Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přívalové deště na Titanu

Přívalové deště na Titanu

Objev nových jezer na Titanu
Objev nových jezer na Titanu
Nedávné snímky měsíce Titan, které pořídila americká kosmická sonda Cassini, potvrdily přítomnost nových jezer kapalných uhlovodíků. Na snímcích jsou zachyceny změny v rozložení jezer, které vznikly v důsledku "dešťových" srážek. Jenže místo vody padaly z oblaků velké kapky kapalného metanu.

Již několik let vědci předpokládají, že tmavé oblasti v okolí severního a jižního pólu největšího měsíce planety Saturn mohou být jezera vyplněná kapalinou. Na základě analýzy nedávných snímků oblasti kolem jižního pólu měsíce Titan, které byly koncem ledna publikovány v časopise Geophysical Research Letters, byla odhalena nově vzniklá jezera, která na fotografiích pořízených o rok dříve nebyla. Rovněž přítomnost rozsáhlého oblačného systému, který se v tomto místě a v tomto období objevil, naznačuje, že nová jezera mohou být právě důsledkem velkých přívalových dešťů a že některá jezera tak mohou vděčit za svůj výskyt, velikost a rozložení na povrchu Titanu změnám počasí a střídání ročních období.

Dřívější pozorování Titanu v oboru infračerveného záření aparaturou VIMS (Visible and Infrared Mapping Spectrometer) a pomocí radaru na sondě Cassini potvrdila přítomnost kapalného metanu především na severní polokouli měsíce než v okolí jižního pólu. Avšak s přibývajícím létem na severní polokouli vědci předpovídají vytváření velkých oblačných systémů, z nichž budou vypadávat intenzivnější srážky, než jaké se pravděpodobně vyskytovaly v oblasti jižního pólu, které by mohly naplnit jezera na severní polokouli kapalnými uhlovodíky.

Porovnání velikosti moře na Titanu a pozemského jezera Lake Superior.
Porovnání velikosti moře na Titanu a pozemského jezera Lake Superior.

Některá jezera na severní polokouli jsou poměrně velká. Pokud bude například jezero pojmenované Kraken Mare zcela zaplněno - rozloha asi 400 000 km2 - může mít téměř 5krát větší rozlohu než známé severoamerické jezero Lake Superior (Hořejší jezero). Rozloha všech tmavých "jezer" v okolí severního pólu Titanu může být podle měření sondy Cassini více než 510 000 km2 - což je plocha téměř o 40 % větší, než činí rozloha Kaspického moře, největšího pozemského jezera.

Avšak odpařování z těchto rozsáhlých rezervoárů není příliš významné pro opětovné doplnění úbytku metanu z atmosféry, způsobeného vypadáváním kapalného metanu a případným ukládáním částic mlhy, obsahujících metan, na povrchu měsíce.

"Současné studie naznačují, že kapalný metan na Titanu není schopen dostatečně doplňovat jeho obsah v atmosféře v průběhu delšího geologického období," říká Dr. Elizabeth Turtle, členka týmu sondy Cassini z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland a hlavní autorka článku. "Naše nově vypracovaná mapa poskytuje lepší pokrytí oblastí kolem pólů Titanu, avšak i kdyby všechno, co zde vidíme, byla jezera zaplněná kapalným metanem, stále to ještě není dostatečné množství pro udržování obsahu metanu v atmosféře pro období delší než 10 miliónů roků". V kombinaci s dřívějšími analýzami nová pozorování naznačují, že zde musí existovat podpovrchové zásobárny metanu.

Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu - představa malíře.
Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu - představa malíře.

Titan je jediný měsíc ve Sluneční soustavě, obklopený hustou atmosférou, v níž se vyskytuje celý komplex organických sloučenin. "To je opravdu jedinečné," říká Elizabeth Turtle. "Avšak jak dlouho atmosféra Titanu existovala nebo bude existovat, je stále ještě otevřená otázka."

Tato a další podobné otázky ohledně meteorologie na Titanu a jeho sezónních změn mohou být lépe vysvětleny rozložením kapalného metanu na povrchu. Vědci také zjišťují, proč se kapalné látky soustřeďují v blízkosti pólů než v rovníkových oblastech, kde se místo toho častěji vyskytují "písečné" duny.

"Tropy na Titanu mohou být docela suché, protože zažívají pouze krátké epizody srážek v jarním období a poklesu slunečního záření, jak se Slunce na místní obloze posouvá mezi polokoulemi," říká Dr. Tony DelGenio (NASA, Goddard Institute for Space Studies, New York), spoluautor článku a člen týmu sondy Cassini. "Bude zajímavé sledovat, jestli budou oblaka a dočasná jezera vznikat v příštích několika letech i v oblasti rovníku."

Titan a přetváření jeho povrchu v důsledku střídání ročních období budou i v dalším období středem pozornosti přístrojů na palubě sondy Cassini. V průběhu února má být rozhodnuto o dalším prodloužení mise do roku 2017.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc, Merkur a konjunkce

Další informace »