Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejvzdálenější oceán ve Sluneční soustavě

Nejvzdálenější oceán ve Sluneční soustavě

Pohled na planetu Neptun z povrchu měsíce Triton
Pohled na planetu Neptun z povrchu měsíce Triton
Na kompozitním obrázku NASA je v horní části znázorněná planeta Neptun, jak bychom ji viděli z povrchu jejího měsíce Triton. Jižní pól Neptunu je vlevo; zřetelně je na jižní polokouli planety viditelná tzv. Velká tmavá skvrna - velká anticyklona v atmosféře planety. Tento pohled byl vytvořen na základě snímků pořízených v roce 1989 americkou sondou Voyager 2.

Na první pohled vypadá Triton jako každý jiný ledový měsíc - jednotvárné pusté těleso kroužící kolem Neptunu, nejvzdálenější planety Sluneční soustavy. Avšak Triton je jiný.

Především obíhá kolem Neptunu pozpátku - opačným směrem než rotuje samotná planeta. Takovýto směr oběhu nemá žádný jiný velký měsíc. A žádný měsíc se také nemohl zformovat na retrográdní dráze kolem planety, takže Triton musel začít svůj život někde jinde, než byl obří planetou zachycen. Jeho povrch se velmi podobá Plutu a pravděpodobně má původ ve stejné oblasti - tj. ve vnitřní části Kuiperova pásu, těsně za drahou Neptunu.

Když sonda Voyager 2 prolétla v roce 1989 kolem Tritonu, vyslala na Zemi snímky jeho zmrzlého povrchu. Na něm byly odhaleny známky kryovulkanismu - výronů podpovrchové tekutiny, která po rozlití na povrchu velmi rychle zmrzla v důsledku nízkých teplot na vnějším okraji Sluneční soustavy. Triton patří na seznam těles naší planetární soustavy, která jsou geologicky aktivní.

Jeho ledový povrch je rovněž jedinečný: převážně je složen z dusíku, zčásti vykazuje "melounovou" strukturu terénu a zdobí jej polární čepička zmrzlého metanu.

Víme, že Triton byl zachycen planetou Neptun. Proces zachycení tělesa začíná na velmi protáhlé eliptické dráze a jak interaguje s planetou, oběžná dráha tělesa velikosti Tritonu se velmi rychle stává dráhou blížící se kružnici. Při tomto procesu se uvolňuje energie, která způsobuje zahřívání nitra měsíce. Stoupající teplota vedla k roztavení nejen ledu ve vnějších vrstvách Tritonu, ale i jeho jádra o průměru 1900 km. Následovalo postupné ochlazování do jeho současného ledového stavu.

Některé dřívější modely předpokládaly existenci oceánu na Tritonu, avšak ve velice tenké podpovrchové vrstvě. Saswata Hier-Majumder (University of Maryland, College Park) se svým studentem Jodi Gaemanem nyní rozpracovali model do větších detailů, který bere v úvahu jak radioaktivní rozpad minerálů v jádru měsíce, tak i jeho orbitální interakci, což může vést k zahřívání měsíce.

Ačkoliv teplo uvolňované při radioaktivním rozpadu je podstatně vyšší než energie uvolňovaná v důsledku působení slapových sil, samotné teplo z jádra by nemohlo udržet vnější vrstvy před zmrznutím po dobu existence Sluneční soustavy, tj. po dobu více než 4,5 miliardy roků.

Avšak Saswata Hier-Majumder a Jodi Gaeman zjistili, že dokonce i malé množství tepla uvolněného v důsledku působení gravitačních sil způsobuje podstatné rozdíly. Jeho vliv se uplatňuje na základě toho, že podpovrchový oceán pokrývá vrstva ledu. "Povrch chladnoucího oceánu je zakryt pokrývkou zadržující teplo," říká Saswata Hier-Majumder. Dokud se téměř kruhová oběžná dráha měsíce, jejíž poloměr je 350 000 km, odchyluje o několik kilometrů, měl by mít Triton stále přítomný oceán pod ledovým povrchem.

Vodní oceán obsahuje podstatné množství čpavku, který udržuje vodu v tekutém stavu před zamrznutím, pokud teplota neklesne na hodnotu kolem -90 °C. Zatímco zde může existovat nejvzdálenější kapalný oceán ve Sluneční soustavě, přesto není tak studený, jako jezera uhlovodíků na Saturnově měsíci Titan, kde se teplota pohybuje kolem -180 °C.

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »