Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jasný objekt na noční obloze

Jasný objekt na noční obloze

planeta_Jupiter.jpg
Vždy, když je planeta Jupiter pozorovatelná na večerní, popř. ranní obloze, zvýší se počet dotazů na pracovníky hvězdáren: "Co to tam večer svítí? Je to Venuše?"

A právě tato situace nastala i nyní. Planeta Jupiter je na obloze celou noc a nachází se v souhvězdí Panny (Virgo). Po západu Slunce můžeme Jupiter vidět nad jihovýchodním obzorem, o půlnoci nad jihem a ráno před východem Slunce nad jihozápadním obzorem. Nyní má jasnost -2,5 mag a je po Měsíci nejjasnějším objektem noční oblohy.

Už v triedru nebo malém dalekohledu spatříme poblíž planety až 4 svítící "body" podobné slabým hvězdám. Jedná se o 4 největší Jupiterovy měsíce (Io, Europa, Ganymedes a Callisto), které objevil v roce 1610 Galileo Galilei. Když je budeme pozorovat několik nocí po sobě, zjistíme, že vůči Jupiteru mění své polohy - obíhají kolem Jupitera. Ve skutečnosti Jupiterovu "rodinu" tvoří nejméně 63 měsíců, z nichž některé na snímcích z kosmických sond připomínají spíše velké, nepravidelné "balvany".

Jupiter je v pořadí pátou planetou od Slunce a má plynokapalný charakter (hustota 1.310 kg/m3). Velikostí (průměr 142.800 km, tj. 11 průměrů Země) a hmotností (1,9.1027 kg, tj. 317 hmotností Země) je největší planetou ve sluneční soustavě.

Atmosféra planety Jupiter o tloušťce 1.000 km se skládá především z vodíku (téměř 90 %) a helia (téměř 10 %) s příměsí malého množství metanu, čpavku, vodních par a dalších sloučenin. Tyto látky způsobují pestré zbarvení planety. Na vrcholcích mraků je teplota -160°C. S ohledem na velikost Jupitera, směrem ke středu planety rychle narůstají teplota i tlak (v nitru je tlak 300 GPa a teplota asi 20.000°C). Proto zde vodík mění skupenství od plynného přes kapalné až po skupenství, kdy se nachází ve stavu, který si člověk jen těžko dovede představit. Je to napůl kapalná a napůl pevná polokrystalická struktura extrémně vodivé látky. Vodík se tedy v blízkosti jádra změní v podstatě na tekoucí kov.

Dynamiku atmosféry rychle rotujícího Jupitera (doba rotace kolem osy je 9 hodin 55 minut) charakterizují tmavší oblasti - pásy (pruhy) a světlejší - světlá pásma (zóny). Nejvýraznější strukturou je Velká rudá skvrna (GRS, Great Red Spot), kterou poprvé pozoroval v roce 1664 Robert Hook. S průměrem téměř 25.000 km (1/6 průměru Jupitera) je 2krát větší než Země. Velká rudá skvrna je složitá anticyklóna, pohybující se proti směru hodinových ručiček. Rychlost větru uvnitř dosahuje až 120 m/s (432 km/h).

Stejně jako u všech velkých planet, také kolem Jupitera je systém prstenců, ale jsou velmi tenké a nezřetelné. Jsou složené z prachových částeček mikroskopických rozměrů. Tento systém prstenců byl objeven až v roce 1979 na snímcích ze sondy Voyager 1. Ze Země je nepozorovatelný.

Významným způsobem přispěly k poznání Jupitera kosmické sondy Pionner 10 (start 2. března 1972), Pionner 11 (start 6. dubna 1973), Voyager 1 (start 5. září 1977), Voyager 2 (start 20. srpna 1977) a Gallileo (start 18. října 1989).

Zdroj: Hvězdářská ročenka 2005, astronomická literatura
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »