Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Požáry amazonských pralesů mění počasí

Požáry amazonských pralesů mění počasí

Mohutné vypalování amazonského pralesa může změnit klima na celém světě. Shodli se na tom účastníci vědecké konference o biosféře a atmosféře, která se konala v brazilském hlavním městě.

Amazonie.jpg
Zhruba 800 účastníků konference se pokusilo určit, nakolik mohou požáry změnit životní podmínky v regionu i ve vzdálenějších oblastech. V současnosti je stále zachováno 85 % původního amazonského pralesa. Ničení amazonské oblasti, která je domovem až 30 % všech živočišných a rostlinných druhů, dosáhlo v minulém roce druhé největší úrovně. Bylo pokáceno nebo spáleno 25 tisíc kilometrů čtverečních lesa. To odpovídá třetině rozlohy České republiky. "Všechny modely ukazují stejnou věc - savanizaci", řekl na konferenci Pedro Leite Silva Dias z univerzity v Sao Paulu. Nejhorší scénáře podle Silva Diase předpokládají, že při současném tempu vypalování a odlesňování se v nejbližších 50 až 100 letech 60 % pralesa změní na savanu (travnaté plochy s malými lesíky).

Vědci upozorňují, že oxid uhličitý, jeden z faktorů globálního oteplování, zatím sice pohlcují pralesy, ale jejich rychlé ubývání může tuto absorpční schopnost brzy ztratit. Interakce mezi amazonskými deštnými pralesy a klimatem jsou předmětem patrně největšího mezinárodního vědeckého výzkumu LBA (Large Scale Biosphere-Atmosphere Experiment in Amazonia). Účastní se ho stovka vědců a specialistů, včetně NASA. Experiment studuje Amazonii od roku 1998, využívá pozemská měření i družicové snímky. Výsledná studie by měla být představena v roce 2006.

Vypalování nezadržitelně pokračuje. Od 70. let shořelo už 630.000 kilometrů čtverečních pralesa z celkové rozlohy 3,68 miliónu kilometrů čtverečních. Brazílie ročně vyprodukuje 200 miliónů tun oxidu uhličitého (3 % celosvětových emisí), z toho 75 % má na svědomí vypalování amazonských pralesů. Šok způsobilo zjištění, že Amazonie již s největší pravděpodobností neplní funkci pověstných "plic planety", ale její příspěvek ke znečištění je větší než množství oxidu uhličitého, které tamní zelené rostliny z atmosféry spotřebují.

Z mraků, které se vytvářejí nad amazonským pralesem kvůli částicím, jež se do vzduchu dostávají hořením, skoro neprší. Voda z mraků spadne především nad jižním Atlantikem nebo Tichomořím. "Déšť je ale kyselý a nese v sobě produkty jiných ekosystémů," vysvětlila Maria Diasová z univerzity v Sao Paulu. A Meinrat Andreae z Max Planckova chemického institutu (Německo) dodal, že "to povede k významným změnám v celosvětové cirkulaci mraků". Silva Dias se domnívá, že mezi klimatickými anomáliemi v Evropě a Spojených státech a děním v Amazonii je přímá spojitost. Např. britský vědec Brian Kaskins po 20 letech pozorování tvrdí, že existuje pojítko mezi monzunovými dešti na indickém subkontinentu, záplavami v Evropě a suchem v Austrálii.

Zdroj: reuters.co.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



30. vesmírný týden 2018

30. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 23. 7. do 29. 7. 2018. Měsíc bude v úplňku a nastane dlouhé úplné zatmění. Mars bude v opozici se Sluncem. Večer je vidět Venuše, Jupiter a Saturn. Ráno je vidět také Neptun a Uran. Očekáváme dva starty s celkem 14 družicemi v jednom dni, respektive během čtvrt hodiny. Před 45 lety odstartovala v lodi Apollo na palubu orbitální stanice Skylab poslední dlouhodobá posádka.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »