Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Unikátní meteorit s rodokmenem z australské pouště

Unikátní meteorit s rodokmenem z australské pouště

Australský meteorit
Australský meteorit
Zprávu o vzácném nálezu neobvyklého typu meteoritu, který našli vědci v Nullarborské poušti v jihozápadní Austrálii na základě systematických pozorování, která umožnila nejen nalezení samotného meteoritu, ale i určení jeho původu ve Sluneční soustavě, přináší dnešní vydání prestižního časopisu Science.

Tiskové prohlášení Astronomického ústavu Akademie věd ČR

Meteorityjsou jediným dochovaným hmatatelným záznamem o formování naší Sluneční soustavy. Jejich analýzou mohou vědci získat cenné poznatky o tom, jaké podmínky panovaly v počátcích vzniku Sluneční soustavy. Abychom tento obraz mohli správně interpretovat, je velmi důležité také znát odkud tato tělesa pocházejí a kudy se pohybovala meziplanetárním prostorem, než dopadla na Zem. Tato cenná informace je však známá pouze pro 12 z celkem asi 35 tisíc dosud klasifikovaných meteoritů. Nejvhodnější způsob, jak původní dráhu těchto těles určit, je pozorování jejich průletu atmosférou (jev bolidu) v tzv. bolidových sítích.

Všechny dosud provozované bolidové sítě byly nebo jsou položeny v obydlených oblastech s relativně bohatou vegetací. Blízkost civilizace sice usnadňuje provoz takové sítě, nicméně vegetace velmi ztěžuje jeden z jejích nejzajímavějších výstupů – možný nález meteoritů. Z tohoto hlediska jedno z nejvhodnějších míst na zeměkouli je Nullarborská planina v JZ Austrálii, která je proslulá tím, že je téměř bez vegetace. Navíc je tato rozsáhlá pouštní oblast o rozloze kolem 200 tisíc km2 dokonale rovná a s velkým počtem jasných nocí (kolem 300 za rok), což je ideální pro celooblohová pozorování bolidů. Z tohoto důvodu vznikl ambiciózní mezinárodní projekt Pouštní bolidová síť, na kterém spolupracují vědci z Imperial College v Londýně (Dr. P. A. Bland - hlavní díl financování projektu, výzkum meteoritů), Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově (Dr. P. Spurný - instrumentální zajištění a vyhodnocování veškerých napozorovaných dat) a Western Australian Museum v Perthu (Dr. A. Bevan - lokální podpora). Hlavním cílem tohoto projektu je kromě systematického získávání dat o pozorovaných bolidech (poprvé v historii z jižní polokoule) především podstatné rozšíření počtu instrumentálně zaznamenaných pádů meteoritů.

Celooblohový snímek australské bolidové sítě
Celooblohový snímek australské bolidové sítě
Nový meteorit, o kterém referuje časopis Science a který je nazvaný Bunburra Rockhole je prvním, který vědci po spuštění nové bolidové sítě nalezli. Předcházel mu poměrně nenápadný bolid, který krátce před svítáním v sobotu 21. července 2007 začal svítit nad rozsáhlými oblastmi Nullarborské planiny v Jižní Austrálii. V maximu dosáhl -9. hvězdnou velikost a po téměř 5 sekund takto osvětloval pustou pouštní krajinu. Tento průlet zaznamenaly dvě východní automatické stanice Pouštní bolidové sítě a to jak na fotografický film, tak citlivými fotometry. Bez těchto záznamů by tento úkaz zůstal zcela nepovšimnut, protože byl příliš slabý na to, aby ho zachytily různé globální systémy a příliš daleko od civilizace, aby byl pozorován náhodnými svědky. Díky záznamům z těchto dvou stanic se ale tento případ stal jedním z nejpřesněji dokumentovaných pádů meteoritu v historii. Z fotografických snímků jsme určili nejen světelnou dráhu tělesa v atmosféře a jeho původní dráhu ve Sluneční soustavě, ale také pádovou oblast, kde měly ležet jeho zbytky ve formě malých meteoritů. To byla v tomto případě velmi složitá úloha, protože těleso pohaslo relativně vysoko, necelých 30 km nad zemským povrchem a let po temné dráze trval pro nejpravděpodobnější hmotnost meteoritu kolem 100 gramů dlouhých 6 minut. Během této doby byly jednotlivé meteority zaneseny výškovým prouděním v atmosféře o mnoho kilometrů. Velkým úspěchem tedy je, že všechny 3 dosud nalezené meteority o hmotnostech 174, 150 a15 gramů byly ve vzdálenosti pouze 100 metrů od vypočtené polohy pro odpovídající hmotnosti.

Hlavní výjimečnost tohoto případu ovšem spočívá ve složení meteoritu a jeho původní dráze. Těleso se totiž před srážkou se Zemí pohybovalo na velmi vzácné dráze typu Aten, kdy naprostá většina jeho dráhy ležela uvnitř dráhy zemské. Z analýzy dráhy meteoritu Bunburra Rockhole vyplývá, že jeho nejpravděpodobnější původ je v nejvnitřnější části pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Všechny ostatní meteority se známou dráhou jsou tělesa, která přiletěla k Zemi z podstatně větší vzdálenosti, z hloubi hlavního pásu planetek.

Podobně vzácný je i meteorit – jedná se o tzv. achondrit a je klasifikován jako vzácný typ bazaltické vyvřelé horniny což znamená, že pochází z relativně velkého tělesa. Z toho vědci usuzují, že jeho složení spolu s tím odkud pochází odpovídá současné teorii o tom, jak byly formovány terestrické planety a přináší nám tak mimořádně cenné informace o těchto dávných procesech.

Podíl českých vědců pod vedením Dr. Pavla Spurného z Astronomického ústavu AV ČR na tomto výsledku, založeném na intenzivní a dlouhodobé mezinárodní spolupráci špičkových týmů v oblasti výzkumu bolidů a meteoritů, je zásadní a to hned ve dvou rovinách. Celá Pouštní bolidová síť v JZ Austrálii je založena na plně automatických bolidových kamerách, které byly vyvinuty Astronomickým ústavem ve spolupráci s českou firmou Space Devices a to původně pro pozorování bolidů na území ČR a střední Evropy, kde jsou úspěšně v provozu už řadu let. V Austrálii používáme mírně modifikovanou verzi těchto kamer pro práci v drsných pouštních podmínkách. Druhým neméně důležitým příspěvkem bylo vlastní určení všech parametrů průletu bolidu. Díky letitým zkušenostem s tímto druhem pozorování a za použití vlastních sofistikovaných metod zpracování dat, jsme určili velmi přesně jak jeho dráhu v atmosféře, tak i jeho dráhu ve Sluneční soustavě. Ta patří k nejpřesněji dosud určeným drahám pro pozorovaný pád meteoritu. Tím nejdůležitějším příspěvkem však bylo velmi přesné určení pádové oblasti předpokládaných meteoritů včetně jejich nejpravděpodobnější velikosti. Skutečnost v podobě nalezených meteoritů v přesně vymezené oblasti odpovídající daným hmotnostem dokonale potvrdila správnost jak našich pozorovacích metod tak i všech výpočetních postupů. Bylo to teprve popáté v historii a poprvé na jižní polokouli, kdy na základě předchozích pozorování byl předpovězen pád meteoritu, jeho místo dopadu a následně také meteorit nalezen. Z těchto pěti případů to byl náš třetí, což také jasně dokazuje naše dominantní postavení v tomto oboru na světě. Co je však neméně podstatné, tento případ názorně ukázal jak mimořádně cenné a i překvapivé výsledky pro poznání našeho nejbližšího vesmírného okolí mohou dlouhodobá a systematická pozorování bolidů přinést.

Kontaktní informace:
RNDr. Pavel Spurný, CSc.
Astronomický ústav AV ČR
tel: 607 729 608
(zde si také můžete vyžádat obrazové materiály)
 




O autorovi



39. vesmírný týden 2017

39. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 25. 9. do 1. 10. 2017. Měsíc bude v první čtvrti. Jupiter se ztrácí v záři Slunce. Saturn je večer nad jihozápadem. Během noci je vidět Neptun a Uran. Ráno se objevuje jasná Venuše a slabý Mars. Merkur mizí za Slunce. Aktivita Slunce může být vyšší, vrací se stará oblast se skvrnami. Kolem Země proletěla sonda OSIRIS-REx. Očekáváme několik startů raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Zatmění nad hradem Helfštýn

Kdopak dnes již spočítá, kolik zatmění Měsíce spatřili obyvatelé starobylého hradu Helfštýn. Mohli bychom jistě zadat souřadnice hradu do nějakého chytrého počítačového programu, který by žádaný počet zjistil. Docela jistě však nezjistíme, zda bylo kdysi dávno v příslušnou noc jasno,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Srpek Měsíce

Další informace »