Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Prstence a vulkány

Prstence a vulkány

2002.03.28:Prstence a vulkány
S novou adaptivní optikou NAOS-CONICA získal ESO VLT na observatoři Paranalpůsobivé obrázky obří planety Saturn a Jupiterova měsíce Io, který je známýsvojí vulkanickou činností.

Oba objekty jsou zobrazeny s velkou ostrostí, nečekanou u teleskopu naZemi. Fotografie byly získány v průběhu probíhající kontroly tohoto hlavníhopřístroje VLT.

Saturn - pán prstenů

Tato fotografie Saturnu, druhé největší planety v sluneční soustavě, bylazískána v době, kdy byl Saturn blízko letního slunovratu na jižní polokouli. V té době bylonatočení prstenců největší jaké může být. Byl to tedy nejlepší pohled naSaturnův jižní pól. Tato oblast byla v roce 1982 na Saturnově noční straně anemohla být sondou Voyager fotografována .

Tmavá skvrna v blízkosti jižního pólu je nepřehlédnutelný objekt měřící přibližně 300km v průměru.Ze Země byla ve viditelném světle byla pozorována pouze jednou - teleskopemna Pic du Midi ve Francouzských Pyrenejích. Toto je první snímek v infračerveném oboru spektra.

Jasná skvrna poblíž rovníku je zbytek obrovské bouře v Saturnově rozsáhléatmosféře, která trvala více než 5 let.

Tyto fotografie jsou pravděpodobně nejostřejší snímky Saturnova prstencovéhosystému získané ze Země. Vidíme mnoho jasně zřetelných struktur. Hlavní prstence -vnitřní prstenec C (zde tmavý), střední prstenec B (relativně jasný) a vnějšíprstenec A. Tmavé mezery mezi jednotlivými hlavními prstenci jsou známá dělení- Cassiniho mezi prstenci A a B, Enckeho dělení blízko vnější hrany prstence A aColombovo dělení v prstenci C.

Tento snímek ukazuje skvělé zobrazovací schopnosti systému NAOS-CONICA.Snímek byl získán složením čtyř krátkých expozic získaných v blízkéminfračerveném oboru - H (1.6 µm) a K (2.2 µm).

Pozorování bylo znesnadněno Saturnovým pohybem během expozice. K získání conejlepších snímků byla adaptivní optika systému NEOS zaměřena na Saturnůvměsíc Tethys, zatímco snímek Saturnu byl získán detektorem CONICA s korekcírozdílného pohybu Saturnu a Tethys. Z tohoto důvodu je obrazTethys (na snímku pod Saturnem) částečně posunutý.

IO - vulkány a síra

Jupiterův měsíc Io má průměr 3660km a obíhá planetu ve střední vzdálenosti42 000km. Jeden oběh trvá 42,5 hodiny. Stejně jako Měsíc k Zemi se i Io kJupiteru natáčí vždy stejnou polokoulí. Jak ukázala sonda Voyager v roce1979, je jeho povrch pokryt aktivními vulkány a lávovými poli - jedná se omísto s největší vulkanickou aktivitou v sluneční soustavě.

Vzhledem k této aktivitě se povrch Io průběžně mění. Nyní viditelnéstruktury jsou poměrně mladé se střední dobou trvání pouze 1 milion let.Rozdíly ve vzhledu a barvě jsou způsobeny rozdílnými nánosy sirných sloučenin.Důvodem této vulkanické aktivity je silná gravitace Jupitera, kterázpůsobuje uvnitř Io velké pnutí a s tím související zahřívání celého měsíce.

Snímek 04b/02 Io v blízkém infračerveném oboru získaný 5.12.2001 na vlnové délce 2.166 µm. Díky skvělé kvalitě snímku rozlišíme mnoho podrobností na povrchu - vulkány a lávová pole.

Snímek 04c/02 je složen z 04b-02 a jiného snímku, získaného na delšíchvlnových délkách (3.8 µm). Byla přídána mřížka a pojmenovány nejnápadnějšíútvary na tomto velmi aktivním měsíci.

Io byl pozorován sondou Galileo v roce 1996 ve velkých rozlišeních veviditelném a infračerveném oboru, zvláště v průběhu velkých přiblížení k Io.Přesto tyto snímky vyplňují mezeru v pokrytí povrchu v infračerveném oboru.

Schopnost NAOS/CONICA mapovat Io umožní astronomům pokračovatve zkoumání vulkanické aktivity a sledovat související změny na povrchu.

Související stránky 

Na následujících stránkách naleznete mnoho forografií těcht odvou objektů.

Saturn

Voyager: http://vraptor.jpl.nasa.gov/voyager/vgrsat_img.html

HST: http://hubble.stsci.edu/news_.and._views/pr.cgi.2001+15

Pic du Midi: http://www.bdl.fr/s2p/saturne.html

IfA-CFHT: http://www.ifa.hawaii.edu/ao/images/solarsys/new/new.html

Io

NASA/Galileo: http://www.jpl.nasa.gov/galileo/moons/io.html

Vulkány na Io: http://volcano.und.nodak.edu/vwdocs/planet_volcano/Io/Overview.html

HST: http://hubble.stsci.edu/news_.and._views/pr.cgi.1997+21

Keck I: http://www.astro.caltech.edu/mirror/keck/realpublic/inst/ao/Io/IoSnapshot.jpg

Mapy Io podle sond Galileo a Voyager: http://www.lowell.edu/users/ijw/maps/ (s pojmenovanými útvary na povrchu)

Karel Mokrý zdroj: ESO, originální článek




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »