Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Sarychev Peak aneb rozruch kolem třetí výrazné sopečné erupce

Sarychev Peak aneb rozruch kolem třetí výrazné sopečné erupce

Snímek erupce Sarychev Peak 12. června 2009. Autor: ISS
Snímek erupce Sarychev Peak 12. června 2009.
Autor: ISS
Od pátku 12. června 2009 se začal na družicových snímcích objevovat výrazný táhlý proud sopečného oblaku z oblasti Kurilských ostrovů mezi Kamčatkou a japonským ostrovem Hokkaidó. Toho dne, byť jen zcela náhodou, nad oblastí přelétala Mezinárodní kosmická stanice a její posádce nemohlo uniknout, že zdrojem této výrazné masy sopečného prachu je Sarychev Peak - aktivní stratovulkán, který naposledy vybuchl v roce 1989. Budeme opět svědky výrazných atmosférických jevů během západu a před východem Slunce? Odpovědi bychom se měli dočkat do nejbližších 48 hodin.

Zdánlivě poklidný ostrov Matua s tyčícím se Sarychev Peak.
Zdánlivě poklidný ostrov Matua s tyčícím se Sarychev Peak.
Úžasné na tom všem je, že se posádce ISS podařilo snímek (viz úvodní snímek) pořídit jen opravdu krátce po hlavní erupci vulkánu. Jsou tedy vidět krásné průvodní atmosférické jevy spojené s výbuchem. Na snímku například spatříte zvláštní bílou "čepici" na vrcholku sopečného oblaku. Podle zdrojů [1] jde o oblak vodní páry nad žhavým materiálem vyvrženým ze sopky. Samotný vulkán však tentokrát unikl velké pozornosti, nebýt dnes již slavné fotografie z ISS, která koluje světem a všemi hlavními vědeckými servery 14 dnů. Hlavním důvodem minimální "publicity" je osamělá poloha této sopky. Leží totiž poměrně daleko od civilizace a dokonce od hlavních tras letecké dopravy. Tyčí se ve výši 1496 metrů nad úrovní Ochotského moře jako vrchol neobydleného ostrova Matua.

Sopečným prachem zabarvené západy a východy Slunce?

Sopečný prach ze Sarychev Peak z paluby letadla nad Amerikou. Autor: Brian Whittaker
Sopečný prach ze Sarychev Peak z paluby letadla nad Amerikou.
Autor: Brian Whittaker
Do dnešních dnů sopka vychrlila několik set tisíc tun sopečného popela, který nyní větrnými poryvy putuje přes Severní Ameriku a Atlantik směrem k Evropě. První výraznější oblak má dorazit nad Evropu do dvou dnů. Proto prvních zajímavých úkazů při soumracích a rozbřescích bychom tedy mohli být svědky od neděle 28. června. Těmto upozorněním však nelze dávat příliš velikou váhu, neboť oblak může střední Evropu minout, či se nad ní natolik rozptýlit, že nespatříme nic. Nechme se tedy překvapit.

Pro inspiraci, jak by takový atypický soumrak mohl vypadat, si můžete prohlédnout hned několik fotogalerií (viz níže). Příslušnost zabarvení obzoru k vlivu sopečného prachu ovšem může určit až odborník (pakliže nejde o skutečně výrazné jevy). Ideální situace je taková, kdy na obloze není žádná oblačnost v průběhu soumraku či rozbřesku a v období pozorování je poměrně ustálený stav počasí beze srážek (či nějaká lehce identifikovatelná střední oblačnost). Sluneční paprsky se pak nemohou rozptylovat a odrážet od velkého množství molekul vodní páry (která nejčastěji způsobuje běžný narudlý soumrak). A je-li v atmosféře sopečný prach, je právě on zodpovědný za výrazné jevy. Pakliže budete svědky něčeho neobvyklého, můžete svá pozorování (včetně fotografií) posílat na info@astro.cz či ještě lépe na kontakty uvedené na ukazy.astro.cz věnované právě neobvyklým atmosférickým jevům.

Třetí výrazná erupce za necelý rok

Zní to poněkud neuvěřitelně, ale erupce Sarychev Peaku je již třetí silnou erupcí za období necelého roku na severní polokouli. V srpnu minulého roku to byla sopka Kasatochi, v březnu letošního roku Mt. Redoubt a Sarychev Peak se ozývá jen necelé dva měsíce po ní. Mohlo by se zdát, že se naplňují katastrofické scénáře nechvalných amerických trháků, nicméně opak je pravdou. Sopečné erupce v místech mezi Aljaškou a východním Ruskem jsou poměrně obvyklé. Dochází tam k interakcím několika oblastí dvou litosférických desek, při kterých se uvolňuje velká energie a tudíž se tu tvoří celá pásma aktivních vulkánů. Vpodstatě jsou zde obrovské ostrovní šňůry tvořené právě sopkami. Ve všech třech případech (Kasatochi, Mt. Redoubt a Sarychev Peak) se nasouvá pacifická oceánská deska. V případech aljašských sopek však na severoamerickou desku, zatímco u sopky Sarychev na ochotskou. Jedná se o dvě dosti vzdálené oblasti, které spolu nejspíš příliš nesouvisí. Pro oba případy je však společný pohyb pacifické desky směrem na severozápad. Důvod, proč je o erupcích v poslední době větší povědomí, je hlavně v tom, že tyto oblasti jsou nebývale monitorovány, a to i z vesmíru, odkud jsme data o sopečné aktivitě dříve získávali po mále a navíc nebyla oproti dnešku volně na přístupná internetu.

Sopečný prach a počasí v Evropě

Objevila se i zpráva, že sopečný prach v současné době nechvalně ovlivňuje počasí nejen nad střední Evropou. Obecně platí fakt, že vlhkost se snadněji zachtává na tzv. kondenzačních jadérkách, jakými jsou především prachové částice pohybující se ve výšce jen od několika metrů do několika kilometrů nad zemí. Pokud je prachových částic více, vzniká i při běžné míře vlhkosti v atmosféře více mraků a dochází tak k většímu množství srážek. Sopečný prach ale postupně spadá na zem, takže takový vliv trvá několik týdnů či maximálně několik měsíců. Za současné deštivé červnové počasí nejspíše skutečně může prach ze sopky Mt. Redoubt. Prach ze sopky Sarychev musí nejdříve klesnout na úroveň tvorby běžné oblačnosti, takže nejspíše ovlivní počasí v druhé polovině léta. Procesy spojené s vlivem sopečného prachu na počasí jsou však ještě poněkud složitější, takže tuto zprávu neberte jako rozhodnou predikci, ale spíše jako pravděpodobnou možnost.

Za doplňující informace bych rád poděkoval Pavlu Gabzdylovi, pracovníku Hvězdárny a planetária M. Koperníka v Brně.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com
[2] Wikipedia (snímky)
[3] Prach ze sopky Mt. Redoubt pravděpodobně přinese narudlé soumraky
[4] Animace pohybu sopečného prachu ze sopky Sarychev Peak nad severní polokoulí
[5] Snímky z družice Gome-2 ukazující každodenní pohyb oblaků oxidu siřičitého
[6] Animace MSG na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu ukazující pohyb oblačností nad Českou republikou




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »