Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Venuše na večerní obloze mine Uran

Venuše na večerní obloze mine Uran

Pohled dalekohledem na maximální fázi přiblížení.
Pohled dalekohledem na maximální fázi přiblížení.
Pokud se po západu Slunce podíváte nad jihozápadní obzor a nebude vám tam překážet nějaká budova či jiný objekt, nepochybně spatříte velmi jasnou "hvězdu". Jde o planetu Venuši, která 14. ledna dosáhla maximální elongace, tedy největší úhlové vzdálenosti od Slunce. Ve čtvrtek 22. ledna planeta na obloze projde jen asi 1° od mnohem vzdálenějšího a slabšího Uranu. Nastane tak příležitost i pro laiky planetu Uran snadno najít.

Planetu Venuši na obloze poznáme skutečně snadno. Je zdaleka nejjasnější na celé obloze a neruší-li Měsíc, je po Slunci nejjasnějším objektem vůbec. Za výjimečných okolností (čistý vzduch, jasná obloha, velká úhlová vzdálenost od Slunce) je možné planetu bez větších potíží sledovat i na denní obloze. Za stejně výjimečných okolností po západu Slunce Venuše dokonce způsobuje, že i za bezměsíčné noci objekty vrhají na zem slabé stíny. Už za soumraku je Venuše patrná jako "nevinný" bod ležící asi 25° nad jihozápadním obzorem. Protože je v tomto období (trvajícím zhruba do konce února) bezprostředně prvním objektem, který běžné lidské oko spatří po západu Slunce, právem je nazývána Večernicí.

Při pohledu malým dalekohledem je vidět fáze Venuše podobná Měsíci v poslední čtvrti. To proto, že na dráhu Venuše se díváme "zvenčí" (zemská dráha je dál od Slunce než ta Venušina). Díky této skutečnosti můžeme teoreticky vidět Venuši v úplňku (nejdál od nás), v poslední čtvrti (vlevo od Slunce na večerní obloze), v novu (nejblíže k Zemi, leží mezi Sluncem a Zemí) a v první čtvrti (vpravo od Slunce na ranní obloze). I přes to, že v nejmenší vzdálenosti Venuše od Země je úhlový průměr planety poměrně velký (přes 35’’), na jejím povrchu toho moc nespatříme. Planeta je totiž zahalena hustou oblačností. Avšak právě Venušina hustá atmosféra nemálo zapříčiňuje to, proč je planeta na obloze tak intenzivně jasná. Oblačná obálka planety působí značně reflektivně a mnoho světla odráží (pohlcené světlo však atmosféra planety už téměř nepropouští ven, proto jsou díky skleníkovému efektu povrchové teploty planety ta vysoké).

Jak se planeta sune po obloze, míjí zdánlivě nehybné hvězdy. Mezi vzdálenými objekty, které planeta mine, bude i Uran. Ten leží v souhvězdí Vodnáře a nebýt toho, že bychom vás na něj upozornili, patrně byste jej i s větším dalekohledem zaměnili za tuctovou hvězdu. Uran je od Slunce tak daleko, že i když je třetí největší planetou sluneční soustavy, jeho hvězdná velikost se na nebi pohybuje jen kolem 5.9 magnitudy. Toto číslo nám udává, že v městských podmínkách k jejímu vyhledání a pozorování je už zapotřebí mapka a malý dalekohled (například lovecký triedr).

Ve čtvrtek 22. února po západu Slunce nám Venuše k vyhledání Uranu pomůže natolik, že výjimečně nebude zapotřebí vyhledávací mapku použít. Na obloze oba objekty bude dělit úhlová vzdálenost přibližně 1°. Při použití malého dalekohledu, jehož zorné pole je větší než 1° a jehož obraz nepřevrací (divadelní kukátko, triedr či Somet binar) posuneme jasnou Venuši k pravému hornímu okraji. V poli pak najdeme dva zhruba stejně jasné body (oproti Venuši však mnohem slabší). Tím, který bude položen níže, bude hvězda 96 Aqr. Tím druhým planeta Uran. Planeta se navíc prozradí i jemným nádechem nazelenalé barvy a oproti hvězdám bude mírně rozmazaná. Přiblížení planet je samozřejmě jen zdánlivé. Ve skutečnosti bude obě tělesa dělit propastná vzdálenost asi 20 AU (astronomických jednotek; 1 AU je přibližně 150 milionů km).

Zajímavé setkání pak nabídne ještě Měsíc. Ten ve fázi úzkého srpku bude dělat společnost planetám 29. a 30. ledna.

Zdroj: Stellarium




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 7D přes NT Sky-Watcher 200/1000 na montáži GHEQ-5. Čas expozice 35s.

Další informace »