Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  46. vesmírný týden 2017

46. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 15. listopadu v 18:00 SEČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 13. 11. do 19. 11. 2017. Měsíc bude v novu. Ráno nastane těsná konjunkce Venuše s Jupiterem. Saturn už je večer jen velmi nízko nad jihozápadem. První polovina noci nabízí také planety Neptun a Uran a nad ránem je vidět nad jihovýchodem také Mars. Maximum aktivity meteorického roje Leonid připadá na 17. listopad. V neděli vypuštěná nákladní loď Cygnus se má v týdnu spojit s ISS. Očekáváme start rakety Falcon 9 s tajnou družicí (mise Zuma).

Obloha

Měsíc bude v novu v sobotu 18. listopadu ve 12:42 SEČ. Na ranní obloze se postupně setká s Marsem, Jupiterem i Venuší. Konjunkce s Marsem nastane 15. listopadu ve vzájemné vzdálenosti 3 stupně. Sváteční ráno 17. listopadu pak nabídne krásný trojúhelník planety Venuše, Jupiteru a Měsíce.

Planety: Saturn (0,5 mag) je večer velmi nízko nad jihozápadním obzorem. V první polovině noci jsou vidět planety Neptun a Uran. Vyhledání poslední známé planety velmi usnadňuje hvězda lambda Aquarii, která je s jasností 3,7 mag snadno viditelná i okem. Neptun je asi 40 úhlových minut pod ní. Uran je také dobře umístěn ve vrcholu trojúhelníka s hvězdami omikron a mí v Rybách.
Před svítáním je vidět nad jihovýchodem Mars (1,8 mag) a stále blíže Slunci je jasně zářící planeta Venuše (-3,9 mag). Hned z kraje týdne, v pondělí 13. listopadu ráno, však nastává mimořádná těsná konjunkce Jupiteru a Venuše. Vzájemně je bude dělit jen 18 úhlových minut, takže se pohodlně vejdou do zorného pole dalekohledu i při takovém zvětšení, kdy už uvidíme kotouček Jupiteru i mnohem menší Venuše. Kolem Jupiteru budou rozmístěny jeho velké měsíce, vždy po dvou na obou stranách a kousek od obou planet bude ještě hvězda lambda ze souhvězdí Panny (4,5 mag).

Aktivita Slunce je velmi nízká. Pro zajímavost uveďme, že jsme prožili zřejmě první celý týden beze skvrn. Ne tak klidné už bylo geomagnetické pole Země, protože ze Slunce proudily alespoň nabité částice o větších rychlostech než obvykle a způsobily opravdu pěkné polární záře, pochopitelně spíše viditelné v oblastech severní Evropy a Kanady. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Pozorování č. 85: Konjunkce Venuše s Jupiterem (13. 11. 2017)

I v průběhu listopadu se na ranní obloze dočkáme konjunkce jasných planet. Tentokrát se bude dokonce jednat o dvě skutečně nejjasnější planety naší oblohy – Venuši a Jupiter. K nejtěsnějšímu setkání, na vzdálenost 18' dojde až na denní obloze kolem 9. hodiny SEČ a to relativně blízko úhlově od Slunce. Naše hvězda se bude od dvojice oběžnic nacházet přibližně pouhých 15° východně.

Venuše a Jupiter 13. 11 .2017 (Stellarium)
Venuše a Jupiter 13. 11 .2017 (Stellarium)
Přesto, samozřejmě při velké opatrnosti, bude možné si dvojici s užitím vhodného dalekohledu prohlížet i na denní obloze. Umožní to především vysoká jasnost obou těles. Jupiter bude mít jasnost -1,7 mag a u Venuše to bude dokonce mimořádných -3,9 mag. Na obloze, jak již bylo řečeno, bude obě tělesa dělit zdánlivě pouze necelá třetina stupně, ale ve skutečnosti budou od sebe vzdálena propastných čtyři a tři čtvrtě astronomické jednotky, což odpovídá řádově 710 milionům km.

K nejtěsnějšímu setkání tedy dojde v pondělí 13. listopadu 2017 dopoledne, ale pozorovatelé ve střední Evropě dostanou i zajímavější příležitost. Na denní obloze a navíc v uvedené vzdálenosti od Slunce nebudou mít totiž sebemenší šanci spatřit například v blízkosti Jupitera jeho čtyři nejjasnější měsíce. To se jim ale může podařit jen o několik hodin dříve za svítání. Budeme k tomu ale potřebovat pozorovací stanoviště co nejvíce otevřené ve východním směru, což se dá ovlivnit. Ale co se příliš ovládat už nedá, je počasí, neboť pro úspěšné sledování bude nezbytná naprosto jasná obloha minimálně nad východním horizontem. K pozorování musíme využít poměrně krátký interval, jakýsi kompromis mezi výškou dvojice planet nad obzorem a hloubkou Slunce pod horizontem. Asi optimální čas bude kolem 7:30 až 7:40 SEČ, kdy jasně zářící nepřehlédnutelná Venuše a jen kousek pod ní svítící Jupiter vystoupají přibližně 6° nad východní obzor a Slunce bude naopak v téže hloubce (-6°) pod ním. Samozřejmě, že obloha bude i v tomto čase již hodně světlá, ale v každém případě budeme mít větší šanci než o několik hodin později. Rozdíl ve vzdálenosti planet se navíc nebude už příliš lišit od nejtěsnějšího přiblížení a bude se pohybovat kolem 20'.

Jupiter vzdálený 6,395 au s průměrem kotoučku 29" bude obklopen svými čtyřmi galilejskými měsíci. Nad planetou, západně, budou Europa a Calisto. Naopak blíže obzoru, východně od Jupitera, nalezneme Io a Ganymedes. Venuše, vzdálená aktuálně 1,642 au a blížící se pomalu do horní konjunkce (první polovina ledna 2018), nám nabídne již téměř celý kotouček s průměrem něco více než 10".

Pozorování č. 86: M 45 v nejlepší pozici pro pozorování (17. 11. 2017)

Plejády, nazývané také Kuřátka, Sedm sester či japonsky Subaru, mají v Messierově katalogu označení M 45. Je to velice nápadná mladá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka. Nachází se ve vzdálenosti kolem 380 světelných let (3,59×1016 km) a zaujímají prostor o rozměru 20 světelných let. Pouhým okem v ní rozlišíme 6 až 10 hvězd. Ve skutečnosti je jich ale více než 1 000. Jasné stálice tohoto seskupení mají i svá jména. Nejzářivější je Alcyone, která má svítivost 795× větší než naše Slunce a její jasnost je 2,9 mag. Velmi zajímavá je i hvězda Pleione. Ta se otočí kolem své osy jednou za sedm hodin a vlivem odstředivé síly z ní uniká horký plyn v oblasti rovníku, což způsobuje, že nepravidelně mění svou jasnost od 4,8 do 5,5 magnitudy. Mezi další velmi jasné hvězdy patří Maia, Atlas, Electra, Merope, Taygeta, Calaeno a Asterope. Jasnosti hvězd v decimagnitudách jsou uvedeny na připojeném obrázku.

Plejády (Wikimedia) a schéma s decimagnitudami
Plejády (Wikimedia) a schéma s decimagnitudami
Jejich světlo je odráženo modrými prachovými reflexními mlhovinami, což je patrné především na fotografiích (viz výše). Vizuálně je na tmavé obloze v triedrech i dalekohledech patrný jen lalok prachu pod Merope. Pro pokročilé pozorovatele je potom v nejtmavších lokalitách a ve velkém zvětšení dostupná i část nejjasnějších vláken těchto mlhovin a také maličká mlhovina u Merope, ale to je skutečně vrchol umění a štěstí na podmínky ji spatřit.

Jelikož se jedná, jak již bylo řečeno, o mladou otevřenou hvězdokupu, odhadují astronomové, že se přibližně za 250 milionů roků zcela rozplyne do podoby osamocených hvězd, obíhajících samostatně kolem centra Galaxie. I mezihvězdná látka, která halí toto seskupení, nám nevydrží dlouho. Tento materiál totiž mezi hvězdami Plejád pouze právě nyní prochází a za několik tisíc let budou Plejády bez této ozdoby.

V polovině listopadu se M 45 dostává do ideálních pozorovacích podmínek právě o místní půlnoci. Při deklinaci +24° vystupuje při pohledu ze střední Evropy přibližně 64° nad jižní horizont. Najít ji lze bez problémů i neozbrojenýma očima. O hodně emotivnější pohled ovšem poskytne vyhledání hvězdokupy triedrem či menším dalekohledem při malém zvětšení a velkém zorném poli.

Pozorování č. 87: Maximum meteorického roje Leonidy (17. 11. 2017)

Leonidy jsou meteorický roj spojený s mateřskou periodickou kometou Tempel-Tuttle. Jedná se v současné době o jeden z nejvýraznějších a nejčastěji pozorovaných meteorických rojů. Své maximum má každoročně okolo 17. až 18. listopadu. Radiant roje leží v „hřívě“ zodiakálního souhvězdí Lva.

Dráhu proudu meteoroidů, které tento roj při srážkách s atmosférou Země způsobují, vypočítal roku 1866 známý Italský astronom Giovanni Schiaparelli. Následně Francouz Urbain Le Verrier a Němec Teodor von Oppolzer, nezávisle na sobě dospěli k závěru, že meteoroidy roje se pohybují po stejné dráze jako tehdy nově objevená kometa, dnes označovaná 55P/Tempel-Tuttle. Pří dalších zkoumáních vycházejících z dlouhodobějšího pozorování aktivity roje došli odborníci na meziplanetární hmotu ke zjištění, že rozložení proudů částeček Leonid podél dráhy komety Tempel-Tuttle nemá všude stejnou hustotu. Nejhustší je v oblastech nedaleko pozice komety, která má oběžnou periodu 33,2 roku. Kdykoliv se tak Země dostane do blízkosti s tímto zhuštěním, lze pozorovat spršku meteorů (meteorické deště).

Nejpozoruhodnějším pozorováním byl déšť Leonid v listopadu roku 1833, kdy bylo pozorováno přes 46 tisíc meteorů za hodinu. Statisíce meteorů, které té noci zazářily především nad severní Amerikou, se pohybovaly podél rovnoběžných drah. Z toho Yaleský matematik Denison Olmsted tehdy vysvětlil, že vyletování meteorů z jednoho bodu (radiantu) je důsledkem perspektivy. Obecně lze dokonce konstatovat, že právě sledování meteorického deště Leonid výrazně přispělo k vítězství myšlenky, že meteory mají kosmický původ a nejsou čistě atmosférickým jevem, jak se do té doby myslelo. Následně pak právě tyto poznatky vzbudily zájem o studium meteorů a vznikl nový obor, meteorická astronomie.

Leonidy 1799 a 1833 Autor: Public Domain / Pinterest
Leonidy 1799 a 1833
Autor: Public Domain / Pinterest

Ale úkaz z roku 1833 nebyl jediný. Z různých pramenů lze vysledovat, že déšť Leonid se v minulosti vyskytl také v letech 902, 934, 1037, 1202, 1366, 1533, či 1799. To dokazuje, že velmi hustý oblak prachu z mateřské Temple-Tuttleovy komety se po její dráze vrací po přibližně 33 letech (přesně za 33,25 roku). Při průletu Země tímto oblakem v noci 17. listopadu 1966 bylo za 20 minut pozorováno až 100 000 meteorů a podobný úkaz, s menší intenzitou, se opakoval i v letech 1999 až 2002. Nyní jsme tedy téměř přesně mezi maximy opakujícími se po 33 rocích. Nejvyšší činnost je v letošním roce předpověděna na 17:27 UT 17. listopadu. To ale bude radiant roje pro Evropu ještě hluboko pod obzorem. Pro nás tak možnost pozorovat Leonidy začne až někdy kolem půlnoci. S ohledem na to, že na 18. listopad připadá současně také měsíční nov, budou pozorovací podmínky ideální a určitě bude stát za to pokusit se alespoň několik meteorů tohoto, pro historii sledování malých těles Sluneční soustavy tak významného roje spatřit na vlastní oči.

[dodatek] Pro rok 2017 vychází velmi slabé maximum s max. 10 meteory za hodinu (ZHR). Země se totiž nepřibližuje žádnému z vláken meteoroidů. Zajímavější bude příští rok, kdy se aktivita zvýší k 25 meteorům za hodinu a navíc potkáme staré vlákno z roku 1466, což by mohlo zvýšit jas pozorovaných meteorů. Bohužel obě maxima nastanou mimo Evropu (17., 17 SEČ a 19., 10 SEČ). Určitou naději na lepší maxima dávají výpočty Michaila Maslova až na rok 2022 (max. 19. 11. v 7 SEČ, 250-300 za hodinu). Vyšší frekvence v řádu desítek Leonid nás pak čekají od roku 2025, jak se i bude blížit Slunci mateřská kometa. Opravdu pěkná maxima nastanou pro Evropany až v roce 2034, kdy se potkáme dva dny po sobě s několika vlákny a nebude rušit Měsíc. Frekvence by mohly být kolem 300 za hodinu. Vyšší aktivita skončí až v roce 2038. První návraty meteorických dešťů však Michail očekává až v roce 2094. (zdroj)

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • V týdnu jsme mohli sledovat start malé evropské rakety Vega s marockou družicí MOHAMMED VI-A.
  • V neděli proběhl start rakety Antares s nákladní lodí Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici. Ta se s ní má spojit v úterý. Loď dostala název Gene Cernan podle posledního astronauta na povrchu Měsíce, který, jak známo, má i české kořeny.
  • SpaceX o jeden den odložila statický zážeh rakety Falcon 9, ale už byl proveden v neděli a v týdnu, zřejmě 16. listopadu, by měl proběhnout start s tajnou družicí v rámci mise s přezdívkou Zuma.

Výročí

  • 17. listopadu 1597 (420 let) se narodil anglický matematik Henry Gellibrand . Zabýval se výzkumem zemského magnetického pole. Objevil proměnnost směru magnetické deklinace, tedy úhlu, který svírá střelka kompasu se směrem k severnímu pólu. Magnetický pól mění svou polohu a navíc není totožný se zeměpisným. V ČR činí odchylka asi 2,5°.

Výhled na příští týden

  • 100 pozorování: M 42 v nejlepší pozici pro pozorování
  • Výročí: TV-SAT 1
  • Výročí: Meteosat 1
  • Výročí: Poslední let rakety N1
  • Výročí: Karel Novák

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. 

Štítky: Vesmírný týden, Henry Gellibrand


50. vesmírný týden 2017

50. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 11. 12. do 17. 12. 2017. Měsíc bude v novu. Večer je vidět Neptun a Uran. Nad ránem je vidět Mars a Jupiter. Týden bude nabitý kosmonautikou. Blue Origin by mohla provést test kabiny pro balistické skoky. SpaceX provedla úspěšně statický zážeh na rampě SLC-40 a očekáváme start s lodí Dragon k ISS. Startovat by měla také čínská raketa CZ-3B, z Nového Zélandu raketa Electron, Ariane 5 s dalšími družicemi Galileo, přistávat má Sojuz MS-05 s částí posádky z ISS a naopak vydat se tam má další posádka v lodi Sojuz MS-07.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mračna v Perseovi, IC348, NGC1333

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2017 obdržel snímek „Temná mračna v Perseovi“,  jehož autorem je Evžen Brunner Podzimní čas, zejména v našich končinách, nebývá velkým příznivcem astrofotografů. Ti bojují nejen s tradičními mraky, mlhami a deštěm, ale i s rosením

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Geminida 2017

Meteor a nad ním galaxie M31

Další informace »