Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Chaos v oblasti hvězdotvorby
Jiří Srba Vytisknout článek

Chaos v oblasti hvězdotvorby

Oblast hvězdotvorby NGC 6559 - eso1320 Autor: ESO
Oblast hvězdotvorby NGC 6559 - eso1320
Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (020/2013): Dánský dalekohled o průměru 1,54 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, pořídil tento působivý záběr objektu s katalogovým označením NGC 6559. Jedná se o ukázkový příklad chaosu, který zavládne, když se v oblaku mezihvězdného plynu začnou formovat nové hvězdy.

NGC 6559 je oblak plynu a prachu nacházející se asi 5 000 světelných let od Země. Na obloze byste jej nalezli v souhvězdí Střelce. Zářící oblast je relativně malá, má v průměru pouze několik světelných let. To je v příkrém kontrastu se slavným objektem v sousedství, mlhovinou Laguna (M 8, Messier 8, eso0936), která má průměr přinejmenším stokrát větší. Přestože pozorovatelé mlhovinu NGC 6559 neprávem přehlížejí, právě díky nápadnějšímu sousedovi na tomto novém snímku hraje hlavní roli. 

Oblak plynu mlhoviny NGC 6559 tvoří převážně vodík, surový materiál, ze kterého se formují nové hvězdy. Když se v centrální části mlhoviny nahromadí dostatečné množství hmoty, začne kolabovat silou vlastní gravitace. Střed je čím dál hustší a žhavější, až dojde k zažehnutí termonukleárních reakcí a zrodí se nová hvězda. Vodíkové atomy se v jejím nitru slučují na hélium a při tomto procesu dochází k uvolňování energie, hvězda září. 

Tyto zářivé horké mladé hvězdy zrozené v nitru oblaku osvětlují vodík přítomný v okolní mlhovině [1]. Plyn následně přijatou energii vyzáří a dá vzniknout rudě svítícímu protáhlému oblaku, jaký je zachycen uprostřed tohoto snímku. Tomuto typu kosmického objektu říkáme emisní mlhovina.     

Oblak NGC 6559 však není tvořen pouze vodíkem. Obsahuje rovněž částice prachu, které jsou složeny z těžších chemických prvků jako uhlík, železo či křemík. Namodralá skvrna hned vedle rudé emisní mlhoviny vzniká rozptylem záření nedávno vzniklých hvězd. Mikroskopické částice prachu v mlhovině rozptylují světlo všemi směry. Tento typ objektu je astronomům znám jako reflexní mlhovina. Její světlo má většinou namodralou barvu, protože rozptyl je efektivnější pro kratší vlnové délky modrého světla [2]

V místech, kde je hustota prachových částic příliš vysoká, dochází k úplnému odstínění světla. To je případ temných izolovaných skvrn a zvlněných pruhů, které jsou na snímku patrné vlevo dole a na pravé straně. Aby se astronomové mohli podívat skrze oblaka na objekty ležící v pozadí, potřebují mlhovinu pozorovat na delších vlnových délkách, které nejsou prachem absorbovány.   

Za nespočetné nažloutlé hvězdy, které vidíme na pozadí snímku, je zodpovědná Mléčná dráha. Některé z nich však vypadají slabší a červenější, což je způsobeno opět částicemi prachu v mlhovině NGC 6559. 

Tento přitažlivý snímek oblasti zrodu nových hvězd byl pořízen pomocí zařízení DFODC (Danish Faint Object Spectrograph and Camera), které je připojeno k dánskému dalekohledu o průměru 1,54 m pracujícímu na observatoři La Silla v Chille. Tento národní teleskop je využíván od roku 1979. Zcela nedávno byl však rekonstruován a přestaven na unikátní dálkově ovládaný přístroj [3].

 

Poznámky

[1] Tyto mladé hvězdy jsou většinou spektrálního typu O a B, jejich povrchová teplota se pohybuje mezi 10 000 a 60 000 K. Produkují tedy značné množství ultrafialového záření, které ionizuje okolní vodík.

[2] Rayleighův rozptyl, pojmenovaný podle britského fyzika lorda Johna Rayleigha, nastává při rozptylu světla na částicích, které jsou mnohem menší než vlnová délka světla. Je efektivnější pro krátké vlny, tedy pro modrou část okem viditelného spektra. Výsledkem je namodralá difúzní záře. Tímto mechanismem je vysvětlována modrá barva denní bezoblačné oblohy

[3] Na základě česko - dánské smlouvy využívá nyní tento dalekohled i česká astronomie. Rekonstrukce dalekohledu byla provedena ve spolupráci s českými odborníky. Čeští vědci se při používání dalekohledu zaměří zejména na studium meziplanetární hmoty v rámci projektu NEOSource a stelární astronomové se budou zabývat studiem proměnných hvězd například v nejbližších galaxiích - Magellanových oblacích.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1320. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »