Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční skvrny dosahují tisíciletého maxima

Sluneční skvrny dosahují tisíciletého maxima

midi281003.jpg
Sluneční skvrny jsou nyní docela běžnou ozdobou tváře Slunce a v hojném počtu se na ní objevují i v "klidové" části slunečního cyklu. Názorným příkladem může být loňský konec října nebo třeba minulý týden. Podle nové analýzy provedené Institutem pro astronomii v Curychu, se dokonce zdá, že Slunce je nyní nejaktivnější, za uplynulých 1.100 let.

Vědci z Curyšského institutu vyhodnocovali historickou aktivitu Slunce na základě studia ledových jader z vrtů do grónských ledovců. Na podkladě z nich získaných informací tvrdí, že za posledních několik století počet slunečních skvrn vzrůstá a zároveň, že se zemské klima stává stále teplejším. Tento, bezpochyby přírodní trend, je navíc ještě zesilován skleníkovými plyny ze spalovaného fosilního paliva.

Sluneční skvrny začaly být člověkem sledovány od roku 1610, krátce po vynálezu dalekohledu. Poskytují tak nejdelší průběžné a přímé měření aktivity naší mateřské hvězdy. Změna relativních čísel slunečních skvrn odhalila jedenáctiletý sluneční cyklus, stejně jako další, časově delší změny. Zaznamenáno bylo také to, že mezi roky 1645 až 1715, se na povrchu Slunce pozorovalo jen velmi málo slunečních skvrn. Toto období bylo zároveň chladnější a je známo jako "malá doba ledová" nebo také Maunderovo minimum, pojmenované po anglickém astronomovi, který jej studoval.

V hloubce ledu trvalého zalednění jsou zaznamenány klimatické trendy v průběhu času, podobně jako letokruhy ve stromech a to i za období daleko před tím, než je člověk sám začal sám sledovat a systematicky zaznamenávat. Složení zkoumaných vzorků ledu se výborně shodovalo s prodlouženým obdobím chladného počasí v malé době ledové. Vědci studující Slunce mají silné podezření, že pro vznik a trvání tohoto fenoménu existuje spojení nejméně mezi dvěma (ale možná i více) vlivy, které jej vyvolaly. Ovšem přesný mechanismus vzniku tohoto chladného období zůstává zatím stále neodhalen.

Za posledních několik tisíc let je v ledu zachycen důkaz o dalších, dřívějších ochlazeních, podobných tomu Maunderovu. Při pokusu o určení toho, co se stalo se slunečními skvrnami během chladných období, doktor Sami Solanki a jeho kolegové sledovali přítomnost, koncentraci, formu a izotopy berylia v Grónském ledu.

Proč právě berylia? Jeho izotop totiž vzniká působením kosmických paprsků a vysoko energetických částic z hloubi galaxie. Tok těchto kosmických paprsků dosahujících až na zemský povrch, ale je významným způsobem ovlivňován silou slunečního větru, nabitých částic, které opouští sluneční povrch a vanou pryč od Slunce. Síla tohoto slunečního větru se prokazatelně mění spolu s cyklem slunečních skvrn a proto lze množství berylia v ledu použít pro poměrně přesný odhad sluneční aktivity a tím i počtu slunečních skvrn.

Doktor Solanki prezentoval zprávu rekonstruující sluneční aktivitu v minulosti na nedávné konferenci o Slunci v Hamburku. Ve zprávě se uvádí, že rekonstrukce dat ukazuje nejen na Maunderovo minimum i na ostatní minima, která nastala za uplynulých tisíc let. Nejpozoruhodnějším rysem ale podle něj je, že za posledních 1.150 let Slunce nikdy nebylo tak aktivní jako v posledních 60 letech. Navíc, za posledních několik set let, existuje podle něj trvalé zvyšování počtu slunečních skvrn a tento trend se v minulém století stále zrychloval. Je tedy možné a pravděpodobné, že změna sluneční aktivity má také, do jisté míry, vliv na současné globální oteplování.

Zcela určitě ale nebude tento vliv, nejméně za posledních 20 let dominantní, protože v tomto období počet slunečních skvrn zůstal na zhruba stejné úrovni, zatím co průměrná teplota Země se pořád zvyšovala. To je ovšem připisováno za vinu lidstvu a jeho produkci plynů způsobujících skleníkový efekt.

Tato poslední analýza ukazuje, že Slunce mělo v minulosti značný, i když nepřímý vliv na globální klima, způsobující na Zemi oteplování nebo ochlazování, a že lidstvo v posledním období pouze zesiluje účinky Slunce.

Kdo ví, jak by celkový vývoj počasí vypadal, kdyby průmyslová revoluce začala o pět set let dříve. Kdo ví, jak velké by bylo ochlazení provázející Maunderovo minimum s dnešní produkcí skleníkových plynů. Ve zkoumání globálního počasí jsme totiž pořád ještě na počátku.

Na Futurepundit naleznete k tématu i zajímavou diskuzi. Mezi jiným se zde vyskytuje také názor, který byl již mnohokrát publikován, a to že současné oteplení je spíše dočasnou výjimkou, protože za posledních 60 milionů let na Zemi bylo mnohem častěji chladno než teplo.

Zdroj : BBC Science News, Futurepundit.com
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »