Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Venus Express poodhalila oblačný závoj Venuše

Sonda Venus Express poodhalila oblačný závoj Venuše

Mapa části povrchu Venuše v infračerveném záření.
Mapa části povrchu Venuše v infračerveném záření.
Evropská sonda Venus Express, vypuštěná před dvěma roky, rozšířila naše znalosti o Venuši, která je svojí velikostí srovnatelná se Zemí. Sonda v poslední době „nakukovala“ skrz hustý závoj oblačnosti kolem planety a vyslala na Zemi nové informace o jejím povrchu.

Povrch Venuše je rozžhaven na teplotu 462 °C a produkuje tak intenzivní infračervené záření. Veškeré toto záření je nesčetněkrát rozptylováno ve 25 km tlusté vrstvě oblačnosti, než unikne do vesmíru. To také způsobuje velké problémy přístrojům na sondě při pořizování dat a zjišťování vzhledu povrchu planety.

Navzdory tomuto silnému oblačnému závoji infračervené světlo, které není viditelné lidským okem, může na určitých vlnových délkách proniknout oblačností a může být registrováno přístroji na palubě sondy. Evropská sonda Venus Express je vybavena například kamerou VMC (Venus Monitoring Camera), která využívá jedno ze spektrálních oken na vlnové délce jednoho mikrometru, které jí umožňuje pozorovat skrz vrstvu oblačnosti a mapovat povrch planety na noční polokouli.

Poloha terénu na Venuši, snímkovaného sondou Venus Express v oboru IR záření.
Poloha terénu na Venuši, snímkovaného sondou Venus Express v oboru IR záření.

Na části povrchu Venuše, která byla mapována kamerou VMC, se rozkládají oblasti Beta Regio a Phoebe Regio, nacházející se ve středních šířkách v blízkosti rovníku, které v 70. létech minulého století zkoumalo několik sovětských sond Veněra a přistávací moduly americké sondy Pioneer Venus. Tyto snímky odhalily vyvýšeniny a pohoří, vypínající se do výšky 5 km nad úroveň „mořské hladiny“ – protože voda na Venuši není, zvolili planetologové střední poloměr planety, vůči němuž se výšky útvarů měří. Pokaždé, když přístroje detekovaly infračervené záření, pozorovaly vlastně povrch Venuše z oběžné dráhy podobným způsobem, jako když se díváme přes zamrzlé okno: můžeme pozorovat pouze siluety objektů.

Tato zmapovaná oblast obsahuje některé z velmi typických geologických útvarů na Venuši. Beta Regio a Phoebe Regio představují jednu z nejstarších oblastí na Venuši. V roce 1990 radar na palubě americké sondy Magellan detekoval nezvykle intenzivní odrazy od vyvýšenin Rhea Mons a Theia Mons. To napovídá na přítomnost doposud neznámého vodivého, polovodivého, feroelektrického či feromagnetického materiálu.

Tyto nové „snímky“ budou použity ke studiu mineralogického složení povrchu Venuše a budou porovnávány s topografickými mapami a s radarovými odrazy od povrchu planety, registrovanými sondami. Také mohou být využity k pátrání po případné pokračující sopečné aktivitě. Lávové proudy žhavé lávy o rozloze několika čtverečních kilometrů budou na snímcích detekovány jako mimořádně horké skvrny, intenzivně zářící v infračerveném oboru.

Mapa části povrchu Venuše v infračerveném záření.
Mapa části povrchu Venuše v infračerveném záření.

Připojený obrázek představuje mozaiku povrchu Venuše ve falešných barvách, složenou z 1000 jednotlivých pozorování, pořízených kamerou VMC v období od dubna do srpna 2007. Jednotlivé „snímky“ představují pozorování v oboru infračerveného záření na vlnové délce 1 mikrometru. Písmeny V a číslem jsou vyznačena místa přistání sovětských sond Veněra, písmeny LP je vyznačeno místo dopadu velkého modulu (Large Probe), který se oddělil od americké sondy Pioneer Venus 2.

Nížiny s vyšší povrchovou teplotou, vyzařující intenzivněji infračervené záření, jsou vyznačeny oranžovou barvou. Vyvýšená místa a pohoří, vystupující 5 km nad úroveň středního poloměru planety, jsou přibližně o 40 °C chladnější a na obrázku mají modrou barvu.

Rozsáhlá žlutooranžová oblast, pojmenovaná Hinemoa Planitia, představuje relativně mladý nížinný terén, jaký pokrývá zhruba 70 % povrchu Venuše. Vznikl přibližně před 700 milióny roků v důsledku vulkanické činnosti, která poznamenala téměř celou planetu.

Na rozdíl od mapování těles bez atmosféry či téměř bez ovzduší, jako je například Měsíc či planeta Mars, je rozlišení na povrchu Venuše značně degradováno vzhledem k husté atmosféře a přítomnosti téměř souvislé oblačnosti. Rozptyl infračerveného záření v atmosféře dává limit pro nejmenší detaily na povrchu Venuše o velikosti 50 km.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc, Merkur a konjunkce

Další informace »