Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vědci zkoumali záhadu zmrzlého srdce Pluta

Vědci zkoumali záhadu zmrzlého srdce Pluta

Oblast Sputnik Planitia na povrchu Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Vytvořilo se zmrzlé „srdce“ Pluta v oblasti pánve vzniklé při dávném impaktu a nacházelo se kdysi mnohem blíže severnímu pólu? A ukrývá se pod ledovým srdcem podpovrchový oceán? Vědci navrhli několik nových možností k vysvětlení vzniku tohoto zajímavého útvaru v podobě zmrzlého srdce, které jako první vyfotografovala v roce 2015 sonda NASA s názvem New Horizons.

Výzkumníci se zaměřili na západní lalok útvaru, který byl neformálně pojmenován Sputnik Planitia, což je hluboká kotlina obsahující tři druhy ledu – zmrzlý dusík, metan a oxid uhelnatý – a navíc se nachází naproti Charonu, který je gravitací Pluta zachycen ve vázané rotaci. Zatímco se mnoho vědců domnívá, že západní polovina „srdce“ Pluta vznikla uvnitř kotliny vytvořené před dlouhou dobou při dopadu velkého tělesa z Kuiperova pásu na povrch Pluta, přinejmenším jeden scénář působení impaktu nevyžaduje.

Douglas Hamilton, profesor astronomie na University of Maryland, publikoval se svými spolupracovníky z projektu New Horizons v časopise Nature práci, z které vyplývá, že tato čepička dusíkového ledu vznikla krátce na to, kdy Pluto ještě rotovalo rychle a není nezbytně nutná potřeba vytvoření velkého impaktního kráteru. „Jakmile se vytvořila ledová čepička, zajistila drobnou asymetrii, která uzamkla její polohu vůči Charonu, když rotace Pluta klesla a přizpůsobila se oběhu měsíce,“ vysvětluje Douglas Hamilton. Díky tomu k sobě Pluto i Charon neustále přivracejí stejné polokoule.

Na základě počítačových modelů Douglas Hamilton a jeho spolupracovníci objevili, že počáteční poloha oblasti Sputnik Planitia může být vysvětlena na základě celkového klimatu na Plutu a na naklonění jeho rotační osy o 120°. (Pro srovnání: zemská osa je skloněna o úhel 23,5°.) Modelování teploty Pluta ukázalo, že když uděláme průměr za 248 roků, což je doba oběhu trpasličí planety kolem Slunce, oblasti 30 stupňů severně a jižně od rovníku jsou nejstudenější místa, mnohem chladnější než póly Pluta. Led by se přirozeně vytvořil kolem těchto šířek, včetně středu oblasti Sputnik Planitia, který se nachází na 25° severní šířky.

Počítačový model Douglase Hamiltona ukazuje, že malý depozit ledu přirozeně způsobuje narůstání ledu v důsledku odrazu slunečního záření. Důsledkem je, že teplota setrvává na nízkých hodnotách, což zajišťuje nárůst ledu a tento cyklus se dále opakuje. Tzv. efekt překotného albeda je jevem, který by nakonec vedl k jedné dominantní polární čepičce, jak to pozorujeme v případě útvaru připomínajícího srdce na povrchu Pluta. V souladu se scénářem Douglase Hamiltona může polární čepička klesnout až několik kilometrů do kůry trpasličí planety, což může vysvětlovat, proč oblast Sputnik Planitia je nižší než obklopující terén.

Další modely – rovněž publikované v časopisu Nature ze dne 1. prosince 2016 – podporují impaktní scénář a naznačují na přítomnost podpovrchového oceánu na Plutu. Jedna z těchto prací, jejímž hlavním autorem je Francis Nimmo z University of California Santa Cruz a spolupracovník z mise New Horizons, modelovala, jak se oblast Sputnik Planitia mohla vytvořit, jestliže pánev vznikla v důsledku impaktu. V tomto scénáři vytvořená pánev migrovala do její současné polohy poté, co Pluto zpomalilo svoji rotaci.

Oceán nacházející se pod povrchem může přetrvávat miliardy roků, protože teplo produkované z radioaktivního rozpadu v kamenném jádru Pluta zajišťuje pozvolné rozmrzání oceánu, což může rovněž vysvětlit síť zlomů pozorovaných na povrchu Pluta. Vědci věří, že pod ledovým povrchem Pluta se skrývá oceán, ve kterém je stejné množství vody jako ve všech mořích na Zemi. „Oceán trpasličí planety se nachází 150 až 200 kilometrů pod jejím povrchem a je 100 kilometrů hluboký,“ řekl astronom Francis Nimmo.

Oblast Sputnik Planitia je jedním z korunních drahokamů Pluta a jejího původu je stále záhadou,“ dodává Alan Stern ze Southwest Research Institute, Boulder, Colorado. „Nové studie nás posunou o krok blíže k rozluštění této záhady. Ať už to bylo cokoliv, co  způsobilo vznik oblasti Sputnik Planitia, nic podobného neexistuje nikde jinde ve Sluneční soustavě. Práce na výzkumu tohoto útvaru budou pokračovat, avšak jedna věc je jistá – výzkum trpasličí planety Pluto odhalil novou záhadu pro planetární výzkum ve 21. století.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] pluto.jhuapl.edu
[2] nasa.gov
[3] thisbluemarble.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Trpasličí planeta Pluto


8. vesmírný týden 2018

8. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 19. 2. do 25. 2. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Čeká nás další zákryt Aldebaranu. Večer je nad jihozápadem Uran, na večerní oblohu se vrací Venuše. Nad ránem je vidět Jupiter a Mars, vylézá i Saturn. Z objektů noční oblohy doporučíme hvězdu Sirius s jejím trpasličím průvodcem. Očekáváme tři starty raket. Nejprve odložený Falcon 9 z Kalifornie, pak japonskou H-IIA a potom zřejmě ještě druhý Falcon 9 z Floridy. Před 50 lety byl oznámen objev pulsarů.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M17 (HST paleta)

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2018 obdržel snímek „M 17“, jehož autorem je Michal Bouček     Název vítězného snímku lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce je pro astronomicky nezasvěcené čtenáře možná poněkud záhadný. Již pouhé jeho vyťukání na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Eta Carina

Vrch hmloviny len 2° nad obzorom! Canon 6Dmod+Samyang 135mm, f2.0@f2.4, ISO 6400, 17x1min

Další informace »