Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Přechod Venuše 1639

Přechod Venuše 1639

Jeremiah Horrocks pozorouje přechod Venuše. Kresba 1903 Autor: J. W. Lavender, Astley Hall Museum & Art Gallery
Jeremiah Horrocks pozorouje přechod Venuše. Kresba 1903
Autor: J. W. Lavender, Astley Hall Museum & Art Gallery
Vzpomínka na překrásný ranní východ Slunce s Venuší 6. června 2012 mě přivedla nejen k pěknému zamyšlení Petra Horálka, ale především k samotným kořenům moderní astronomie. Jeho zmínka o tom, jak Horrocks jako první člověk pozoroval Venuši na Slunci ve mě vyloudila vzpomínku, jak jsem loni vyprávěl lidem o úkazu století. Kdesi v hloubi ve mě hlodalo ještě jedno jméno. A tak vzniklo toto volné pokračování na přání Petrovo o výjimečné to době počátku 17. století, kdy se měnil svět, jak jej Evropa znala.

Přelom v astronomii

Jak je dobře známo, v Mezinárodním roku astronomie 2009 jsme slavili 400 let od použití dalekohledu k pozorování oblohy. Především záznamy Galilea nám přinesly velmi zajímavý poznatek, že Země není nepochybně středem vesmíru a navíc jsou ve vesmíru jiná velice zajímavá tělesa. Venuše ukazující fáze jako Měsíc, Jupiter s měsíčky, Saturn s prestenci... Nebyl to ale jenom dalekohled, který znamenal definitivní zlom v chápání našeho postavení ve vesmíru. Nepochybně k němu přispěly poznatky o něco dřívější - o tom, že na nebi se mohou objevovat nové hvězdy (supernovy), nebo že komety patří za hranice atmosféry. Přelom v nahlížení na pohyb těles kolem Slunce přinesl především Johannes Kepler, když postupně uvedl známé zákony o pohybu planet. A byla to především Anglie, kde tyto myšlenky nadchly další a ti je ještě rozvinuli.

William Crabtree pozoruje přechod Venuše 1639 Autor: Ford Madox Brown, Manchester Town Hall
William Crabtree pozoruje přechod Venuše 1639
Autor: Ford Madox Brown, Manchester Town Hall
Keplerovská Anglie

O rozvoji astronomie na Britských ostrovech svědčí například fakt, že v tomto období začátku 17. stletí zde byla ustanovena čestná role královského astronoma. Stal se jím John Flamsteed. Ten zase uvedl ve známost práci nadšenců ze severu ostrova, kteří rozvíjeli nové myšlenky té doby. Byli to Richard Towneley, William Gascoigne, William Crabtree a Jeremiah Horrocks. Právě Crabtree, který navštívil v roce 1640 Gascoigna, napsal o jeho dalekohledu a především o nadšení jeho přítele Horrockse. Popisuje, kterak byl Jeremiah uchvácen prací Keplera. Horrocks jej popsal jako velikána své doby, v té době deset let od jeho úmrtí v roce 1630. Litoval, že zemřel tak brzy a připoměl jeho předpověď přechodu Merkuru a Venuše v roce 1631 přes Slunce v jeho Rudolfinských tabulkách. Přechod Merkuru také úspěšně pozoroval mimo jiné Gassendi v Paříži.

Crabtree a Horrocks se poprvé setkali v roce 1636. Jak později Crabtree píše, Jeremiah byl pro něj nejlepší přítel a jakoby jeho druhé já. Báječně si rozuměli. Společně uvažovali, zda by nemohl nastat transit Merkuru při blízkém průchodu kolem slunečního kotouče v roce 1638, ale i když úkaz asi o 20 úhlových minut nenastal, vedly jejich úvahy k osudovému setkání při přechodu Venuše v roce 1639, který Kepler nepředpověděl.

Přechod Venuše přes Slunce Autor: Jeremiah Horrocks
Přechod Venuše přes Slunce
Autor: Jeremiah Horrocks
Úspěšná předpověď

Kepler správně upozornil na přechod Venuše v roce 1631, ale další předpovědi pokračovaly jen do roku 1636. Přechod v roce 1639 však Rudolfinské tabulky míjely, protože ve výpočtu byla drobná chyba, která vedla k tomu, že Venuše měla kotouč Slunce minout. Horrocks si však tohoto opomenutí povšiml na podzim 1639 a správně vypočítal, že Venuše by se měla na Slunce trefit a že úkaz by navíc měl být viditelný před západem Slunce i z Anglie. Upozornil proto na tento fakt i mladšího bratra Jonase a kamaráda Crabtreeho, aby pak úkaz mohli pozorovat. Dá se říct, že i když si byl Horrocks svou předpovědí jist alespoň několik týdnů před úkazem, v říjnu 1639, neupozonil na něj další přátele. Omluvu pro sebe hledal v tom, že tou dobou (v prosinci, kdy měl úkaz nastat), bývá typicky špatné počasí. Doufal ale, že Crabtree ve městečku Broughton bude mít jasné počasí směrem na západ, až bude Slunce zapadat.

Horrocks spočítal, že úkaz začne ve výšce Slunce 5° nad obzorem a že úkaz bude viditelný po dobu asi 40 minut. Nejlépe viditelný by byl z Ameriky. Bylo ironií osudu, že Horrocks nakonec pozoroval přechod Venuše na Slunci po dobu půl hodiny, zatímco Jonas měl v Liverpoolu zcela zataženo a Crabtree měl zataženo až do 15:35, kdy těsně před západem Slunce se jen na krátký okamžik udělala škvíra v oblačnosti a on mohl v rychlosti načrtnout obraz Venuše na asi 20 cm velkém promítnutém obrazu Slunce. Kreslil snad popaměti, když to byl jen chvilkový zjev? Jak vidíme ze záznamů, Crabtree zaznamenal Venuši o velikosti 1'3", Horrocks 1'12", přičemž velikost Venuše byla tehdy 1'3", takže se zdá nepravděpodobné, že by si to Crabtree jen vymyslel. Na druhé straně přesnost jeho záznamu je neuvěřitelná.

Východ Slunce s Venuší 6. 6. 2012 Autor: Martin Gembec
Východ Slunce s Venuší 6. 6. 2012
Autor: Martin Gembec
Jeremiah Horrocks, 24. listopadu 1639 (dle tehdy platného Juliánského kalendáře, tedy 4. 12. našeho) "píše":
Přibližně patnáct minut po třetí odpoledne, když jsem mohl v klidu pokračovat ve své práci, se oblaka jakoby na příkaz Boží rozestoupila a já byl pozván k uskutečnění očekávaného. Tehdy jsem spatřil něco úžasného, objekt mých nejtajnějších přání, tečku neobvyklé velikosti a perfektně kruhového tvaru, která již plně vstoupila na sluneční disk při jeho levém okraji tak, že Venuše a okraj Slunce se právě dotýkaly. Nebylo pochyb, že jde o obraz planety a já se ihned dal do zakreslování jejího obrazu a pozoroval, dokud to šlo.

Zbytek příběhu už známe. Na dalších 122 let to bylo naposledy, co lidé pozorovali přechod Venuše. Kolik se toho mezitím od té doby změnilo... Při každém dalším dvojpřechodu Venuše byl svět úplně jiný. Je docela možné, že další přechody Venuše zastihnou úplně jinou civilizaci, možná takovou, co bude dobře zvládat recyklaci, co bude respektovat přírodu, co bude schopna žít bez fosilních paliv, která budou velmi drahá. Nebo alespoň bych si to přál, aby tomu tak bylo, protože současný styl života, který byl nastolen snad již v období prvních pozorovaných přechodů Venuše, je neudržitelný.

Vybrané zdroje:
[1] Petr Horálek: Rok od úkazu století
[2] William Crabtree’s Venus transit observation
[3] Wikipedia: Jeremiah Horrocks
[4] Whipple Library: Observing Venus




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: William Crabtree, Jeremiah Horrocks, Přechod Venuše


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »