Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Neobyčejný povrch měsíce Enceladus

Neobyčejný povrch měsíce Enceladus

Enceladus_PIA06250-br500.jpg
Meziplanetární výzkumná sonda Cassini získala nové, detailní snímky povrchu jižní polární oblasti Saturnova měsíce Enceladus. Získané údaje ukazují výrazné geologické útvary a snad nejmladší terén, který byl na měsíci objeven. Tato oblast s velmi složitým vývojem a historií se nachází na nejjasnějším a nejbělejším měsíci Saturnu. Pořízené snímky jsou velmi cenným materiálem ke studiu geologických a povrchových procesů na ledových tělesech.

14. července 2005 proletěla sonda Cassini ve vzdálenosti pouhých 175 km od povrchu ledového měsíce. Bod nejbližšího průletu se nacházel v blízkosti jižního pólu měsíce. V této oblasti téměř nenajdeme žádné impaktní krátery. Povrch je pokryt ledovými bloky o velikosti rodinného domu, "vyřezanými" nějakým jedinečným tektonickým procesem zjištěným pouze v této oblasti Enceladu.

Měsíc Enceladus, bílý jako čerstvý sníh, má povrch s nejvyšší odrazivostí ve sluneční soustavě. Předchozí průlet sondy Cassini zjistil, že na rozdíl od ostatních ledových měsíců, je povrch Encelada jen velmi málo pokryt impaktními krátery. Povrch se vyznačuje popraskanými planinami a "svraštělými" místy postiženými kompresí.

Nové snímky více napovídají o historii tělesa, které bylo opakovaně postiženo epizodami geologické aktivity trvajícími významnou část jeho dosavadní existence. V případě nejjižnějších šířek měsíce se dokonce zdá, že zde geologicky aktivní procesy probíhaly velmi nedávno.

Tyto oblasti by také mohly nést stopy změn v rychlosti rotace. Je-li to pravda, může tento výzkum vědcům pomoci pochopit, proč je povrch Enceladu tak silně postižen výraznými protínajícími se zlomy, prohlubněmi a vyvýšeninami. Snímky s nejlepším rozlišením ukazují ledové bloky o velikosti 10 až 100 m v oblasti, která je neobyčejná tím, že na rozdíl od - jak se zdá - zbytku měsíce není pokryta velmi jemným ledem.

"To, že povrch bude pokryt ledovými bloky o velikosti domu se opravdu nečekalo," říká Dr. Peter Thomas člen týmu z Cornell Univesity v Ithace (N.Y.). "Minimum povrchu je pokryto jemným materiálem a zachovaly se tak malé, příčné zlomové útvary v okolních oblastech naznačující, že tato oblast je v porovnání se zbytkem Enceladu mladá."

Kompozitní snímky této oblasti ve falešných barvách, získané z nejnovějších snímků, ukazují přítonost hrubých rozlámaných kusů ledu, které nejsou patrné na jiných místech Enceladu. To také podporuje názor, že povrch měsíce obzvláště v jižní oblastech je relativně mladý. Některé z posledních snímků by mohly na tuto otázku poskytnout odpověď. Snímky navíc ukazují příklady zřetelných tektonických útvarů ve tvaru písmene "Y". Tyto neobvyklé prvky, paralelní hřbety a údolí se vyskytují systematicky a deformují povrch v okolí jižních polárních oblastí.

"Tyto tektonické útvary definují hranici izolované, mladé oblasti jižního pólu od staršího terénu na Enceladu," poznamenává Dr. Paul Helfenstein spolupracující s týmem Cornellovy university. "Jejich umístění a orientace nám říká velmi zajímavé věci o vývoji rotace Enceladu v čase a odpovídají nám na otázky odkud bere energii ke geologické aktivitě, která přeměnila povrch Enceladu do současné vrásčité podoby.

Očividná absence větších impaktních kráterů taká naznačuje, že jižní polární oblast je nejmladším terénem na Enceladu. Všechny tyto náznaky nízkého stáří povrchu jsou pro vědce velmi zajímavé. Jedním z důvodů je i předpoklad, že Enceladus je jeden z možných zdrojů částic pro rozměrný a difúzní prstenec E, jehož dráha odpovídá dráze měsíce. Mladý terén vyžaduje zdroje energie k ohřevu nutnému ke změně povrchu. Vědecké týmy ostatních přístrojů sondy zpracovávali data o teplotě, složení, magnetickém poli, částicích apod. Společná a komplexní interpretace dat má za cíl složit co nejkomplexnější obraz.

Na misi Cassini-Huygens spolupracují NASA, ESA a Italská kosmická agentura (ISA). Pro ředitelství vědeckých misí NASA řídi projekt oddělení Kalifornského technologického institutu, Laboratoř tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně. Sonda Cassini a její dvě palubní kamery navrhli a vyvinuli odborníci z JPL. Středisko pro vyhodnocování snímků sídlí ve Space Science Institute v koloradském Boulderu.

Obrázek v úvodu: Snímek s nejlepším rozlišením povrchu v historii mise Cassini. Obrázek ukazuje porovnání snímků ze širokoúhlé kamery (vlevo) a úzkoúhlé kamery (vpravo) pořízené z výšky 208 km nad povrchem.Oba snímky ukazují geologicky mladý, tektonicky rozlámaný povrch. Snímek s vysokým rozlišením je již trochu rozmazán vlivem pohybu sondy. Jsou na něm patrné ledové bloky o rozměrech 10 až 100 m. Vznik těchto ledových bloků je zatím záhadou. Počet a velikost těchto bloků je zarážející. Vyvstává otázka, zda-li je ostatní povrch měsíce stejného charakteru.Rozlišení detailního snímku činí kolem 4 metrů na pixel. Snímek ze širokoúhlé kamery byl dvakrát zvětšen.

Enceladus_PIA06254-br500.jpg
Obrázek 2: Celkový snímek Enceladu složený z 21 snímků z úzkoúhlé kamery ukazuje polokouli odvrácenou od Saturnu. Snímek ve falešných barvách je složen ze snímků na vlnových délkách od ultrafialové po infračervenou. Snímky byly pořízeny ze vzdálenosti od 61 300 to 11 100 kilometrů. Povrch Enceladu je velmi zajímavý a na rozdíl od většiny ostatních ledových měsíců Saturnu není jeho povrch pokryt velkým množstvím impaktních kráterů. Snímek: NASA/JPL/Space Science Institute






Enceladus_PIA06252-br500.jpg
Obrázek 3: Oblast kolem jižního pólu Encelada je pokryta velkými bloky ledu. Tento detailní snímek s rozlišením 4 m na pixel umožňuje lépe pochopit skutečný charakter povrchu. Skutečná vzdálenost snímané části povrchu od sondy Cassini byla 319 km. V té chvíli se sonda nacházela pouhých 208 km nad povrchem měsíce. Snímek: NASA/JPL/Space Science Institute





Zdroj: NASA/JPL/Space Science Institute

Převzato: Hvězdárna ValašskéMeziříčí




O autorovi

Libor Lenža

Libor Lenža

Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »