Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhadný rozpad asteroidu P/2013 R3

Záhadný rozpad asteroidu P/2013 R3

Rozpadlý asteroid P/2013 R3 Autor: NASA / HST
Rozpadlý asteroid P/2013 R3
Autor: NASA / HST
Hubbleův vesmírný dalekohled vyfotografoval rozpad asteroidu, jak ještě předtím nikdo neviděl. Rozpadl se totiž na nejméně deset kusů. Podle označení P/2013 R3 (Catalina-PANSTARRS) by se zdálo, že jde o běžný rozpad kometárního jádra, jak se děje při přiblížení ke Slunci, ovšem doposud nebylo něco podobného pozorováno v pásu asteroidů (rozpadlé těleso má běžnou planetkovou dráhu).

Objekt P/2013 R3 byl poprvé zaznamenán 15. září 2013 pomocí přehlídky oblohy Catalina a PanSTARRS, kde se jevil jako objekt neobvyklého mlhavého vzhledu. Následná pozorování pomocí Keckova dalekohledu na Havaji odhalila tři tělesa v prachovém oblaku o velikosti odpovídající průměru naší Země.

V tu chvíli bylo zřejmé, že by bylo více než vhodné zaměřit se na tento objekt pomocí Hubbleova dalekohledu. Díky jeho skvělé rozlišovací schopnosti se zde podařilo rozeznat nejméně deset kousků, přičemž každý vypadal jako malá kometka s prachovým ohůnkem. Čtyři největší kamenné objekty jsou velké až 200 metrů. Jednotlivé fragmenty se od sebe pomalu vzdalují rychlostí 1,5 km/h (vycházkové tempo). Po prvotním rozpadu se ale objevují stále nové fragmenty. Tato pozorování jsou pro astronomy něčím zcela novým. Rozpad může mít několik příčin, ale pozorování z HST nás vede k vyloučení některých scénářů.

Například můžeme vyloučit, že by k rozpadu vedla srážka dvou asteroidů, jako bylo již pozorováno dříve. Především vzhled rozpadlého asteroidu a také rychlost (či spíše pomalost) fragmentů jsou toho důkazem.

Také není pravděpodobné, že by se asteroid rozpadl v důsledku tlaku zahřívajícího se a vypařujícího se ledu skrytého uvnitř. Objekt je totiž příliš chladný na to, aby docházelo k výrazné sublimaci ledu, a je docela možné, že těleso se zde nachází po většinu doby existence sluneční soustavy.

Zůstává tedy nejpravděpodobnější scénář, kdy za rozpadem stojí pomalu se zrychlující rotace tělesa vlivem slunečního záření. Poté, co se těleso roztočí nad určitou mez, rozletí se jeho komponenty odstředivou silou. O možnosti, že se planetky rozpadají působením tohoto jevu, kterému se říká YORP efekt, uvažují astronomové již řadu let, ale až doteď nebyl tento proces přímo pozorován.

Zdá se, že asteroid P/2013 R3 musí mít jemně rozrušenou vnitřní strukturu. Různé trhliny mohly vzniknout při nedestruktivních srážkách v minulosti. Malé asteroidy možná z tohoto důvodu mohou mít strukturu hromady suti (takto se například jevil asteroid Itokawa navštívený sondou Hayabusa).

Poslední pozorování jen doplňuje mozaiku jiných podobných událostí, jako například nedávné pozorování asteroidu s šesti kometárními ohony P/2013 P5.

Zdroj: http://www.spacetelescope.org/news/heic1405/.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. 



48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Airglow pod Malými Karpatami

Výrazný airglow so štruktúrou bol po celú noc pozorovateľný aj v nížinách juhozápadného Slovenska. Obzor je prežiarený mestom Trnava. Dosiaľ som tento jav pozoroval len v horách od nadmorskej výšky 1000 m. K ránu jeho intenzita klesala.

Další informace »