nám tento nov  zprostředkuje krom běžných bezměsíčních nocí rovněž vzácné zatmění Slunce.

Světlo můžete samozřejmě i fotit. Ostatně inspirovat se lze prostřednictvím čtenářských galerií z minulých let, jejichž hutný obsah dokazuje, že i přes nevhodné české podmínky kvůli vysoké míře světelného znečištění snaha o úlovek západního zvířetníku jen tak fotografy neodradí. Své snímky můžete zasílat přes formulář. Úspěšný lov!

Čtenářské galerie z minulých let:
[1] Jarní zodiakální světlo (2014)
[2] Zodiakální světlo na obzoru (2013)

Více o zodiakálním světle z minulých článků:
[1] Na západě svítí zvířetník (2010)
[2] Jarní rovnodennost přináší zodiakální světlo (2009)
[3] Sledujte zodiakální světlo (2008)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zodiakální most, Zodiakální světlo


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »