Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nebeský program slunovratu: Venuše míjí Jesličky, severu vévodí kometa

Nebeský program slunovratu: Venuše míjí Jesličky, severu vévodí kometa

Kometa C/2009 R1 McNaught 6. června 2010. Autor: Michael Jäger
Kometa C/2009 R1 McNaught 6. června 2010.
Autor: Michael Jäger
V pondělí 21. června ve 13 hodin 28 minut letního času Slunce vstupuje do znamení Raka (v dnešním souhvězdí Blíženců) a nastává letní slunovrat. Den bude nejdelší, noc nejkratší. A právě v noci v období kolem slunovratu můžeme upřít zrak hned k několika nebeským objektům a úkazům. Mezi absolutní špičky v žebříčku bude nepochybně patřit pohled na Venuši coby večernici v těsné blízkosti otevřené hvězdokupy Jesličky, dále na stále zjasňující kometu C/2009 R1 McNaught a možnost výskytu nočních svítících oblak.

Venuše míjí Jesličky

Venuše s Merkurem 6. dubna 2010 nad Sečskou přehradou. Autor: Petr Horálek
Venuše s Merkurem 6. dubna 2010 nad Sečskou přehradou.
Autor: Petr Horálek
Pokud v období od 19. do 21. června zamíříte malým dalekohledem (divadelním kukátkem, loveckým triedrem) na Venuši, velmi jasný bod nad západním obzorem, spatříte nejen samotnou planetu, ale také otevřenou hvězdokupu M44 v souhvězdí Raka. Tato hvězdokupa, lidově zvaná Jesličky nebo Roj včel, je jednou z nejjasnějších na obloze. Očima se na temném nebi jeví jako mlhavá skvrnka o úhlovém průměru skoro tří měsíčních úplňků. Už malý přístroj odhalí centrální část kupy s fotogenickým seskupením nejjasnějších hvězd do písmene "V". Ve skutečnosti útvar sčítá přes 200 hvězd. Hvězdokupa je poměrně mladá - její stáří se odhaduje na 730 miliónů let. Od Slunce leží asi 580 světelných let.

Otevřená hvězdokupa M44 - Jesličky
Otevřená hvězdokupa M44 - Jesličky
Planeta Venuše se nejblíže ke kupě dostane v neděli 20. června, a to k jejímu okraji na vzdálenost 0.8° (asi jeden a půl měsíčního úplňku). Ve skutečnosti je však bude dělit propastná vzdálenost zmíněných 580 světelných let, neboť Venuše bude od Země jen 1.15 AU (astronomická jednotka; střední vzdálenost Země od Slunce, tedy asi 150 miliónů km), což je v přepočtu řádově jen desetitisícina světelného roku.

Planety Sluneční soustavy jsou "na návštěvě" u této hvězdokupy poměrně často - centrum kupy totiž leží asi 1.5° severně od ekliptiky (roviny zemské dráhy a též roviny, poblíž ní se pohybují i ostatní planety). Naposledy to byl v listopadu minulého roku Mars, tu samou planetu tam pak za velmi dobrých podmínek najdeme 1. října příštího roku.

Na severním obzoru najdeme kometu

Kometa C/2009 R1 McNaught v souhvězdí Andromedy 6. června 2010. Autor: Michael Jäger
Kometa C/2009 R1 McNaught v souhvězdí Andromedy 6. června 2010.
Autor: Michael Jäger
Najít kometu C/2009 R1 McNaught, která je v tomto období již na městy nepřesvětlené obloze pozorovatelná očima, bude v době kolem slunovratu poměrně snadné. Na obloze totiž prolétá kolem nejjasnější hvězdy v souhvězdí Vozky, hvězdy Capelly (s hvězdnou velikostí 0.2 magnitudy). Tato hvězda je v červnu nízko nad severním obzorem zdaleka nejjasnějším objektem a v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Kometu díky hvězdě najdete jednoduše - v noci ze 21. na 22. června prolétá jen 1.6° (asi tři měsíční úplňky) severně od ní.

Vyhledávací mapka komety pro červen s vyznačenou hvězdou Capella, polohy vždy pro půlnoc.
Vyhledávací mapka komety pro červen s vyznačenou hvězdou Capella, polohy vždy pro půlnoc.
K pozorování komety je třeba si najít nějaké vyvýšené místo s odkrytým severním obzorem a oblohou pokud možno co nejméně rušenou městským osvětlením. Poznáme ji jako "kapkovitě" rozmázlou hvězdičku, již malý dalekohled pak ukáže ohon mířící od Slunce (které je pod obzorem), tedy nahoru. Kometa i hvězda jsou nejníže nad obzorem kolem půlnoci, proto je nejlepší období pro pozorování po soumraku (kolem 22:30) a před rozbřeskem (kolem 3. hodiny ranní).

Stříbřitá oblaka

NLC z Hrádku u Rokycan 21. června 2009 před 23. hodinou. Autor: Martin Hubner
NLC z Hrádku u Rokycan 21. června 2009 před 23. hodinou.
Autor: Martin Hubner
V době kolem slunovratu také vrcholí sezóna nočních svítících oblaků, zkratkovitě NLC (z angl. NoctiLucent Clouds). Jde o jemně vláknitá stříbřitá oblaka nacházející se vysoko v mezosféře, ve výšce kolem 85 km. Princip jejich vzniku není zcela objasněn - jde nejspíše o ledové krystalky vytvořené z vodních par z nižších vrstev atmosféry a štěpením metanu slunečním zářením. K jejich vzniku je zapotřebí stabilní nízká teplota, což právě v týdnech kolem slunovratu mezosféra umožňuje. Výskyt NLC je ovšem velmi odvislý na sluneční aktivitě - v průběhu minima jsou noční oblaka vidět mnohem častěji než v maximu. V současnosti se Slunce probouzí do nového slunečního cyklu číslo 24 a jeho aktivita pozvolna narůstá.

Noční oblaka, jsou-li zrovna na obloze, spatříme v době, kdy normální oblačnost je již temná, nebo nasvětlená městskými aglomeracemi do naoranžovělé barvy. NLC totiž nasvětluje Slunce, které je pod obzorem, konkrétně (pro středoevropskou zeměpisnou šířku) v "hloubce" 6° - 16°. V praxi tedy první náznaky NLC můžeme spatřit kolem 22. hodiny a večerní období viditelnosti pak trvá do půlnoci. Ranní NLC pak "vstávají" po 2. hodině a lze je sledovat až do pokročilého svítání po 4. hodině ranní.

Přehlídka ostatních planet

Planeta Mars
Planeta Mars
Na slunovratovém nočním nebi najdeme krom Venuše ještě další tři planety. V souhvězdí Lva svou typicky naoranžovělou barvou na sebe upozorňuje planeta Mars. Ta byla letos v lednu v opozici se Sluncem a její viditelnost se proto rapidně zhoršuje. Na počátku srpna se ztratí na soumrakové obloze.

Saturn naklání prstence. Autor: Efrain Morales Rivea
Saturn naklání prstence.
Autor: Efrain Morales Rivea
Mnohem větším lákadlem je planeta Saturn. Její rozsáhlé prstence, viditelné už v malém dalekohledu, slaví významné jubileum od jejich objevů. V polovině července to bude přesně 400 let od doby, kdy je poprvé spatřil Galileo Galilei svým malým dalekohledem a na dalších 50 let, než přišel Christian Huygens s prvním správným vysvětlením, přinesl záhadu do světa astronomie. Pro podivný vzhled způsobený nekvalitním Galileovým přístrojem, si planeta s prstenci získala přezdívku "ušatá planeta". Dnes můžete planetu spatřit na každé lidové hvězdárně i s jejími majestátnými prstenci, které pro současný sklon vypadají jako dvě "trčící antény". I Saturn je v souhvězdí Panny doménou večerní oblohy a jeho viditelnost se velmi zhoršuje. Podobně jako u Marsu jej budeme moci pozorovat jen do počátku srpna.

Planeta Jupiter bez jižního rovníkového pásu (2010)
Planeta Jupiter bez jižního rovníkového pásu (2010)
Poslední pozorovatelnou planetou je Jupiter. Najdeme ji ráno, vychází po 1. hodině. Už menší přístroj ukáže její 4 satelity - měsíce Io, Europu, Ganymeda a Kallistó. Pozoruhodnost současné Jupiterovy atmosféry - "zmizelý" oblačný pás - odhalí až větší dalekohled. Jupiter je pro svůj jas jitřenkou (posledním objektem pozorovatelným před východem Slunce) a v malém přístroji jej najdeme v "doprovodu" další obří planety - Uranu. Ta leží jen 1.3° severozápadně od Jupiteru a vypadá jako slabší nazelenalá hvězdička (pro svou vzdálenost od Slunce není očima vidět). K největšímu úhlovému přiblížení planet už došlo - 9. června dělila planety vzdálenost jen 0.45° (tedy o něco méně než průměr měsíčního úplňku).

Jupiter bude naopak viditelný čím dál lépe. Do opozice se Sluncem se dostane 21. září, takže do té doby bude viditelný spíše v druhé polovině noci. Pozorovatelný bude až do první březnové dekády příštího roku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Před otevřenou hvězdokupou Jesličky přejde planeta Mars
[2] Jasnou kometu C/2009 R1 McNaught najdeme nízko nad severním obzorem
[3] Stříbřitá oblaka s chvostem komety?
[4] 400 let od objevu Saturnových prstenců
[5] Jupiter ztrácí svoji ozdobu




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Stanice ISS nízko nad JV obzorem,začínají večerní přelety nad ČR.

Další informace »