Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Slunce, obyvatelná zóna a vývoj Země

Slunce, obyvatelná zóna a vývoj Země

Země a Venuše prošly odlišným vývojem Autor: Jeremy Leconte
Země a Venuše prošly odlišným vývojem
Autor: Jeremy Leconte
Mám pro vás dvě zprávy o naší Zemi – jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chcete slyšet dřív? Tak dobře – napřed tu špatnou. Se vzrůstajícím výkonem Slunce stoupne teplota na Zemi natolik, že se postupně zcela vypaří i voda v oceánech. A ta dobrá zpráva spočívá v tom, že k tomu nedojde dříve než asi za miliardu roků.

Toto jsou závěry nové studie týkající se tzv. obyvatelné zóny (zóny života) – což je prostor v okolí hvězd, kde na povrchu přítomných planet (pokud zde existují) může existovat voda v kapalném stavu. Není zde příliš horko (zde voda existuje pouze v podobě vodní páry), ani příliš zima (voda by se mohla vyskytovat pouze v pevném skupenství).

Je to jako v pohádce – teplota na povrchu planety nesmí být ani příliš vysoká, ani příliš nízká, zkrátka musí být tak akorát, aby zde dlouhodobě panovaly podmínky pro život, jak jej známe na Zemi. Jeremy Leconte (Pierre Simon Laplace Institute, Paříž) studoval dobře známé astrofyzikální vlastnosti hvězd včetně Slunce, jako je jejich věk, postupné zvyšování jasnosti apod. V provedených simulacích týkajících se Země nakonec docházelo na naší planetě v důsledku rostoucí svítivosti Slunce k prudkému zvýšení skleníkového efektu.

Vodní pára je významným skleníkovým plynem. To znamená, že v určitém okamžiku zvyšující se množství vodní páry v ovzduší v důsledku vypařování z oceánů zapříčiní zvýšení teploty povrchu Země – což zase na oplátku způsobí zvýšené vypařování mořské vody, což následně vede ke zvýšení teploty na Zemi atd.

Teplotní vývoj Země Autor: Jeremy Leconte
Teplotní vývoj Země
Autor: Jeremy Leconte
Přibližně za jednu miliardu roků se na povrchu Země nebude nacházet ani „kapka“ vody – kapalná voda zmizí, kompletně unikne z vysušeného povrchu – to je jeden ze závěrů provedených počítačových simulací.

Osudový časový okamžik, kdy Země zcela přijde o zásoby vody v oceánech, nastane na základě nových modelů „o několik stovek miliónů roků později“, než se doposud předpokládalo, uvádí se v tiskové zprávě France's National Centre for Scientific Research (CNRS).

Nejnovější metody počítačového modelování včetně 3D simulací berou v úvahu nejen vliv zvyšujícího se množství tepla vyzařovaného Sluncem, ale i roční období a hydrologické cykly vody. Dosavadní modely měly tendenci simulovat Zemi jako jednoduchý a neměnný klimatický systém. Tyto modely obyčejně umísťovaly okamžik, kdy „nastartuje“ zvýšené vypařování vody, do období nejdříve za 150 miliónů roků, což je však z geologického hlediska velice krátká doba, skoro by se dalo říci „okamžik“.

Článek publikovaný ve vědeckém časopise Nature v závěru uvádí, že obyvatelná zóna v okolí Slunce může být poněkud větší, než se dnes předpokládá.

Tato drahocenná oblast obklopující naši hvězdu – Slunce – začíná ve vzdálenosti 0,95 AU. To platí pro současný průměr a svítivost Slunce. Vnitřní hranice obyvatelné zóny se bude postupně od Slunce vzdalovat. 1 AU (astronomická jednotka) odpovídá vzdálenosti 149,6 miliónu kilometrů. Je to přibližně průměrná vzdálenost Země od Slunce. Dráha naší planety kolem Slunce je mírně eliptická –vzdálenost Země od Slunce kolísá během roku mezi 147,1 až 152,1 miliónu km.

Pro srovnání: planeta Venuše – pro její velikost označovaná někdy jako sestra Země – krouží kolem Slunce ve vzdálenosti 0,75 AU (což je velmi blízko, mimo vnitřní hranici obyvatelné zóny kolem Slunce). Avšak není vyloučeno, že v dávné minulosti (v době, kdy zářivý výkon Slunce byl poněkud nižší) existoval na jejím povrchu oceán kapalné vody. Někteří astronomové to předpokládají.

V současné době obklopuje horkou a vyprahlou planetu absolutně suchá a sterilní atmosféra, která je navíc velmi hustá, složená převážně z oxidu uhličitého. Venuše i Země prodělaly zcela odlišný historický vývoj (viz kresba v úvodu článku).

Získané poznatky mohou být uplatněny například pro pochopení podmínek na povrchu exoplanet, tj. planet mimo Sluneční soustavu, které obíhají kolem jiných hvězd než Slunce. Jejich objevování postupuje rychlým tempem, dnes je katalogizováno 1054 exoplanet nejrůznějších velikostí, hmotností a dalších parametrů.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



4. vesmírný týden 2018

4. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 22. 1. do 28. 1. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je nízko Neptun a poblíž jihu Uran. Nad ránem je vidět Jupiter a Mars. Z objektů noční oblohy doporučíme zimní kulovou hvězdokupu a asterismus ze souhvězdí Žirafy. Zažili jsme starty menších raket z Číny a Japonska a také úspěšný start rakety Atlas V. Čeká nás start evropské rakety Ariane 5 a čínské CZ-2C. Před 50 lety letěla raketa Saturn IB s nepilotovanou lodí Apollo 5. Po nehodě Apolla 1 šlo o první a hned plně úspěšný test nové lodi. Před 100 lety se narodil významný pozorovatel planetek a objevitel komet Antonín Mrkos.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Měsíčná Vršatec

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2017 obdržel snímek „Měsíční Vršatec“, jehož autorem je Václav Hýža Oblast Bílých Karpat, nalézající se nad obcí Vršatské Podhradie nedaleko Ilavy, byla osídlena již v pravěku lidmi lužické a púchovské kultury, tedy docela jistě nejméně 500 let

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Scintilace hvězdy Sírius

Další informace »