Galaxie NGC 253Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (002/2009): Astronomům se díky bystrému infračervenému zraku VLT podařilo odhalit početné hvězdné jesličky, mladé a hmotné oblasti zrodu hvězd v galaxii NGC 253. V jejím centru také pravděpodobně nachází obdobná supermasivní černá díra, jakou známe z naší vlastní Galaxie.
Struktura naší Galaxie.Připoutejte se - letíme rychleji, máme vyšší hmotnost a s větší pravděpodobností nás může potkat srážka s jiným objektem. Tak by se s trochou nadsázky dalo popsat nové zjištění astronomů, kteří provedli velmi přesná měření rychlosti rotace naší Galaxie a zjistili, že rotuje rychlostí o 168 000 km/h vyšší, než se doposud předpokládalo.
NGC 2264Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (048/2008): Blížil se čas svátků a na Evropskou jižní observatoř (ESO) dorazila jejich ozvěna v podobě zde uvedeného snímku. Zobrazuje plyn vířící v oblasti známé pod označením NGC 2264 - části oblohy, ve které také nalezneme třpytící se hvězdokupu Vánoční stromeček.
Voda ve spektru kvasaru MG J0414+0534 a snímek kvasaru. Fotografie galaxie M87 (vpravo) je pouze ilustrační – tak nějak by kvasar vypadal z blízka.Astronomové z německého Max-Planck-Institut für Radioastronomie využili stometrový radioteleskop Effelsberg k detekci doposud nejvzdálenější molekuly vody ve vesmíru. Voda byla odhalena u kvasaru MG J0414+0534 ve vzdálenosti více jak 11 miliard světelných let.
Einsteinův křížTisková zpráva Evropské jižní observatoře (047/2008): Spojením možností ESO/VLT a "dvojité přírodní lupy" astronomové prozkoumali vnitřní partie disku kolem supermasivní černé díry vzdálené 10 miliard světelných let. Díky této technice bylo možné spatřit tisíckrát jemnější detaily, než umožňují nejlepší současné teleskopy světa. Získaná data představují první přímé pozorování potvrzující dosavadní teoretické modely těchto disků.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (046/2008): Tým německých astronomů vydal na základě 16leté studie zatím nejpodrobnější zprávu o skrytém monstru v centru naší Galaxie - supermasivní černé díře. Ke studiu využili přední dalekohledy Evropské jižní observatoře a sledováním orbitálních drah bezmála třiceti hvězd poodhalili roušku tajemství tohoto divokého koutu vesmíru. Studie 28 hvězd je 5krát rozsáhlejší než všechny předešlé. Jedna z hvězd za uplynulých 16 let stihla dokončit celý jeden oběh.
Omega CentauriTisková zpráva Evropské jižní observatoře (044/2008): Omega Centauri je pravým klenotem jižní oblohy, což potvrzuje také poslední snímek zveřejněný ESO. Tato kulová hvězdokupa obsahuje milióny hvězd a nahází se v souhvězdí Kentaura ve vzdálenosti přibližně 17 000 světelných let od Země.
Na tmavé, světelným znečištěním nezasažené, obloze ji můžeme spatřit i neozbrojenýma očima. S úhlovým průměrem srovnatelným s průměrem Měsíce září s magnitudou 3,7. I v malém amatérském dalekohledu se nám ukáže jako úžasná velice hustá koule zářících hvězd. Pro odhalení jejich tajemství však astronomové využívají plnou sílu profesionálních dalekohledů.
Kulová hvězdokupa M 13.Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil fotografii mnoha set tisíc hvězd, pohybujících se uvnitř kulové hvězdokupy M 13, což je jedna z nejjasnějších a nejlépe prozkoumaných kulových hvězdokup na severní polokouli. Tato jiskřící "metropole" hvězd se dá snadno nalézt v souhvězdí Herkula. Snímek zachycuje pouze část vnitřní oblasti hvězdokupy.
IXO – International X-ray ObservatoryKosmické agentury Evropy, USA a Japonska se spojily v novém velkém společném projektu IXO - International X-ray Observatory, projektu obřího kosmického rentgenového dalekohledu, který výrazně posune naše poznání vesmíru. Špičkoví odborníci 7 zemí se sejdou v Praze a budou diskutovat o nových technologiích pro tento projekt i o české účasti v něm.
Snímek expandující bubliny ionizovaného plynu o průměru kolem 10 světelných let názorně ilustruje možnosti astronomie na submilimetrových vlnových délkách. Expanze bubliny způsobuje hromadění okolního materiálu do hustějších shluků, které se stávají rodištěm nových hvězd. Záření o submilimetrových vlnových délkách je klíčem ke zkoumání nejchladnějšího materiálu ve vesmíru, který představují právě tato chladná hustá oblaka.
Mezinárodní tým vědců ohlásil objev záhadného přebytku vysokoenergetických elektronů náležejících ke kosmickému záření galaktického původu. Jejich zdroj je sice (stejně jako velká část jiných zdrojů kosmického záření) blíže neidentifikovaný, ale měl by ležet relativně blízko sluneční soustavy a možná by mohl být tvořen částicemi temné hmoty.
Následující snímek potěší každého, kdo si někdy představil, jaké by to bylo potápět se v moři miliónů galaxií různých barev a tvarů. Snímek byl pořízen s pomocí dalekohledu VLT a představuje zatím nejvzdálenější oblasti vesmíru nasnímané pozemním dalekohledem v ultrafialovém oboru. Čítá celkem 27 miliónů pixelů a je výsledkem 55 hodinového pozorování přístroje VIMOS
Mlhovina Gum 29Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (037/2008): ESO zveřejnila snímek oblasti Gum 29, který zobrazuje úžasně komplikované a rozlehlé hvězdné jesličky. Uprostřed snímku se nachází malá hvězdokupa Westerlund 2, jež hostí nejhmotnější dvojhvězdný systém, jaký kdy astronomové objevili.
PAMELAMožná se poprvé podařilo zaznamenat zničení částic temné hmoty. V rámci projektu PAMELA, na kterém se podílí Itálie, Rusko, Německo a Švédsko, už více než dva roky pracuje na oběžné dráze okolo Země velmi výkonná sonda, jenž detekuje kosmické záření. Nedávno zachytila velké množství částic s velmi vysokou energií, toto její pozorování se však nepodařilo vysvětlit znalostmi současné fyziky.
Unikátní pozorování rychlého poblikávání, přicházejícího z těsného okolí černých děr, poskytlo vědcům nový pohled na obrovské množství energie, které jimi protéká. Při srovnávání velmi rychlých změn toku záření ve viditelném a rentgenovém oboru odhalili astronomové jejich vzájemnou souvislost a dokázali, že magnetická pole musí hrát v procesech pohlcování hmoty černými děrami klíčovou roli.
Spojením sil pozemních a vesmírných dalekohledů vznikl barvitý obraz oblasti NGC 346, který nabízí nové informace o historii tohoto místa zaplněného hvězdami. Jednotlivé vlnové délky se zde slévají v jediný snímek, podobně jako vodové barvy na plátně, a poskytují nové informace o zrození hvězd.
Gama-pulsar a zbytek po supernově CTA 1, Credit: NASA/S. Pineault, DRAO
S pomocí letos v létě vypuštěného Fermi Gamma-Ray Space Telescope se nyní astronomům podařilo objevit pulsar, jenž své pulsy vysílá výhradně v gama oboru elektromagnetického spektra. Tato rotující neutronová hvězda se nachází v oblasti, kde pozorujeme zbytek po supernově, která explodovala před asi 10 tisíci lety.
"Kosmické oko"S pomocí efektu gravitační čočky se astronomům podařilo
nahlédnout do vzdálené minulosti našeho vesmíru: zachytili světlo galaxie, které bylo vyzářeno pouhé
2 miliardy let po velkém třesku, a jenž navíc přináší zprávu
o rozsáhlé tvorbě hvězd uvnitř této galaxie.
Tato zatím nejdetailnější pozorování svého druhu nám poskytují jedinečný pohled do rané fáze vývoje galaxií.
Nová velmi přesná měření odhalila, že povaha rotace naší Galaxie je jednodušší, než jsme si doposud mysleli. O tato zjištění se zasloužil dosud nejúspěšnější nástroj ESO, přístroj HARPS. Ten ukázal, že diskutabilní "pád" blízkých cefeid směrem ke Slunci je zdánlivý jev, vycházející z fyzikálních vlastností samotných cefeid. Výsledky přinesla skupina astrofyziků, vedená Nicolasem Nardetto a jsou uveřejněny v časopise Astronomy & Astrophysics.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 4. do 28. 4. 2024. Měsíc bude v úplňku, meteorů z roje Lyrid proto mnoho neuvidíme. Slunce je pokryto hezkými malými skvrnami, které byly v nejaktivnější oblasti viditelné i okem přes patřičný filtr. Kometa 12P/Pons-Brooks už pozorovatelná není a jakmile to svit Měsíce umožní, nabídne obloha jen několik slabších komet. SpaceX letos uskutečnila už 40. start Falconu 9 a při příštím startu očekáváme už 300. přistání prvního stupně této rakety. Komunikace s helikoptérou Ingenuity již nebude možná, Perseverance jede pryč za dalšími výzkumem povrchu Marsu. Před 250 lety se narodil anglický astronom Francis Baily.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek
„IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme
