Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozorování zákrytu Epsilon Aurigae 2009-2011

Pozorování zákrytu Epsilon Aurigae 2009-2011

Snímek okolí Epsilon Aurigae pořízený CCD kamerou ST5C přes objektiv Pentacon auto 2,8/29 (zorné pole 379' x 284'). Vyznačené jsou proměnné hvězdy a srovnávací hvězdy (cmp, ch1 až ch4).
Snímek okolí Epsilon Aurigae pořízený CCD kamerou ST5C přes objektiv Pentacon auto 2,8/29 (zorné pole 379' x 284'). Vyznačené jsou proměnné hvězdy a srovnávací hvězdy (cmp, ch1 až ch4).
Epsilon Aurigae, zákrytová dvojhvězda s dosud nejdelší známou periodou (9892 dní = 27,1 roků), se stala středem pozornosti v létě 2009. Po desetiletích čekání začala na sklonku července první fáze zákrytu a hvězda začala pomalu slábnout.

Snímek v úvodu: Snímek okolí Epsilon Aurigae pořízený CCD kamerou ST5C přes objektiv Pentacon auto 2,8/29 (zorné pole 379' x 284'). Vyznačené jsou proměnné hvězdy a srovnávací hvězdy (cmp, ch1 až ch4).

Ve stejný čas vyvrcholily domečku - pozorovatelně Astronomické společnosti v Hradci Králové (ASHK) - přípravy na sledování této jedinečné události. Vzhledem k značné jasnosti Epsilon Aurigae a hojnému zastoupení proměnných hvězd v okolí bylo poměrně problematické vybrat vhodnou srovnávací hvězdu. Po zralé úvaze padla volba na Lambdu Aurigae (spektrální třída G0), která má podle UBVRIJKLMNH Photoelectric Catalogue (Morel+ 1978) následující jasnost: U = 5.460, B = 5,330, V = 4,710, R = 4,180, I = 3,860 mag. Jedinou nepříjemností je poměrně velká vzdálenost, nachází se téměř pět stupňů od Epsilon Aurigae. Takže s ohledem na tuto skutečnost musela být připravena speciální širkoúhlá fotometrická sestava.

Jako základ posloužila paralaktická montáž EQ-6, ovládaná přes počítač prostřednictvím planetária Cartes du Ciel. S hvězdárnou a planetáriem v Hradci Králové (HPHK) se podařilo domluvit zapůjčení vysloužilé CCD kamery ST5-C se sadou standardních fotometrických filtrů VRI, které byly následně díky ochotě Mirka Brože doplněny o filtr B. Velikost snímacího senzoru je sice na dnešní dobu neuvěřitelně malá, činí jen 3,2 x 2,4 mm, ale ve spojení se širokoúhlým objektivem Pentacon auto 2,8/29 dokáže vykreslit zorné pole o rozloze 379' x 284' (6,3º x 4,7º). Jako hledáček jsem použil malý refraktor ED80.

Během testování sestavy ukázal objektiv celou řadu optických vad, ale vzhledem ke skutečnosti, že cílem snímání nejsou "hezké" obrázky, ale fotometrie, nebyly tyto defekty na překážku. Naopak, je známo, že je lepší mít hvězdy při měření jasnosti lehce rozostřené a ne ideálně bodové. Jako největší nepříjemnost se nakonec ukázala nutnost přeostřování při změně filtru. Jak už to bývá u většiny čočkových objektivů, obraz zaostřený v modré barvě je v červené totálně rozostřený. Takže každou noc při pořizování série jsem musel několikrát běhat od dalekohledu k počítači a od počítače k dalekohledu. Ovšem časem jsem si vytvořil osobitý styl, takže prodleva ve snímání při změně filtru se zmenšila na únosnou mez.

První snímky Epsilon Aurigae jsem výše popsanou sestavou pořídil ráno 7. srpna 2009 a během sestupné fáze jsem hvězdu sledoval celkem ve 24 nocích, až do 18. března 2010. Další pozorování znemožnila nepříznivá poloha. Při pohledu od domečku se nejprve schovala za vzrostlé břízy, za hvězdárnu a nakonec se na několik měsíců ponořila těsně k severnímu obzoru do královehradeckého světelného smogu.

Světelná křivka Epsilon Aurigae sestavená z měření pořízených během 60 nocí od 07. srpna 2009 do 06. kvetna 2011.
Světelná křivka Epsilon Aurigae sestavená z měření pořízených během 60 nocí od 07. srpna 2009 do 06. kvetna 2011.
Na snímku: Světelná křivka Epsilon Aurigae sestavená z měření pořízených během 60 nocí od 7. srpna 2009 do 6. kvetna 2011.

Mezitím se v domečku uskutečnilo velké přeskupení přístrojů. ASHK zakoupila od Drbohlavů ze Rtyně v Podkrkonoší nový 0,25-m f/3,9 reflektor a zároveň se podařilo zapůjčit díky ochotě pana docenta Marka Wolfa z MFF UK v Praze a Kamila Hornocha z Ondřejovské hvězdárny novou CCD kameru G2-1600 se sadou BVRI filtrů. Tato kamera nahradila na JST postarší ST-7, která se přestěhovala na nově pořízený dalekohled umístěný na montáži EQ6. Fotometrická sestava pro sledování Epsilon Aurigae si tak musela hledat nové místo a nakonec zakotvila na JST, připevněná k 0,11-m f/15 refraktoru.

Zde poprvé v nové pozorovací sezóně přivítala Epsilon Aurigae 27. listopadu 2010. Bohužel inverzní a zimní počasí příliš nepřálo a tak následující pozorování se uskutečnilo až 22. ledna 2011 a od té doby byla hvězda během vzestupné fáze sledována v dalších 34 nocích, až do 6. května 2011.

Pozorovací kampaň zákrytu Epsilon Aurigae byla úspěšná a v 60 nocích se podařilo získat 471 měření ve filtru B, 510 ve filtru V, 749 ve filtru R a 748 ve filtru I. Data ze sestupné fáze byla využita v práci New Ephemeris and an Orbital Solution of Epsilon Aurigae publikované v IBVS 5937 [2]. Kompletní sada měření pak byla nahrána do databází Medúza a B.R.N.O. Sekce proměnných hvězd a exoplanet (SPHE).

Pomocí Kwee-Wordenovy metody implementované do programu AVE jsem odhadl okamžik minima na 22. června 2010 +/- 1,8 dne (ve filtru B); 30. června 2010 +/- 0,8 dne (ve filtru V); 30. června 2010 +/- 1,2 dne (ve filtru R) a 27. června 2010 +/- 0,7 dne (ve filtru I). Tato jednoduchá metoda skutečně vedla pouze k hrubému odhadu a to především z důvodu jisté asymetričnosti světelené křivky - vzestupná větev se zdá být strmnější než sestupná a navíc na vzestupu je výrazná prohlubeň způsobená zřejmě fyzickou proměnností primární složky zákrytové dojhvězdy.

Závěrem bych chtěl poděkovat ASHK, HPHK a všem jmenovaným i nejmenovaným za podporu a umožnění tříleté pozorovací kampaně Epsilon Aurigae. Zároveň doufám ve stejně dobrou spolupráci při dalším zákrytu, který nastane v roce 2036.

Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise Povětroň.

Informační zdroje:
[1] LEHKÝ Martin. Epsilon Aurigae 2009 až 2011. Povětroň, 2009, no. 4, p. 6-8 [online]. [cit. 2011-07-09].
[2] CHADIMA Pavel et.al. New Ephemeris and an Orbital Solution of Epsilon Aurigae IBVS 5937 [online]. [cit. 2011-07-09].




O autorovi

Martin Lehký

Mgr. Martin Lehký (nar. 1972) je amatérský astronom, aktivní pozorovatel, člen výboru Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK), člen České astronomické Společnosti (ČAS) a člen Sekce Proměnných Hvězd a Exoplanet (SPHE). Vizuálně se zabývá především pozorováním komet (k 1. 8. 2012 jich viděl 213 a učinil více než 3200 odhadů celkové jasnosti komy), dále sleduje fyzicky proměnné hvězdy, aktivní galaktická jádra a meteory. V letech minulých se věnoval také kreslení planet (Jupiteru a Marsu), pozorování zákrytů hvězd Měsícem a planetkami, popisu deep-sky objektů a hledání nových komet. Do zorného pole jeho fotoaparátu se často dostávají vzácné nebo krásné úkazy, mezi nimi dominují zatmění Měsíce a zatmění Slunce - Od nás částečná, prstencové 2005 ze Španělska a úplné 1998 z Venezuely, 1999 z Maďarska a 2008 z Ruska. Dříve fotografoval komety a deep-sky objekty, různými objektivy a také pomocí 0,42-m Schmidtovy komory. V současnosti nejvíce času pod hvězdnou oblohou věnuje CCD pozorování. Fotometrii zákrytových a fyzicky proměnných hvězd, fotometrii aktivních galaktických jader a fotometrii a astrometrii malých těles Sluneční soustavy.

Objevitel 16 nových proměnných hvězd (stav k 1. 8. 2012)
Nositel Šilhánovy ceny "Proměnář roku" (SPHE) 2010
Nositel Kvízovi ceny (ČAS) 2010
Po autorovi je také pojmenována planetka v hlavním pásu (14550) Lehky

Pozorování jsou dostupná v následujících odkazech:
Vizuální pozorování komet
Astrometrie malých těles Sluneční soustavy
Pulzující proměnné hvězdy
Eruptivní proměnné hvězdy
Novy
Supernovy
Aktivní galaktická jádra



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »