Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zmatky kolem Adalberty

Zmatky kolem Adalberty

Výřez z objevové desky 423
Výřez z objevové desky 423
K napsání tohoto článku autora inspirovala jedna vcelku nenápadná větička. Poprvé na ni narazil již někdy před čtvrtstoletím a shodou okolností v nedávné době znovu. Našli byste ji, pokud byste pozorně listovali druhým dílem knihy "Co je co?" Tuto publikaci, stejně jako její první díl, sestavil Roman Reisenauer, CSc. s kolektivem a vydalo ji v roce 1982 Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha.

Najděte si stránku 895, která se nachází v úplném závěru knihy, těsně před tiráží. Zde je oddíl, který se jmenuje "Errata a doplňky k I. dílu Co je co?". Mezi různými opravami objevíte jednu docela zvláštní poznámku, která zní: "str. 191 - škrtnout planetku Adalberta, která podle sdělení časopisu Říše hvězd 1982 neexistuje". Poněkud zvláštní, že? Jak je možné, že planetka, která má nejen své číslo, ale i jméno, náhle přestane existovat? Že by se stala obětí nějaké kolize, při které byla zničena? Nebo je za tím něco jiného? Zkusíme spolu zapátrat, jak to vlastně je.

Začneme tím, že se podíváme na onu zmiňovanou stránku 191 v prvním díle. Zde je kapitola "Planetky", která obsahuje pouze abecední seznam pojmenovaných planetek, mezi nimiž je i Adalberta. Takže tady se nic bližšího nedozvíme, bude nutné pátrat dál. Článek o neexistenci planetky měl vyjít v Říši hvězd v roce 1982, proto se zaměříme tímto směrem. Bohužel není uvedeno ve kterém čísle, takže bude nutné prohlédnout celý ročník. Nakonec to, co hledáme, najdeme v květnovém čísle (5/1982) v oddíle "Co nového v astronomii". Zde je krátký článek s nekompromisním názvem "Planetka Adalberta neexistuje", podepsaný iniciálami J. B. (zřejmě se jedná o doc. RNDr. Jiřího Boušku, CSc.). Píše se v něm, že Adalbertu objevil Max Wolf v březnu 1892, ale získal jen dvě pozice a pak ji ztratil. Od té doby se planetku nepodařilo znovu spatřit. Nyní (myšleno v roce 1982) původní Wolfovy negativy znovu prohlédli R. M. West, C. Madsen a L. D. Schmadel a zjistili, že to, co bylo považováno za snímky planetky, jsou ve skutečnosti hvězdy. Jako zdroj informací je uveden cirkulář IAU (International Astronomical Union - Mezinárodní astronomická unie) číslo 3672. Ten si můžeme prohlédnout v elektronické formě na Internetu, ale jeho obsah je prakticky totožný s článkem v Říši hvězd, pouze je ještě stručnější.

Vzhled objektu

Pokud se chceme dozvědět, jak přesně postupovala výše zmíněná trojice vědců při dokazování neexistence Adalberty, budeme si muset najít na Internetu anglický článek s názvem "On the Reality of Minor Planet 330) Adalberta" (O reálnosti planetky (330) Adalberta), kde je to detailně popsáno. Protože je to zajímavé čtení, podíváme se na něj podrobněji.

V úvodní části je napsáno, že na konci roku 1981 bylo známo 2525 očíslovaných planetek. Z toho pouze osm se v té době považovalo za ztracené a to konkrétně (330) Adalberta, (473) Nolli, (719) Albert, (724) Hapag, (878) Mildred, (1009) Sirene, (1026) Ingrid a (1179) Mally. (Když se na chvilku z roku 1982 přeneseme do současnosti, zjistíme, že kromě Adalberty byly všechny ostatní později znovuobjeveny, z toho pět již v osmdesátých letech. V roce 1991 byla opětovně nalezena šestá planetka Mildred a poslední byl Albert, který se podařilo odhalit až v roce 2000.) U Adalberty hlavní problém spočíval v tom, že byly známy jen dvě pozice a to je pro spolehlivý výpočet dráhy žalostně málo. Přesto se o to pokusilo několik astronomů, například Adolf Berbeich, který navrhl kruhovou dráhu, ale žádnému se nepodařilo planetku znovu najít. Ztroskotala i snaha přiřadit Wolfovo pozorování k později objeveným tělesům, například k 1932 DB, protože se vždy ukázalo, že údaje o dráze nesouhlasí. R. M. West, C. Madsen a L. D. Schmadel se proto rozhodli, že se zaměří přímo na fotografické desky, na kterých Wolf planetku objevil a provedou jejich důkladnou analýzu.

Kromě desek 415 (z 18. března 1892) a 423 (z 20. března 1892), na kterých Wolf Adalbertu objevil, našli v archivu ještě desku 413 (z 18. března 1892), která byla dosud přehlížena a nyní pomohla doplnit důležité informace. Na všech třech je vyfotografováno okolí hvězdy beta v souhvězdí Panny. Desky byly v době zkoumání v překvapivě dobrém stavu, za který mohly vděčit pečlivé péči, kterou jim Wolf věnoval. Pozice, na kterých se měla nacházet Adalberta, byly opětovně pečlivě proměřeny a srovnány s novějšími snímky stejné oblasti. Samozřejmě byl vzat v potaz vlastní pohyb hvězd za uplynulá desetiletí, která dělila původní snímky od nových. U první pozice z 18. března 1892, označené podle desky 415 "C 415", se ukázalo, že se jedná o hvězdu. Je viditelná na všech třech Wolfových deskách i na novějších fotografiích. S druhou pozicí "C 423" z 20. března 1892 je to trochu složitější. Na deskách 413 a 415 se na daných souřadnicích nepodařilo žádné těleso nalézt, je vidět pouze na desce 423, kde má protáhlý tvar. Při bližším zkoumání se však jeví spíše jako dva objekty blízko sebe, které se na fotografii "slily" do jednoho. Na snímcích z novější doby, pořízených modernější technikou, se na tomto místě nachází dvě hvězdy podobné jasnosti poměrně blízko sebe. Při srovnání se stopami jiných planetek, které jsou na stejné desce vyfotografovány, je patrné, že jejich obrazy vypadají poněkud jinak než "C 423" a je proto velmi pravděpodobné, že údajná pozice planetky je opět jen hvězdou. Její nepřítomnost na dvou Wolfových deskách by se dala vysvětlit například její proměnností.

Astronomové také z pozic "C 415" a "C 423" vypočítali, jaký by byl teoretický denní pohyb, pokud by se opravdu jednalo o skutečné těleso. Z toho se pak dalo zjistit, jak by se měl protáhnout jeho obraz za dobu expozice, která byla ve dvou případech 120 minut a jednou 105 minut. I když byl obraz z původních desek upraven tak, aby vynikly detaily, v blízkosti udávaných pozic se nic, co by připomínalo stopu asteroidu, nepodařilo najít. Je velmi nepravděpodobné, že by Wolf, navíc bez vylepšení snímků, viděl na deskách ještě nějaký další objekt. Takže závěr celého článku je vcelku jasný. To, co považoval Wolf za snímky asteroidu, jsou ve skutečnosti slabé hvězdy a autoři proto doporučují, aby Adalberta byla vyškrtnuta ze seznamu planetek.

Tím by tedy mohlo naše pátrání skončit. Těleso opravdu neexistuje, došlo pouze ke špatné identifikaci dvou hvězd. Co se ale pro jistotu ještě trochu více poohlédnout po Internetu?

Vzhled objektu

Po chvilce brouzdání narazíme na překvapivé údaje. Adalberta v seznamech planetek stále figuruje a najdeme údaje jak o samotném tělesu, tak i o jeho dráze. Nejvíce zarážející je však řádek, na kterém je napsáno datum posledního pozorování. Například na webu http://planety.astro.cz/ je uveden 9. leden 2008! Celá situace se tedy opět zamotává a je zapotřebí zjistit více informací.

Teprve po nastudování dalších materiálů do sebe všechno začne pomalu zapadat. Původní těleso, údajně objevené Wolfem 18. března 1892, získalo nejprve provizorní označení 1892 X a později číslo (330) a jméno Adalberta. V roce 1982 dokázali R. M. West, C. Madsen a L. D. Schmadel, že ve skutečnosti nikdy neexistovalo. Aby však v číslování planetek nebylo volné místo, "uvolněné" číslo a jméno získal jiný objekt. Ten objevil také Max Wolf, konkrétně 2. února 1910 a nesl provizorní označení A910 CB. Možná vás napadlo, proč asteroid, objevený již v roce 1910, neměl ještě své definitivní číslo a jméno? Odpověď je prostá - byl chybně identifikován s planetkou (783) Nora a dlouhou dobu se mělo zato, že je to jedno a to samé těleso.

Aby zmatků kolem Adalberty nebylo málo, je zapotřebí se ještě zmínit, že číslo (330) úplně původně získala jiná planetka, taktéž objevená Wolfem. Ta byla pojmenována Ilmatar, ale později vyšlo najevo, že se jedná o již dříve objevený asteroid (298) Baptistina. Takže opět došlo na přesuny čísel i jmen. Číslo (330) získal později objekt 1892 X ("původní" Adalberta) a jméno Ilmatar "podědila" planetka s předběžným označením 1894 AX. Tu objevil Max Wolf 1. března 1894 a její definitivní číslo je (385).

Ještě zbývá prozradit poslední věc a to, po kom Adalberta získala své jméno. Asi vás už nepřekvapí, že ani to není úplně jednoznačné. Většina pramenů uvádí, že je to po Adalbertu Merxovi, což byl německý teolog a orientalista, ale hlavně tchán objevitele. Můžeme se ale také setkat s názorem, že planetka je pojmenována po Adalbertu Krügerovi, vydavateli časopisu Astronomische Nachrichten (Astronomické zprávy).

Jak je vidět, i obyčejný kosmický "balvan", u kterého se udává průměr 7 až 15 kilometrů, dokáže pořádně zamotat hlavy několika astronomům.

Použité zdroje:
[1] Co je co? (1. a 2. díl ), příručka pro každý den
     2. přepracované a doplněné vydání
     sestavil ing. Roman Reisenauer, CSc. s kolektivem
     vydalo v roce 1982 (1. díl) a 1983 (2. díl) Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha
[2] Říše hvězd, květen 1982
[3] Cirkulář IAU č. 3672
[4] On the reality of minor planet (330) Adalberta
[5] Wikipedia: (330) Adalberta
[6] Dictionary of minor planet names
[7] Planety sluneční soustavy: Adalberta
[8] JPL Small-Body Database Browser: Adalberta

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orion utopený v airglow

Orion utopený v airglow

Další informace »