Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Video: S odchodem Měsíce vyhlížejte večerní zvířetníkové světlo

Video: S odchodem Měsíce vyhlížejte večerní zvířetníkové světlo

Zvířetníkové světlo nad Velikonočním ostrovem.
Autor: Yuri Beletsky

Po jarní rovnodennosti a odchodu Měsíce na ranní oblohu můžete opět vyhlížet velmi zajímavý každoroční úkaz nad západním obzorem. Pokud máte možnost pobýt někdy v průběhu právě v následujících 14 dní někde na vysočině, vysoko v horách či nejlépe v oblastech tmavé oblohy, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení, rozhodně si ten pohled nenechte ujít. Právě v těchto dnech totiž začíná nejlepší viditelnost zvířetníkového světla. Že nevíte, co to je? Více přinášíme ve videu Evropské jižní observatoře... a budeme se těšit na vaše snímky!

Video: ESOcast o Zodiakálním světle
(Autor: ESO, Petr Horálek; anglicky;
s českými titulky Jana Veselého z HaP Hradec Králové
)

Zvířetníkové či zodiakální světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obrozu na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (ano ten, po němž je pojmenována sonda kroužící kolem planety Saturn), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier publikující své práce jen o rok později, v roce 1684. Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kužele zodiakálního světla byly na světě. Bohužel se rozmach měst zasadil i o postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst současné civilizace, a to kvůli rostoucí míře světelného znečištění. Rozhodně tedy za "zodiakem" vycestujte a okuste pohled do jevu, který byl fotografovaný tak krátce...

Vyhlížejte daleko za městy

Zodiakální světlo s planetami z Železných hor. Autor: Vilém Heblík
Zodiakální světlo s planetami z Železných hor.
Autor: Vilém Heblík
Pokud se nacházíte mimo výraznou zář rušivého městského osvětlení (například vysoko v horách či přímo v oblastnech tmavé oblohy), můžete už v těchto dnech spatřit poměrně výrazný světelný kužel, sápající do výše až 25° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:30 SEČ a později). Zbytek oblohy (neruší-li zmíněné světelné znečištění) je již neskonale tmavý a plný hvězd. V oblasti poměrně vysoko nad obzorem, nad nejjasnější části bělavého kužele, plným jasem připomíná svou účast na nebeské sféře planeta Venuše. Zapadá krátce po půl deváté. Vrcholek tohoto zvláštního kužele zasahuje až do očima viditelné otevřené hvězdokupy zvané Plejády nebo Kuřátka v souhvězdí Býka. Měsíc přestává rušit svým svitem, neboť se pomalu přesouvá na ranní oblohu s datem novu 7. dubna. Jsme mimo městské osvětlení a ten kužel tam stále září, ještě asi 4 hodiny po západu Slunce. Sune se jako náplast na hvězdné obloze a pomalu zapadá spolu s ní. Napíná se přes zvířetníková souhvězdí od Ryb (na obzoru) až k Býku, či ještě výše.

Smetí rozptylující sluneční svit

Zvířetníkové světlo (zprava) a Mléčná dráha se setkávají vysoko nad obzorem prašné ale tmavé africké Botswany. Autor: Petr Horálek
Zvířetníkové světlo (zprava) a Mléčná dráha se setkávají vysoko nad obzorem prašné ale tmavé africké Botswany.
Autor: Petr Horálek
Jak bylo názorně ukázáno ve videu ESO, za úkazem stojí rozptyl slunečního záření na miniaturních částečkách meziplanetárního prachu rozloženého v rovině Sluneční soustavy. Částečky s rozměry řádově 0,001 - 0,1 mm pochází především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Neboť se nachází v rovině ekliptiky, tedy roviny zemské dráhy, kterou si myšleně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími, promítá se nám právě do zvířetníkových souhvězdí. Celková hmotnost tohoto meziplanetárního prachu se odhaduje na 5x1016 kg. Jak se Slunce v průběhu roku promítá do zvířetníkových souhvězdím (tím, že Země obíhá kolem Slunce a hvězdné pozadí za Sluncem se proto pozvolna mění jako pozadí za hercem zabíraném krouživým pohledem kolem něj), ekliptika mění v průběhu roku pro daný čas sklon s obzorem. Největší úhel svírá s českým obzorem v období jarní rovnodennosti po západu Slunce a v období podzimní rovnodennosti před slunečním východem. V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo v záři soumraku či přesvětlených aglomerací. Z našich zeměpisných šířek jej tedy můžeme nejlépe sledovat na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem. A to jarní období vrcholí s nejlepšími podmínkami právě v následujících dvou týdnech.

Slabá zář testem pro kvalitu tmavého nebe

Slabé zvířetníkové světlo nad Sečskou přehradou v roce 2013. Kužel světla táhnousí ze od obzoru zcela zprava šikmo až k horní části snímku zasahuje do krásných hvězdokup Plejády a Hyády v souhvězdí Býka. Na obzoru, kam ukazuje pozorovatel, se rozkládá nevlídný žlutavý odstín světelného znečištění. Autor: Petr Horálek
Slabé zvířetníkové světlo nad Sečskou přehradou v roce 2013. Kužel světla táhnousí ze od obzoru zcela zprava šikmo až k horní části snímku zasahuje do krásných hvězdokup Plejády a Hyády v souhvězdí Býka. Na obzoru, kam ukazuje pozorovatel, se rozkládá nevlídný žlutavý odstín světelného znečištění.
Autor: Petr Horálek
Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se pro jeho spatření vydat do výše položených míst, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, vysoko v Beskydech, na Manětínsku, jižích Čechách zejména na Šumavě a Novohradských horách, na severu v Orlických a Jizerských horách (tři ze zmíněných míst jsou oficiálními oblastmi tmavé oblohy). Relativně nejlépe jsou na tom s podmínkami k pozorování jižní Čechy - zejména Novohradské hory. Ani tam ale není obloha dostatečně přírodně tmavá, aby umožnila pozorování zodiakálního světla v plné kráse. Naopak Jizerské hory nyní bojují s bezohledným svícením od rajčatových skleníků.

Za ideálních podmínek (které panují právě ve vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují nejvíce světla, neboť jsou "v úplňku". U nás se tyto jevy dají pozorovat jen jedinečně, a to spíše fotograficky (především ve zmíněných oblastech tmavé oblohy a v jižních Čechách).

Celonoční panorama zvířetníkového světla z Mauna Kea na Havaji v dubnu 2011. Pravá polovina ukazuje večerní kužel světla, pozvolna navazujícího na zvířetníkový most k rannímu kuželu před východem Slunce vlevo. Uprostřed je patrné zjasnění známé jako Gegenshein (nebo česky protisvit). Autor: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal
Celonoční panorama zvířetníkového světla z Mauna Kea na Havaji v dubnu 2011. Pravá polovina ukazuje večerní kužel světla, pozvolna navazujícího na zvířetníkový most k rannímu kuželu před východem Slunce vlevo. Uprostřed je patrné zjasnění známé jako Gegenshein (nebo česky protisvit).
Autor: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal

Vyhlížejte a foťte právě v těchto dnech

Nejlepší období pro pozorování zodiakálního světla se odehrává právě nyní a potrvá přibližně do 11. dubna, kdy na večerní oblohu vystoupá již výrazný Měsíc, který svým jasem zodiakální světlo přezáří. Zodiakální světlo pak bude možné pozorovat přibližně od 25. dubna znovu, ale jeho sklon vůči obzoru se bude výrazně zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat. Nyní jsou podmínky k jeho pozorování i fotografování nejlepší možné - Měsíc se blíží do fáze novu krátce po období jarní rovnodennosti. Mimo krásné objekty zimní oblohy nad západním obzorem, obklopující zvířetníkové světlo, můžete rovněž vysoko nad jihovýchodem spatřit jasnou planetu Jupiter.

Světlo můžete samozřejmě i fotit. Ostatně inspirovat se lze prostřednictvím čtenářských galerií z minulých let, jejichž hutný obsah dokazuje, že i přes nevhodné české podmínky kvůli vysoké míře světelného znečištění snaha o úlovek západního zvířetníku jen tak fotografy neodradí. Své snímky můžete zasílat přes formulář. Úspěšný lov!

Čtenářské galerie z minulých let:
[1] Jarní zodiakální světlo (2014)
[2] Zodiakální světlo na obzoru (2013)

Více o zodiakálním světle z minulých článků:
[1] Na západě svítí zvířetník (2010)
[2] Jarní rovnodennost přináší zodiakální světlo (2009)
[3] Sledujte zodiakální světlo (2008)

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESOcast o zodiakálním světle
[2] Snímek týdne ESO: Jedinečná mozaika českého fotografa vznikala i na Slovensku
[3] Světelné znečištění na Astro.cz
[4] Světelné znečištění - další podrobné informace
[5] Beskydská oblast tmavé oblohy
[6] Jizerská oblast tmavé oblohy
[7] Manětínská oblast tmavé oblohy
[8] Proč c(h)tít oblasti tmavé oblohy?



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zodiakální světlo, Zodiakální most, Zvířetníkové světlo, Gegenschein


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »