Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Geminidy 2002

Geminidy 2002

V noci z pátka 13. prosince na sobotu 14. prosince nás čeká další meteorářské divadlo. Nad ránem totiž nastane maximum meteorického roje Geminid.

Geminidy jsou rojem, jež je lidstvu známý poměrně dlouho. První si jej všiml v roce 1862 Robert P. Greg v Manchasteru, když pozoroval spoustu meteorů vyletujících jakoby z jednoho místa na obloze během nocí 10. - 12. prosince. Nezávisle jej téhož roku (o dvě noci později) identifikovali i B. V. Marsh a prof. Alex C. Twining ve Spojených státech.

V sedmdesátých létech 19. století byl tento roj z jedním nejsledovanějších. Již od samých počátků si lidé všímali velkého množství jasných meteorů. Zajímavostí je, že v době objevu činila typická zenitová hodinová frekvence asi 10 meteorů za hodinu a rok od roku pomalu rostla až na dnešních 110 za hodinu. Dlouho nikdo netušil, čím může být tento jev způsoben.

Výrazně se o studium roje Geminid zasloužil Mirek J. Plavec v 50. létech 20. století, když dokázal, že na vlákno Geminid působí znatelně pouze dvě planety - Jupiter a Země. Obě mají pak za následek rychlý retrográdní posun výstupného uzlu. V důsledku toho se maximum předbíhá o jeden den za každých šedesát let. Plavec dále ukázal, že změny dráhy gravitačními vlivy jsou natolik podstatné, že postupně dochází k přesunu průsečíku drah Geminid a Země. Tím také elegantně vysvětlil rostoucí hodinové frekvence v průběhu 19. a 20. století. Nastínil však i budoucí vývoj, podle něhož se v budoucnu pravděpodobně obě dráhy rozejdou natolik, že roj Geminid zcela zmizí z povědomí vizuálních pozorovatelů. Tato teorie byla potvrzena mnohem později přesnějšími výpočty, které ukazují, že roj Geminid má dobu života omezenou přibližně roky 1800 a 2100.

Dodnes není zcela jasný původ celého roje. Po mnoha slepých krocích (hledání komety na přesně parabolické dráhy) je v současnosti za původce nejvíce uznávána planetka 3200 Phaeton.

V letošním roce se tedy očekává v maximu cca 110 meteorů za hodinu. Geminidy mívají období své výrazené aktivity velmi ploché, odhady (a zkušenosti pozorovatelů) říkají, že po dva dny kolem bodu maxima zenitového hodinové frekvence neklesají pod polovinu své maximální hodnoty.

Jak název napovídá, radiant roje se nachází v souhvězdí Blíženců poblíž obou nejjasnějších hvězd Polluxu a Castora. Souhvězdí je nad obzorem celou noc, z večera ruší ovšem Měsíc dva dny po první čtvrti.

Můžeme se tedy těšit na jeden z nejaktivnějších rojů současnosti, který vykazuje vysoké procentní zastoupení jasných meteorů a bolidů. A jak říká Jan Verfl ze Sekce pro pozorování Létavic Štefánikovy hvězdárny v Praze, "v tom jsou Geminidy jedinečné!"

Předpověď počasí bohužel předpokládá, že se ke konci týdne začne zatahovat a sněžit. Kdyby bylo ale navzdory všem předpovědím jasno, neváhejte a utíkejte ven pozorovat.




O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »