Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozpouští se Jupiterovo srdce?

Rozpouští se Jupiterovo srdce?

Olaneta Jupiter v nepravých barvách
Olaneta Jupiter v nepravých barvách
Za určitých okolností může člověk "ztratit srdce". Nové výpočty napovídají, že i Jupiter pomalu ztrácí své "srdce" - kamenné jádro obří planety se rozpouští podobně jako šumivá tableta vhozená do vody. Výzkumná práce může astronomům pomoci vysvětlit, proč se jádro Jupiteru zdá být menší a jeho atmosféra bohatší na těžké chemické prvky, než se doposud předpokládalo.

Obří planety podobné Jupiteru a Saturnu zahájily svůj život jako pevná tělesa složená z horniny a ledu. Když jejich hmotnost postupně narostla do desetinásobku hmotnosti Země, jejich vlastní gravitace přitahovala okolní plyn z rodné mlhoviny, čímž kolem sebe vytvořila hustou a rozsáhlou obálku složenou převážně z vodíku. Celková hmotnost Jupiteru 318krát převyšuje hmotnost zeměkoule.

Kupodivu některé studie naznačují, že jádro planety Jupiter může mít hmotnost menší než 10 hmotností Země, zatímco jádro jeho menšího sourozence - Saturnu - má pravděpodobnou hmotnost 15 až 30 hmotností Země. V uplynulém roce skupina vědců pod vedením Shu Lin Li z univerzity v Pekingu (Čína) nabídla hrůzostrašné vysvětlení - v dávné době se s Jupiterem srazily kamenné planety větší než Země, čímž došlo k vypaření velké části planetárního jádra.

Tento scénář rovněž vysvětluje další záhadu - proč atmosféra planety Jupiter obsahuje vyšší podíl těžkých prvků než Slunce, jehož složení reprezentuje složení zárodečné mlhoviny, ze které se zrodilo nejen Slunce, ale i všechny planety.

Hugh Wilson a Burkhard Militzer (University of California, Berkeley) navrhují konkurenční řešení - ač ne méně děsivé: jádro planety Jupiter se od svého vzniku před 4,5 miliardami roků postupně rozpouští.

Množství výpočtů

Předpokládaná vnitřní stavba planety Jupiter
Předpokládaná vnitřní stavba planety Jupiter
Někteří astronomové navrhovali, že velký tlak a vysoká teplota v srdci Jupiteru může způsobit, že jeho jádro se pomalu rozpouští do okolní atmosféry, kde je tak vysoký tlak, že se plyn chová v podstatě jako kapalné prostředí.

"My jsme se pokusili vypočítat, zda k tomu skutečně může docházet," říká Hugh Wilson.

Vědci použili rovnice kvantové mechaniky, aby zjistili, jak oxid hořečnatý (MgO) - který je podstatnou složkou Jupiterova jádra - reaguje za podmínek, jaké panují v nitru Jupiteru: za tlaku přibližně 40 miliónů atmosfér a za teploty 20 000 °C. Takovéto podmínky nemůžeme vytvořit v pozemských laboratořích - některé experimenty se mohly přiblížit předpokládaným hodnotám tlaku, avšak teplota v nitru Jupiteru je podstatně vyšší.

Bylo zjištěno, že oxid hořčíku se skutečně za těchto podmínek rozpouští do okolní kapaliny. "Můžete si to představit tak, jako byste měli na dně sklenice nějakou sůl. Po nalití teplé vody se začne sůl rozpouštět, slaná voda se drží ve spodní části sklenice, zatímco méně slaná voda je nahoře," říká Hugh Wilson.

Astronomové předpokládají, že rozpouštějící se hornina se může postupem času zamíchat do okolního prostředí. "To by mohlo alespoň částečně vysvětlit obohacení vnějších vrstev atmosféry těžšími prvky, a také skutečnost, že jádro Jupiteru může být menší, než vyplývá z modelování jeho vzniku," dodává Hugh Wilson.

Výpočty také naznačují, proč Saturn - který má asi třetinovou hmotnost než Jupiter - má mohutnější jádro. Podmínky uvnitř planety s prstencem nejsou tak extrémní jako v nitru Jupiteru, takže jádro planety Saturn se pravděpodobně bude také rozpouštět, avšak tento proces "bude mnohem pozvolnější," vysvětluje Hugh Wilson.

Planety bez srdce

Je jádro Jupiteru menší?
Je jádro Jupiteru menší?
Tento proces je pravděpodobně ještě mnohem rychlejší u planet s větší hmotností, než má Jupiter, předpokládají astronomové. Dave Stevenson (California Institute of Technology, Pasadena) souhlasí. "Eroze jádra je pravděpodobně mnohem efektivnější než nabírání hmotnosti."

"Předpokládám, že planety typu velkého super-Jupiteru vůbec žádné kamenné jádro nemají," říká Hugh Wilson. "Pokud je tomu tak, měl by se v atmosférách obřích planet, nacházejících se mimo naši Sluneční soustavu a obíhajících kolem jiných hvězd než Slunce, projevit zvýšený výskyt těžších prvků, což bychom mohli být schopni budoucími velkými dalekohledy detekovat."

Bude Hugh Wilson truchlit nad tím, že se jádro planety Jupiter rozpouští? "Zcela naopak. Je to určité znamení, že se Jupiter stále ještě vyvíjí - ještě se nedostal do rovnovážného stavu," tvrdí Hugh Wilson.

Při hledání odpovědi na otázku skutečné hmotnosti jádra Jupiteru nám pomohou přesná měření gravitačního pole planety, která bude provádět americká sonda Juno. Její start k obří planetě se uskutečnil v srpnu 2011, k Jupiteru má doletět v roce 2016.

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2017

25. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 19. 6. do 25. 6. 2017. Měsíc je na ranní obloze a bude v novu. Očekáváme denní zákryt Aldebaranu a Hyád. Večer je vidět Jupiter, Saturn je na obloze celou noc. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z jasnějších komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Vyhlížíme noční svítící oblaka. SpaceX plánuje hned dva starty Falconu 9. Očekáváme také jeden ruský a indický start. Rubrika 100 Pozorování ke 100 letům ČAS přináší upozornění na letní slunovrat, noční svítící oblaka a podrobnosti k zákrytu Aldebaranu Měsícem.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2015 V2 Johnson

Canon 400D; komora J.Drbohlav; 5 x 150s

Další informace »