Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou

VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou

Srpek Měsíce a Venuše na fialově zbarvené soumrakové obloze. Autor: Petr Horálek
Srpek Měsíce a Venuše na fialově zbarvené soumrakové obloze.
Autor: Petr Horálek
Den dvanáctý, 14. července 2010 (středa)

Dneska byl poslední den na ostrově. Ráno dalšího dne ve 2:10 nám letí letadlo na Nový Zéland a pak přes Soul domů. Jaksepatří, bylo třeba sehnat pár dárků známým. Mně to ale nedalo a musel jsem přeci jen, stále ochromen včerejším večerem, zjistit, co to bylo za dívku s tak krásným hlasem. Zašel jsem na recepci a poptal jsem se. Zjistil jsem, že ta skromně vzhlížející zpěvačka není žádná začátečnice, jmenuje se Tara Kauvai a už vydala pár cédéček. No, bylo mi jasné, že ty v Evropě neseženu, takže bylo třeba je sehnat tady.

Autobus Anti Clockwise (jízda proti směru hodinových ručiček). Autor: Hana Druckm
Autobus Anti Clockwise (jízda proti směru hodinových ručiček).
Autor: Hana Druckm
Jediný obchod s hudebními CD je v hlavním městě RARO Records. Nebylo jej lehké najít, dokonce jsme dřív objevili redakci Cook Islands NEWS, která z nás učinila Švýcary. Hanka ze srandy namítla, že bychom si jim tam mohli postěžovat. Ani nevím proč, ale mě napadlo „Proč ne?“. Takže jsme se vplížili do redakce a sekretářce vysvětlili, kde je zakopaný pes v jejich pondělním vydání, a ta nám velkoryse nabídla, že si o tom můžeme popívat přímo s autorkou článku, která se za hodinu vrátí z oběda. Tak jsme zatím šli zas hledat RARO Records. A nakonec jsme malý zelený obchůdek objevili. Mimochodem – v tom obchodě den po našem příjezdu prodávali astronomický dalekohled Newton 76/700 na azimutární montáži. Teď už tady nestál.

Zatímco Hanka si vybrala jedno CD s místní tradiční hudbou, já začal hledat Taru. Objevil jsem nakonec jen jedno CD. Smutně jsem hledal další, ale bez úspěchu. Tak jsem se dal do řeči s prodavačem. Tomu zazářily oči z rýsujícího se výdělku, protože dívčina pod svým jménem moc nevystupuje. Francouzi (neboť hraje často na Tahiti ve Francouzské Polynésii) ji požádali, aby se vydávala pod nějakým snáze zapamatovatelným uměleckým jménem. A tak si říká Mehara. Pult obsahuje další tři cedéčka s Meharou...

Prodavač se začal se zájmem vyptávat, kdo jsem (Hanka zatím šla na nákup do vedlejších obchodů). V evidentně nadšené konverzaci jsme se rychle dostali k zatmění Slunce, Měsíce (které tu spatří 21. prosince letošního roku; vlastně už 20. prosince večer), exoplanetám a životě ve vesmíru. Pak se mě zeptal, jak je stará Země a nakonec mi položil dost těžkou otázku: „Víte, já se ptám proto, protože chodím do kostela. A čtu Bibli. Tak se ptám, co je v Bibli vlastně správně?“ Málokdo se ptá tak otevřeně. Lidé buď věří vědě, nebo se zaslepeně drží toho, co říká jejich náboženství. Ale tenhle pán jako málokdo chtěl vědět, či má řečem v kostele vážně plně věřit.

Víte,“ povídám, „to je těžké. Bibli napsali lidé několik tisíc let zpátky. Tehdy byla věda, jak ji známe dnes, v plenkách. Byly civilizace s pokročilými znalostmi, ale většinou zanikly. Lidé ale chtějí odpradávna znát na všechno odpověď. Takže si napsali Bibli. To, co jim jejich rozum nevysvětlil, svedli na boha. Dneska je ale věda mnohem dál a mnoho věcí už umíme správně vysvětlit. Jsou však otázky nové. A člověk se nepřestane ptát. Takže pořád tu bude víra, která bude dávat člověku odpovědi na otázky, které věda nevysvětlila. Až jednou za hodně dlouho budeme znát odpovědi na všechny otázky, víra už nebude potřeba. Ale to se možná nikdy nestane. Takže choďte dál do kostela a čtěte Bibli. Ale rozhodně se taky koukejte na nejnovější vědecké objevy...“ Bál jsem se další reakce, ale zbytečně. Prodavač mi s nesmírnou radostí podal ruku a potřásl ji jak snad nikdo. Slíbil, že bude číst Bilbli i sledovat vědecké novinky, protože ho to strašně zajímá. A taky slíbil, že to samé, co jsem mu pověděl, bude šířit dál. V tu chvíli jsem si připadal jak nějaký apoštol. No, ale hlavně jsem sehnal ta cédéčka Mehary.

A jak už asi tušíte, poslední velký krok na tomto malém ostrově bylo setkání s redaktorkou Rachel Reevesovou, která z nás udělala Švýcary. Setkání to bylo víc než příjemné. Mladá dívka se nám nejdřív omluvila a tak nějak jsem tušil, že by s námi mohla jako zadostiučinění udělat další rozhovor, kde by z nás mimo jiné vrátila zpátky do Česka. V trapném tichu mezi omluvami Hanka zmínila, že jsme spatřili zelený záblesk, a impuls k rozhovoru byl na světě. Dívka si sedla k počítači v místnosti za sekretariátem, nás posadila do židlí a začala poslouchat. V tom okamžiku byla možnost na ní vychrlit tolik informací, že jsem smekal klobouk před tím, jak si vše poznamenává. Celou dobu koukala na nás, ruce na klávesnici a poslepu popsala asi 3 A4-ky poznámkami. Nejdřív jsme zabrousili na téma zatmění, Hanka vysvětlila postup její složité práce při vytváření snímků sluneční koróny. Plynule jsme přešli k tmavé jižanské obloze, zodiakálnímu světlu a já dívce v dost velkém objemu informací vysvětlil problematiku světelného znečištění. V samotném závěru jsme pak zmínili jedinečnost zeleného záblesku a skončili u zatmění Měsíce v letošním prosinci. Dívka se nám ještě jednou omluvila a slíbila, že noviny pošle mailem nebo rovnou poštou. I když jsem byl 2 dny Švýcarem, být zpátky Čechem je krásný pocit.

Falešná halová slunce na obou stranách od toho pravého. Autor: Petr Horálek
Falešná halová slunce na obou stranách od toho pravého.
Autor: Petr Horálek
Při návratu na Resort jsem nemohl nepodlehnout pokušení si první CD pustit. Zatímco Hana se šla rozloučit s mořem tím nejvěrnějším způsobem – šnorchlováním, já ze sebe udělal muže zajatého okamžikem. Do sluchátek mi začala hrát Tara svým skvostným hlasem a z balkónu výhled na živý oceán. Při mé absolutní radosti hned druhá skladba byla tou, kterou mě včera Tara chytla. Bezpečně jsem ji poznal...

Samotná obloha se s námi před odletem rozloučila stylově. Před západem Slunce se v nízko nad obzorem ležící cirrovité oblačnosti vytvořila dvě falešná halová Slunce, spolu s pravým Sluncem byla rovnoběžně položená s oceánským horizontem. Vysoko v mracích pak zářil u Venuše stále tučnější měsíční srpek. Po setmění se ale zatáhlo úplně. Sbohem, Rarotonzká obloho!

  •  




Seriál

  1. VII. expedice SAROS (1): Úvod do svědectví z ráje
  2. VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran
  3. VII. expedice SAROS (3): Přeministrovaná Avarua a kopeček u nemocnice...
  4. VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy
  5. VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou
  6. VII. expedice SAROS (6): Vysmátý George, váhové limity a tanečnice
  7. VII. expedice SAROS (7): Raemaru aneb Hledej červený šátek
  8. VII. expedice SAROS (8): Mangaia znamená Mír
  9. VII. expedice SAROS (9): Den, který bych chtěl vymazat z paměti
  10. VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc
  11. VII. expedice SAROS (11): Cross island a božský hlas
  12. VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou
  13. VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Expedice


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »