Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  „Sloupy stvoření“ zanikly

„Sloupy stvoření“ zanikly

eagle_nebula.jpg
Tři „sloupy stvoření“, které HST v roce 1995 vyfotografoval v Orlí mlhovině, možná již neexistují. Důkazy přinesl Spitzerův dalekohled.

pillars_creation.jpg
Nový, překvapující obraz ze Spitzerova dalekohledu ukazuje nedotčené prachové věže vedle obřích oblaků horkého prachu, které takto „rozžhavil“ výbuch blízké supernovy. Podle astronomů mohla rázová vlna již dospět k prachovým sloupům a asi před 6.000 lety způsobit jejich skácení. Protože Orlí mlhovina (Eagle Nebula) leží od nás ve vzdálenosti 7.000 sv.l. v souhvězdí Hada (Serpens), tak se o zničení pilířů dozvíme za dalších asi 1.000 let.

„Na snímcích z Hubbla se pilíře zdají kompaktní a pevné; ale ve skutečnosti nejsou,“ řekl Nicolas Flagey (Institut d'Astrophysique Spatiale, Francie), nyní postgraduální student (Spitzer Science Center at the California Institute of Technology in Pasadena). „Jen vrcholy pilířů a některé částí uvnitř jsou dostatečně husté, aby odolaly nárazu. Ale zbytek bude odfouknut rázovou vlnou." Pilíře jsou vlastně sloupce mezihvězdného plynu a prach a slouží jako „inkubátory“ pro nové hvězdy.

Snímek ze Spitzerova dalekohledu ukazuje oblast celé Orlí mlhoviny (M16) - obrovského a bouřlivě se vyvíjejícího společenství hvězd uprostřed oblaků plynu a prachu a strmých prachových a plynných pilířů, včetně tří známých „sloupů stvoření“ („Pillars of Creation“).

„Pamatuji si, když jsem před více než deseti lety uviděl fotografie těchto pilířů, tak mě to inspirovalo stát se astronomem,“ řekl Flagey. „Nyní jsme objevili něco nového v oblasti, o které jsme si mysleli, že jí tak dobře rozumíme.“ Tým astronomů představil výsledky svého výzkumu v úterý 9. ledna na 209. konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society) v Seattle (5. až 10. 1. 2007).

Astronomové již dlouho předpokládali, že tlaková vlna blízké supernovy by znamenala konec populárních pilířů. V oblasti je nejméně 20 hvězd „zralých“ k výbuchu. A byla to jen otázka času, kdy tyto „hvězdné časované bomby“ explodují. Podle nových pozorování Spitzera se tak již stalo. Svědky události - neobvykle jasné hvězdy – se lidé mohli stát před 1.000 až 2.000 lety. Ale je také možné, že supernova, skrytá za hustými oblaky prachu, na Zemi nebyla pozorovatelná.

Když se mohutné sloupy rozpadnou a plyn a prach budou odfouknuty, dojde k odhalení hvězdných „novorozenců“, kteří se uvnitř formovali. A prachové trosky mohou být zdrojem nové generace hvězd.

Na snímku ze Spitzerova dalekohledu jsou pilíře zelené a vypadají malé a jakoby průhledné. Na vrcholku největšího ze tří sloupů je viditelná, právě se formující, nová hvězda. Nad pilíři je enormně velký mrak horkého prachu (na snímku je červený), o němž astronomové předpokládají, že byl zahřátý rázovou vlnou ze supernovy. Flagey a jeho tým našli pro tento scénář důkaz v podobnosti prachu a horkého prachu u známých zbytků supernov. Teprve na základě dat ze Spitzera byli astronomové schopni změřit teplotu tohoto prachu. Pozorování ukazují, že rázová vlna supernovy vytvarovala prachový oblak, který má nyní tvar „skořápky“.

„Ještě něco jiného než záření hvězd ohřívá tento prach,“ řekl Alberto Noriega-Crespo, Flageyův školitel ve Spitzer Science Center. „Spitzer, který nyní dodal chybějící dlouhovlnová infračervená data, nám dá odpověď."

Tajemný žhavý prach jako první odhalila evropská družice Infrared Space Observatory (1995 - 1998), ale teprve pozorování Spitzera na delších infračervených vlnových délkách umožnila tento jev vysvětlit a spojit s výbuchem supernovy.

Obrázky:
Snímek „sloupů stvoření“ pořízený Hubble Space Telescope (2.11.1995). Credit: NASA/JPL-Caltech/STScI/ESA/J. Hester and P. Scowen (AZ State Univ.)
Pro porovnání je do infračerveného snímku celé Orlí mlhoviny ze Spitzerova dalekohledu vložen snímek „sloupů stvoření“ z HST. Credit: NASA/JPL-Caltech/STScI/Institut d'Astrophysique Spatiale

Zdroj: www.planetary.org a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »