Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhadný Jupiterův měsíc Europa

Záhadný Jupiterův měsíc Europa

europa_spots_color-br.jpg
Jeden z největších měsíců planety Jupiter - Europa - je pokryt ledovým krunýřem. Tento předpoklad byl vysloven na základě informací ze sond Voyager, které prolétly kolem Jupitera v roce 1979. Definitivně to potvrdila americká kosmická sonda Galileo, která kroužila kolem největší planety ve sluneční soustavě od prosince 1995 do září 2003. Někteří astrobiologové již před třiceti roky zařadili Europu mezi největší kandidáty na objevení mimozemského života ve sluneční soustavě.

Tento předpoklad však může být mylný. Na Europě může "vládnout agresívní prostředí" - může zde být prostředí napuštěné kyselinou a peroxidem vodíku. V tom případě by zde panovaly podmínky životu nebezpečné. K tomuto závěru dospěli vědci, kteří pracují na přípravě americké sondy k Jupiteru s názvem JIMO (Jupiter Icy Moons Orbiter), která bude zkoumat Jupiterovy měsíce Europa, Ganymed a Kallisto z oběžných drah kolem jednotlivých měsíců. Start by se mohl uskutečnit po roce 2012.

Nikdo nepochybuje o tom, že povrch Europy je pokryt kůrou z vodního ledu, pod kterou může existovat tekutý slaný oceán. Není jasno pouze v tom, jak tlustá je vrstva ledu. Názory se různí, uvádějí se hodnoty od několika km do několika desítek km. Vědci, kteří studovali poslední informace ze sondy Galileo, uvádějí, že záření, odražené od ledového povrchu měsíce, nese ve svém spektru informace o přítomnosti peroxidu vodíku a koncentrovaných kyselin, což v kapalném stavu může představovat velmi jedovaté prostředí.

Zatím není jasné, zda tyto informace pocházejí pouze z tenké povrchové vrstvy "nánosů" nebo zda jsou jejich zdrojem chemikálie ve zdejším oceánu. Peroxid vodíku se zřejmě nachází pouze na povrchu Europy, neboť by mohl vznikat při bombardování povrchu nabitými částicemi, které uvízly v magnetosféře Jupitera a které se srážejí s molekulami vody na Europě.

Robert Carlson z Laboratoří tryskového pohonu (JPL) NASA v Pasadeně je přesvědčen, že se na Europě nachází kyselina sírová. Tvrdí, že až 80 % povrchu ledu v některých pozorovaných tmavých skvrnách může obsahovat koncentrovanou kyselinu sírovou. Předpokládá, že tato kyselina může vznikat bombardováním povrchu měsíce Europa atomy síry, které vyvrhuje další Jupiterův měsíc Io při sopečných erupcích.

Jiní vědci jsou toho názoru, že původ kyseliny je nutno hledat v samotném oceánu. Tom McCord z Planetary Science Institute ve Washingtonu dokazuje, že největší množství kyseliny se, jak je vidět, shromažďuje na těch místech, kde je led rozlámaný a kapalná voda mezerami mezi ledovými krami proniká na ledový povrch měsíce, kde zamrzá. McCord uvádí, že příčinou objevení se kyseliny na povrchu Europy je "europská" mořská sůl, která se skládá především z hořčíku a síranu sodného. Intenzívní kosmické záření podporuje chemické reakce, vedoucí ke vzniku velmi koncentrované kyseliny sírové a dalších sloučenin síry.

Vzhledem k podmínkám na Europě je kyselina "zamrzlá" na povrchu měsíce. Pokud by se však změnila v kapalinu, vzniklo by zde prostředí velmi nebezpečné pro přistání průzkumných kosmických sond. Alespoň na čas je nutno zapomenout na vývoj sondy, která by měla za úkol přistát na Europě a "protavit se" ledovou kůrou do vodního prostředí za účelem detailního výzkumu.

Jeff Kargel z US Geological Survey ve Flagstaffu (Arizona) zase předpokládá, že kyselina sírová vzniká přímo v oceánu. Podle jeho názoru má Europa kamenné jádro a na jeho povrchu aktivní podvodní sopky, které vyvrhují sloučeniny síry a kyslík. "Europa ukrývá uvnitř oceánu dvojníka měsíce Io, na jehož povrchu vyvrhují desítky sopek sloučeniny síry," prohlásil Kergel. Jestli přítomné sulfáty pronikly na povrch z hlubin Europy, potom její oceán může představovat jakýsi "kyselinový nálev".

Tak nebo tak, hledače mimozemského života čeká na Europě nepříznivé prostředí, neboť koncentrovaná kyselina sírová má "snahu" ničit vše živé. Avšak nevylučuje to zcela možnost organického života - vždyť některé druhy pozemských bakterií se přizpůsobily například životu v podobných podmínkách a doslova "kvetou" v prostředí s pH = 0.

Aby toho nebylo dost, objevil se ještě jeden problém. Povrch Europy je značně "kopcovitý", přičemž pozorované vyvýšeniny jsou velmi strmé - mnohem strmější, než se dříve předpokládalo. V jedné tmavé skvrně byla objevena jáma hluboká 350 m. Nachází se poblíž pahorku vysokého 900 m, což znamená rozdíl 1 250 m. Zdálo by se, že to není nic hrozného. Samozřejmě že ne, ale Paul Schenk z Lunar and Planetary Institute vypočítal, že led musí mít v těchto místech tloušťku přinejmenším 10 až 30 km! A to zřejmě bude velký problém pro případné kosmické sondy, které by měly za úkol proniknout přes ledovou kůru do vodního prostředí a pátrat zde po živých organismech.

Další detailnější informace o měsíci Europa z údajů sondy Galileo zřejmě "nevydolujeme". Sonda prolétla kolem Europy pouze 12krát (ne vždy ji sledovala z bezprostřední vzdálenosti) a detailně vyfotografovala pouze malou část jejího povrchu. Rozhodnout může pouze další výzkum pomocí kosmických sond.

Zdroj: scientist.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



29. vesmírný týden 2017

29. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 17. 7. do 23. 7. 2017. Měsíc je mezi poslední čtvrtí a novem. Jupiter je večer už jen nízko a Saturn je za soumraku už nad jihem. Nad ránem je Neptun nad jihem, Uran na jihovýchodě a nízko na severovýchodě jasná Venuše, kterou tento týden navštíví Měsíc. Aktivita Slunce byla zvýšená díky oblasti s většími skvrnami. Noční svítící oblaka se vůbec nevyskytují. Přelety ISS pokračují ráno. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na dvojhvězdu Albireo. Do kosmu se dostal s družicí Kanopus také mediálně známý 3U cubesat Majak.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Trojice galaxií v Draku

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2017 obdržel snímek „Trojice galaxií v Draku“, jehož autorem je Jan K. Žehrovický. Souhvězdí Draka nenalezne na obloze každý. A to je to přitom souhvězdí velmi velké, nebo spíše dlouhé, obtočené okolo Velké a Malé Medvědice. Dokonce je viditelné po

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Malý princ

Fotografovanie polárnej žiary znemožnila oblačnosť, tak bolo treba nájsť alternatívny plán.

Další informace »