Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nenechte si ujít mimořádně těsnou konjunkci Venuše a Jupiteru

Nenechte si ujít mimořádně těsnou konjunkci Venuše a Jupiteru

Těsná konjunkce Jupiteru a Veniše v létě 2015.
Autor: Petr Horálek.

Konjunkce dvou planet, z nichž obě jsou dobře pozorovatelné pouhým okem, je poměrně vzácným astronomickým jevem. Konec srpna nám jednu takovou příležitost nabídne. A nebude to nabídka ledajaká. Na večerní soumrakové obloze se nejen setkají dvě nejjasnější planety – Jupiter a Venuše, ale navíc se k sobě zdánlivě přiblíží především v sobotu 27. srpna skutečně mimořádně těsně.

Poslední pěknou konjunkci Jupiteru a Venuše bylo možné pozorovat v roce 2012. To se k sobě planety zdánlivě dostaly na pouhých 12’. O tři roky později, 1. července 2015 byla vzdálenost obou těles stále velice pěkných 18’. V obou případech tedy byla vzdálenost podstatně menší, než zabírá úplňkový Měsíc na naší obloze. Obě výše zmíněné konjunkce budou ale překonány tím, co nás čeká v závěru letošního srpna. Při nejtěsnějším kontaktu budou od sebe Jupiter a Venuše vzdáleny pouhé 4’!

Nejtěsnější přiblížení na dlouhé roky

Takto blízké přiblížení bude na dlouhý čas nejtěsnějším, které nás čeká. Jak vypadají konjunkce před tímto úkazem i po něm, napovídá nejnázorněji připojená tabulka:

1. července 2015 (večer) odstup: 18’ 25. října 2015 (ráno) odstup: 1°
      27. srpna 2016 (večer) odstup: 4’  13. listopadu 2017 (ráno) odstup: 18’
22. ledna 2019 (ráno) odstup: 2° 24’ 24. listopadu 2019 (večer) odstup: 1° 24’

Vzácné, ale ne ideální...

Bohužel ani tentokrát se úkaz při sledování ze střední Evropy neobejde bez pověstného ALE. Planety budou  nejblíže u sebe v noci z 27. na 28. srpna 2016, kolem naší místní půlnoci. To už ovšem budou obě tělesa při pohledu z České republiky hluboko pod obzorem. Je nutné si uvědomit, že Venuše i Jupiter se nacházejí koncem srpna nedaleko východně od Slunce a zapadají jen krátce po naší hvězdě. Úhlová vzdálenost dvojice od Slunce v rektascenzi je pouhá 1h 24m. Nepříjemnou roli hraje i skutečnost, že deklinace planet je pouhých 2° 05’ (u Venuše), respektive 2° 03’ (u Jupiteru) severně od rovníku, zatímco Slunce se nachází stále ještě vysoko na severní nebeské polokouli (9° 38’). Možnost pozorovat Venuši a Jupiter proto je  prakticky celosvětově omezena na období místního soumraku, relativně krátce po západu Slunce.

Vzájemná poloha Venuše a Jupiteru 27. srpna 2016 večer. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Vzájemná poloha Venuše a Jupiteru 27. srpna 2016 večer.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.

Kde ve světě lépe?

Nejlepší podmínky tak budou mít večer 27. 8. pozorovatelé v rovníkové oblasti jižní Ameriky (rychlý soumrak), případně krátce po západu Slunce na východním pobřeží Spojených států. Z těchto míst si skutečně užijí nejtěsnější přiblížení odpovídající údaji v tabulce výše – tedy neuvěřitelné přibližně 4’.

U nás se budeme muset spokojit s odstupem o trochu větším. Ale i tak se nám obě planety již při průměrném zvětšení, které dovolí je sledovat nejen jako body, ale spatřit je jako disky, bez problémů vejdou do jediného zorného pole.

Začněte už na denní obloze. Ale opatrně.

S pokusy planety najít samozřejmě můžeme začít již během dne. Ale k tomu už pouhé oči nestačí. K dispozici budeme potřebovat vhodný dalekohled a také bude nutné vědět, kam jej velice přesně na obloze zaměřit. Jupiter a Venuše 27. srpna 2016 vyjdou prakticky přesně na východě (A=88°) krátce před 8:30 SELČ. To bude dvojice od sebe ještě vzdálena přibližně 40’ (tedy více než je průměr Měsíce na obloze, který má něco kolem 30’). V tu chvíli můžeme začít s pokusy. O hodně lepší ovšem bude počkat až do odpoledne. To se planety dostanou vysoko na jih a budou kulminovat ve výšce 42°. Na hodinkách budeme mít čas 14:30 SELČ a vzdálenost se zmenší na 25’.

Obě tělesa budou ležet asi 22° na východ od Slunce. Nehrozí tedý přímé nebezpečí, i tak si ale dávejte pozor, abyste dalekohled omylem nenamířili blíže ke slunečnímu disku. Hrozí jak poškození techniky, tak pochopitelně možné poškození zraku. Ideální je využít návštěvy nejbližší lidové hvězdárny nebo zajistit možnost automatického navádění dalekohledu na předem určené souřadnice planet.

Jak a kde pozorovat za soumraku?

Jakmile Slunce zapadne, můžete vyhlížet planety ještě za soumraku. Základním předpokladem bude co nejotevřenější výhled na jiho-jihozápadní obzor. Právě tam bude pár nejsnadněji k nalezení, za dobrého počasí, i neozbrojenýma očima. Naše denní hvězda se pod ideální obzor 27. 8. zanoří pár minut před 20. hod SELČ. Již zmíněnou nepříjemností je, že v tom okamžiku už bude i Jupiter s Venuší jen 7,5° nad ZJZ. Zato jejich vzdálenost už se zmenšila na velice zajímavých 12’.

Hned po západu Slunce můžeme začít pokoušet hledat dvojici i pouhýma očima. Velice dobrý předpoklad nám k tomu dává jejich mimořádná jasnost. U Venuše je to -3,9 mag, což z ní dělá po Slunci a Měsíci nejjasnější objekt na obloze a Jupiter se svým jasem -1,7 mag bez problémů přezáří i nejjasnější hvězdu noční oblohy Sírius (-1,37 mag), jehož jas si užijeme v zimě. V dalekohledu, při dostatečném přiblížení a zorném poli bude možné rozpoznat i disky planet, které budou mít zdánlivé průměry 29“ u Jupiteru a 10,8“ Venuše. Jupiterovy Galileovské měsíce budou seřazeny na jedné (východní) straně planety v pořadí od vnějšího – Callistó, Ganymédes, Európa a Io. To vše je perfektní, největší překážkou ale zůstává stále ještě velice světlá obloha nad západním horizontem a malá výška nad obzorem.

To nejlepší, za ideálně průzračné oblohy, budeme moci vidět na konci občanského a začátku nautického soumraku. Jeho čas krátce po půl deváté zastihne Slunce právě 6° pod ideálním obzorem a dvojice blyštivých planet, vzdálených od sebe už pouhých 10’, bude svítit pouhých 1,5° v azimutu 271°, tedy prakticky přesně na západě.

Poslední šanci podívat se na těsné seskupení se nám naskytne opět až následující den na ranní obloze, ale v té době už opět vzájemná vzdálenost Jupitera a Venuše naroste na 20’. Pokud to počasí jen trochu dovolí, nenechte si výše popsané setkání ujít.

Přechod Venuše před Jupiterem 22. listopadu 2065. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Přechod Venuše před Jupiterem 22. listopadu 2065.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.

Ještě vzácnější?

O jakou vzácnost se jedná, je patrné z v úvodu uvedené tabulky. Na něco ještě lepšího bude nutno čekat až do 22. listopadu 2065, kdy nás čeká, bohužel jen 9° od Slunce a při pozorování z jižní polokoule přechod Venuše před Jupiterem. Tak to je už je spíše pro naše děti...

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stellarium - volné očítačvé planetárium

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Konjunkce, Planeta Jupiter, Konjunkce Venuse s Jupiterem, Planeta Venuše


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »