Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  30 Doradus - místo zrodu hvězd

30 Doradus - místo zrodu hvězd

Mladá hvězdokupa v mlhovině 30 Doradus (LMC)
Mladá hvězdokupa v mlhovině 30 Doradus (LMC)
Jedna z nových fotografií, pořízených pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, zachycuje stovky velmi jasných modrých hvězd, obklopených zářivými oblaky. Tento impozantní portrét je doposud nejdetailnějším pohledem na největší hvězdnou "školku" v našem nejbližším galaktickém okolí.

Velmi hmotná skupina mladých hvězd, pojmenovaná R 136, je stará pouhých několik miliónů roků a je součástí mlhoviny 30 Doradus, velmi hvězdotvorné oblasti ve Velkém Magellanově oblaku, což je jedna z nejbližších galaxií doprovázejících Mléčnou dráhu (naši Galaxii). V naší Galaxii není známa větší nebo plodnější oblast s rodícími se hvězdami, než je 30 Doradus.

Většina z modrobílých hvězd, zářících jako diamanty, patří mezi nejhmotnější známé hvězdy. Několik z nich svojí hmotností více než 100krát převyšuje hmotnost Slunce. Tyto statné hvězdy jsou předurčeny k brzké explozi v podobě supernov během příštích několika miliónů roků.

Fotografie v úvodu článku, pořízená v oboru ultrafialového, viditelného a červeného světla pomocí kamery Wide Field Camera 3, nově instalované na HST v roce 2009, zachycuje oblast o šířce 100 světelných let. Mlhovina se nachází poměrně blízko Země, takže kamera na palubě HST byla schopna rozlišit jednotlivé hvězdy, které poskytují astronomům důležité informace o svém vzniku a dalším vývoji.

Oslnivě zářící hvězdy vytvořily hluboké dutiny v okolním plynném materiálu působením ultrafialového záření a doslova silného uragánu hvězdného větru (proudu elektricky nabitých částic), které prakticky odnesly pryč oblaka vodíku, který obklopuje místa zrodu hvězd. Fotografie odhaluje nepředstavitelné prostředí zářících sloupů, hřbetů a údolí, stejně tak tmavou oblast uprostřed, která zhruba vypadá jako obrysy vánočního stromečku. Kromě vymodelování nejrůznějších útvarů v plynném prostředí mohou zářící hvězdy pomoci postupně vytvořit další generace hvězdných "potomků". Když hvězdný vítr naráží na stěny hustých plynných oblaků, dochází k vytváření plynných zhuštěnin, z nichž se mohou postupně vytvořit nové generace mladých hvězd.

Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud) se nachází ve vzdálenosti 170 000 světelných let a je součástí tzv. Místní skupiny galaxií, do níž patří i naše Galaxie.

Publikované fotografie byly pořízeny ve dnech 20. až 27. října 2009. Modrá barva představuje světlo nejteplejších a nejhmotnějších hvězd, zelená barva má původ v záření kyslíku a v oboru červeného světla svítí plynný vodík.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »