Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice

Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice

Zelený záblesk nad Lichnicí.
Autor: Petr Horálek.

Po přechodu studené fronty v posledním červnovém týdnu se na několik dní vyčistil vzduch natolik, že v tuzemsku i v nižších zeměpisných šířkách bylo možné zaznamenat relativně méně obvyklý úkaz - zelený záblesk. Ten se objevuje nejčastěji na horním okraji zapadajícího nebo vycházejícího Slunce jako důsledek tzv. atmosférické refrakce. V našich zeměpisných čířkách trvá velmi krátce, většinou zlomky sekund, a jeho záznam je proto dosti velkou výzvou. Zelené (a červené) "blýskání" se podařilo zaznamenat při západu Slunce 3. července 2018 za východočeskou zříceninou Lichnice ze 13. století...

Na snímku níže ze 3. července 2018 se Slunce pomalu blíží k obzoru za populární zříceninou Lichnice při pohledu od města Seč. Jak postupně klesá zprava doleva, na jeho okraji se objevují náznaky zelených záblesků (nahoře) a rudých (v dolním okraji kotouče). Ty se objevují za velmi dobrých klimatických podmínek. V pravém horním rohu snímku je také vložený box s průběhem jednoho takového "záblesku".

Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice. Autor: Petr Horálek.
Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice.
Autor: Petr Horálek.

Zelené a červené záblesky vznikají rozložením zdroje světla (v tomto případě Slunce) na spektrum. Nejdelší vlnové délky se objevují první vespod zdroje světla (na spodním okraji Slunce), nejkratší zase zůstavají viditelné jako poslední (lámou se nejméně), pokud není ve vzduchu moc prachu, který je je výrazně rozptyluje. Ve vzácných případech lze spatřit fialovo-modrý záblesk. V tomto případě se zelený záblesk neukázal jen jako úplně poslední zabarvení závěrečných "kapiček" Slunce před jeho zmizením za horizontem (úplně vpravo dole za stromy), ale také v izolovaných segmentech na horním okraji Slunce, které bylo "trháno" atmosférou, jak se naše hvězda postupně nořila níž k obzoru a vzduch mezi pozorovatelem a Sluncem byl výrazně členěný na vrstvy s odlišnými optickými vlastnostmi.

Zdánlivě nepřirozená velikost Slunce vůči Lichnici je daná perspektivou - fotka hradu vznikla 6 kilometrů daleko od něj a ten se tak na horizontu zdál dost malý. Celou scénu zvětšil fotoaparát s plnoformátovým snímačem a objektivem s metrovým ohniskem. Stejným ohniskem vznikla i prudce rychlá sekvence záběrů vložená do snímku vpravo nahoru. Vývoj tohoto zeleného záblesku trval v reálném čase asi půl sekundy.

Lichnice byla postavena patrně v první polovině 13. století. První zmínky o ní pochází z roku 1261, kdy vlastnil Smil z rodu Ronovců, který si říkal Smil z Lichtenburgu a založil tak tak rodinu von Lichtenburg. Na konci 16. století byla Lichnice opuštěna. Od začátku 17. století se již popisovala jako zřícenina. Dnes je po rekonstrukci otevřena pro širokou veřejnost a nabízí nádherný výhled do Železných hor nebo bohatý kulturní programu, zejména v létě. Na fotografii je vidět silueta východní části hradu i s novou vyhlídkovou věží.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zelený záblesk - wikipedie
[2] Hrad Lichinice - wikipedie
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook s dalšími fotografiemi



Seriál

  1. Obrazem: Nova nad Supernovou
  2. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  3. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  4. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  5. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Petr Horálek, Slunce, Lichnice, Zelený záblesk


29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »