Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  S příchodem června nastávají podmínky pro pozorování stříbřitých mraků

S příchodem června nastávají podmínky pro pozorování stříbřitých mraků

Noční svítící oblaky blízko Kuanas v Litvě 3. 7. 2007. Autor: Donatas Tamonis
Noční svítící oblaky blízko Kuanas v Litvě 3. 7. 2007.
Autor: Donatas Tamonis
Pokud se vám poštěstí a budete někde za městem pozorovat během stmívání nebo rozbřesků okolí severního obzoru, možná spatříte velmi zvláštní závoje stříbřitých oblaků. Tento dodnes ještě přesně neobjasněný úkaz s anglickou zkratkou NLC je nám znám jako „noční svítící oblaky“, „mezosférické oblaky“ nebo „stříbřité mraky“. Jedná se o náhodný úkaz, který nelze podobně jako polární záři nad naším územím předpovědět. Přesto oproti zmíněným zářím jej můžeme zažít mnohem častěji. Navíc viditelnost NLC úzce souvisí s minimální „výškou“ Slunce pod obzorem, která je z našich zeměpisných šířek nejmenší v době letního slunovratu. Proto především červen a počátek července vybízí ke sledování tajemných nočních svítících oblaků nejvíce.

NLC (z angl. Noctilucent Clouds), neboli noční svítící oblaky, jsou velmi zvláštní a pozoruhodné stříbřité oblačné závoje, které oproti běžným oblakům na obloze můžeme pozorovat výhradně tehdy, když je Slunce pod obzorem, a to jako svítící pásy velmi jemných závojových struktur nízko nad okolím severního obzoru. Ve skutečnosti však nejde o typickou oblačnost, neboť nejvýše položené mraky se vyskytují v troposféře ve výšce kolem 12 km. NLC však leží mnohem výše nad zemským povrchem, v mezosféře okolo 80 – 85 km. To umožňuje Slunci (či dokonce i Měsíci) je ozářit zespod, zatímco samotné Slunce je již dávno pod obzorem. Díky tomu jsou NLC pozorovatelné nejlépe za stmívání či za rozbřesku (v době slunovratu kolem půlnoci). Obecně pak především v červnu a v červenci, kdy Slunce „vplouvá“ pod obzor pod velmi malým úhlem a je tedy schopné nasvěcovat oblaky poměrně dlouhou dobu (několik desítek minut; někdy i hodiny).

Druhým důvodem, proč jsou u nás NLC pozorovatelné především v době letního slunovratu (potažmo celým červnem a počátkem července), je jejich vznik. Z dosavadních pozorování, ke kterým významným způsobem napomohly i umělé družice, se ví, že v oblasti vzniku NLC (v mezosféře kolem 83 km nad zemí) se teplota stále mění. Jen během několika týdnů okolo letního slunovratu se teplota ustálí (paradoxně na nejnižší hodnotu v průběhu roku), a to na přibližně -130° C. Teprve za těchto podmínek se mohou NLC tvořit. Částečky ledu zde vznikají z malého množství vodních par z nižších (a teplejších) vrstev atmosféry a také štěpením molekul vody přímo v mezosféře (patrně štěpením metanu slunečním zářením). Jev ovšem není zdaleka osvětlen a v současnosti se NLC věnuje před rokem vyslaná družice AIM. O družici a jejím výzkumu se dočtete v článku Tomáše Tržického [1].

Výskyt NLC je v posledních desetiletích častější. První zmínky se o nich dochovaly z dob průmyslové revoluce. Vzhledem k jejich pozorování se dá usuzovat, že nemalou částí k jejich vzniku je globální oteplování. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Naopak tento fenomén patrně vede k ochlazování samotné mezosféry. Další velký vliv na výskyt NLC má sluneční aktivita. Ukazuje se, že v době minima sluneční aktivity je výskyt NLC mnohem vyšší (nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy). To dobře dokazují i pozorování z minulého roku, kdy byla aktivita Slunce v hlubokém minimu a NLC byly pozorovatelné z našich zeměpisných šířek prakticky každou druhou až třetí noc. V současnu je sluneční aktivita stále ještě velmi nízká, takže šance spatřit NLC je poměrně vysoká.

Nejčastěji jsou NLC ze Země pozorovatelné z oblastí v pásech 50° - 65° severní a jižní šířky, a to ve chvílích, kdy je Slunce 6° - 16° pod obzorem. V té době nasvěcuje právě oblast mezosféry. Okolo slunovratu tato hloubka Slunce pod obzorem odpovídá okamžiku, kdy je u nás místní půlnoc (1 hodina letního času). Nejvhodnější lokalitou pro pozorování jsou vysoké hory, kde neobtěžuje parazitní pouliční osvětlení a odkud je dokonale odkryté okolí severního obzoru.

Mnohem podrobněji se (nejen) NLC věnují internetové stránky o optických jevech v atmosféře pod správou Tomáše Tržického, které naleznete na odkazu [2]. Jak sám autor vyzývá, pokud se vám podaří NLC spatřit a nějakým způsobem zachytit (fotograficky, na video ...), určitě nezahálejte a o svá pozorování se podělte (svá pozorování pošlete buďto správci stránek na kontakt uvedený na stránkách, nebo pomocí příslušného webového formuláře). Máte-li zájem NLC pozorovat soustavněji, můžete se přímo přidat do pozorovací skupiny pozorovatelů přes jednoduchý formulář [3]. Na zmíněných stránkách se též nachází rozsáhlá galerie NLC pozorovaných z České republiky v minulých letech.

Plnou krásu NLC od autorů z celého světa můžete obdivovat i ve fotogalerii zahraničního webu spaceweather.com [4].

Zdroje a odkazy:
[1] /clanek/2759
[2] http://ukazy.astro.cz/nlc.php
[3] http://ukazy.astro.cz/nlc-registrace.php
[4] http://www.spaceweather.com/nlcs/gallery2007_page1.htm




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkce Venuše a Měsíce

Konjunkce Venuše a Měsíce

Další informace »