Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Ze srdce Evropy až pod Jižní kříž

Ze srdce Evropy až pod Jižní kříž

Zapadající Slunce ze zápraží hotelu Kelta (foto Hotel Kelta).
Zapadající Slunce ze zápraží hotelu Kelta (foto Hotel Kelta).
Je to zvláštní pocit, nasedáte-li do letadla a vyrážíte-li na dlouhou cestu za zatměním Slunce s představou, že ho možná ani neuvidíte. Příroda a počasí jsou totiž nevyzpytatelné. Pokud navíc jedete do míst, kde klesá pravděpodobnost hezkého počasí k ubohým třiceti procentům, pocit beznaděje se ještě znásobí.

Animace ukazující změnu ve struktuře polárního paprsku během zatmění v roce 2006 (výsledek je dílem spolupráce týmu soustředěného okolo projektu „Shadow-tracking expedition“).
Animace ukazující změnu ve struktuře polárního paprsku během zatmění v roce 2006 (výsledek je dílem spolupráce týmu soustředěného okolo projektu „Shadow-tracking expedition“).
Snad proto, že úpická hvězdárna popírá statistické zákony, když z 11 napozorovaných zatmění bylo pouze jedno pro déšť nepozorovatelné, vypravili se tři její pracovníci (ředitelka Eva Marková, Ladislav Křivský a Marcel Bělík) na jih jižní Ameriky do argentinského městečka El Calafate toto zatmění pozorovat. Tato výprava byla součástí rozsáhlé "Shadow-tracking expedition". Již několik zatmění zpět se její účastníci snaží pokrýt pozorováními co nejdelší část pásu totality tak, aby bylo možno zatmění pozorovat v co nejdelším časovém rozsahu. To proto, aby bylo možno z pozorování uskutečněných v rámci desítek minut či až několika hodin studovat dynamické jevy, které ve sluneční atmosféře probíhají. Příkladem takového výsledku je pozorování dynamiky polárního paprsku během zatmění v roce 2006, které bylo první svého druhu na světě.

Tak nyní už víte proč jsme se vypravili až na samý konec pásu totality, kde jsme se dostatečně vzdálili předchozím pozorování a můžeme se podívat na cestu a hlavně zatmění samotné.

Průběh cesty nebudu snad dlouze rozebírat, i když dlužno říci, že nebyla nezajímavá. Několik letových zpoždění, téměř noční přejezd Buenos Aires z letiště na letiště, 20 hodin čistého času po letadlech a téměř tolik po letištních halách bylo jen předehrou k dalším událostem. Naštěstí nás na posledním letišti v El Calafate čekalo předem objednané auto z půjčovny, které se po několik dalších dní stalo našim čtvrtým kolegou. Ač na letních gumách nevalného vzorku nás převezlo přes téměř všechny ledovatky až na jedno zapadnutí téměř po nápravy do bahnito-ledové břečky. První tři dny po příletu jsme najezdili spousty kilometrů ve snaze zkonfrontovat "googlovské" snímky okolní krajiny s našimi výpočty a realitou kraje. Po zjištění, že kopečky okolo městečka jsou obehnány ostnatým drátem místních farmářů s branami zajištěnými řetězy a bytelnými zámky, jsme upnuli své naděje na slavnou National Route 40 (jednu z nejdelších silnic světa) táhnoucí se podél And celou Argentinou os severu k jihu. My se nevydali tak daleko, nýbrž nás "náš" malý Chevrolet dovezl asi 60 km na východ do míst, kde se cesta vzdaluje Andám a zároveň zdvihá tak dostatečně, aby se zatmělé Slunce neskrylo nejen do vrcholků vzdálených horských masivů, ale ani do případné nízké vrstvy mraků.

Počasí je stále nevyzpytatelné. Zataženo střídá jasno, v noci nad námi svítí hvězdy jižní oblohy a hlavně "místní" Mléčná dráha. A my stále sledujeme předpovědi počasí. Zatím se vyvíjejí tak, aby dohonily statistiku, tedy - zataženo.

Úplné zatmění Slunce 2010 v Argentině snímané širokoúhlými objektivy. Kromě několika planet je vidět kuželovitý měsíční stín typický pro oblasti, kde sluneční zatmění končí západem Slunce (foto Hvězdárna v Úpici).
Úplné zatmění Slunce 2010 v Argentině snímané širokoúhlými objektivy. Kromě několika planet je vidět kuželovitý měsíční stín typický pro oblasti, kde sluneční zatmění končí západem Slunce (foto Hvězdárna v Úpici).
Úplné zatmění Slunce 2010 v Argentině snímané širokoúhlými objektivy. Kromě několika planet je vidět kuželovitý měsíční stín typický pro oblasti, kde sluneční zatmění končí západem Slunce (foto Hvězdárna v Úpici).
Úplné zatmění Slunce 2010 v Argentině snímané širokoúhlými objektivy. Kromě několika planet je vidět kuželovitý měsíční stín typický pro oblasti, kde sluneční zatmění končí západem Slunce (foto Hvězdárna v Úpici).
Den zatmění, tedy 11. červenec se probudil do jasného dne. Dopolední poslední cesta definitivně potvrdila místo pozorování; lehký oběd, poslední příprava a kontrola techniky. Hodinu před začátkem částečné fáze vyrážíme z hotelu Kelta, kde jsme byli ubytováni, do argentinské pustiny. Máme nachystánu jednu paralaktickou montáž s objektivem 500mm ohniska, klasickým barevným filmem FUJI a několik digitálních fotoaparátů širších ohnisek pro pozorování velmi vzdálených oblastí koróny a jejího přechodu do zodiakálního světla. Klasický film pro delší ohnisko volíme z důvodu větší vhodnosti zpracování. Přeci jen bude Slunce velmi nízko nad obzorem a jeho deformaci z klasického filmu prof. Druckmüller snadněji opraví. Objevují se mraky a vzdálené vrcholky hor si neodpustí alespoň slabou oblačnou vlečku. Naštěstí ne v našem směru. Již běží částečná fáze, stmívá se. Poslední kontrola montáže, sundat filtry a z kapsy nasadit nahřáté baterie. A již přilétá měsíční stín a objevuje se koróna. Dále je po více než 2 minuty slyšet jen klapání závěrek. Náhle se objevuje první sluneční paprsek a úplné zatmění končí. Opět úplně jiné než ta předchozí. Při pohledu okem koróna zářila dosti nevýrazně jako slabý prstýnek okolo černého měsíčního disku. Typické přilbicové paprsky vidím pouze při důkladném pohledu, nejsou vůbec výrazné jako při jiných zatměních. Kužel měsíčního stínu se zužuje směrem k obzoru a při jeho okrajích, směrem k obzoru, září Slunce Měsícem jen částečně zakryté. Je to zvláštní pohled.

Splaz ledovce Perito Moreno do jezera Lago Argentino. Druhý snímek zachycuje dopad části ledovcové kry do jezera. Její velikost odpovídala přibližně velikosti malého automobilu.
Splaz ledovce Perito Moreno do jezera Lago Argentino. Druhý snímek zachycuje dopad části ledovcové kry do jezera. Její velikost odpovídala přibližně velikosti malého automobilu.
Ještě nafotit korekční snímky pro digitální fotoaparáty, sbalit techniku a vrátit se do hotelu. A večer se obloha zatahuje. Zatmění v El Calafate sledoval snad každý. Majitelé hotelu Kelta vynesli svůj fotoaparát se stativem na zápraží hotelu a pořídili určitě zajímavý snímek zapadajícího zatmělého Slunce, který s jejich dovolením přikládám k pokochání (viz úvodní snímek).

Splaz ledovce Perito Moreno do jezera Lago Argentino. Druhý snímek zachycuje dopad části ledovcové kry do jezera. Její velikost odpovídala přibližně velikosti malého automobilu.
Splaz ledovce Perito Moreno do jezera Lago Argentino. Druhý snímek zachycuje dopad části ledovcové kry do jezera. Její velikost odpovídala přibližně velikosti malého automobilu.
Dalších několik málo dní je již v duchu spíše poklidného očekávání odletu. Využíváme je k návštěvě jednoho ze splazů ledovce Perito Moreno. Tento ledovec s plochou 250 km2 je jedním ze 48 ledovců tvořících Jižní patagonské ledovcové pole. Toto pole je třetí největší zásobárna čerstvé vody na světě. Samotný splaz se v šíři 5 km a výšce přes 70 m posouvá každý den o 2 metry do jezera Lago Argentino, přičemž se tyto 2 metry ledu denně do jeho vod postupně odlámou. Jeho prohlídka je tak doprovázena téměř neustálým hlasitým pukáním a pády ledu do vody.

Jižní obloha fotografovaná nedaleko městečka El Calafate v Argentině. Na snímku je vidět i slabý pás zodiakálního světla a záře nedalekého města.
Jižní obloha fotografovaná nedaleko městečka El Calafate v Argentině. Na snímku je vidět i slabý pás zodiakálního světla a záře nedalekého města.
Skutečným zážitkem je však noční obloha. Již několik kilometrů od města zapadají a vycházejí hvězdy přímo za obzor. Pouze směrem k městu uvidíme typickou oranžovou záři. To se však změní o 20 kilometrů dále, kde se město schová za nedaleký vrch. Neznámá souhvězdí jižní oblohy i k nepoznání na hlavu postavená naše souhvězdí severní vytvářejí spolu s jasnou Mléčnou dráhou a zodiakálním světlem idylickou představu potěchy astronoma jižní polokoule. Takto jsme ale potěšeni i my a pořizujeme si několik snímků "na památku".

A pak již jen cesta domů do horkého srdce Evropy. Ještě musíme vyvolat negativy a poté nastane fáze zpracování napozorovaných dat. Již po prvním pohledu na výsledky i z jiných expedic je jasné, že snímků bude hodně a struktura koróny byla zajímavá a plná zajímavých jevů.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »