Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dalekohled ESO/VLT oslavil 15 úspěšných let
Jiří Srba Vytisknout článek

Dalekohled ESO/VLT oslavil 15 úspěšných let

IC 2944 - VLT - eso1322 Autor: ESO
IC 2944 - VLT - eso1322
Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (022/2013): Tímto novým snímkem slaví ESO 15 let činnosti dalekohledu VLT (Very Large Telescope) – nejvyspělejšího astronomického dalekohledu pro viditelnou oblast spektra na světě. Snímek zachycuje husté shluky prachu, které vynikají na růžovém pozadí zářícího oblaku plynu s katalogovým označením IC 2944. Tyto neprůhledné kaňky připomínají kapky inkoustu a za jejich podivný tvar je zodpovědné intenzivní vyzařování nedalekých velmi jasných mladých hvězd.

Tento snímek byl vybrán u příležitosti oslavy významného výročí dalekohledu VLT. Dne 25. května 2013 uplynulo přesně 15 let od okamžiku, kdy první ze čtveřice hlavních teleskopů (UT, Unit Telescope) zachytil první světlo. Mezitím se ke čtyřem obřím dalekohledům připojily čtyři pomocné dalekohledy (AT, Auxiliary Telescopes) a společně vytvořily interferometr VLTI. Dalekohled VLT je jedním z nejvýkonnějších a nejproduktivnějších pozemních astronomických zařízení. V roce 2012 si na své konto připsal více než 600 recenzovaných vědeckých článků, které byly publikovány na základě pozorování pomocí VLT a VLTI (ann13009).

Mezihvězdná oblaka prachu a plynu jsou porodnicemi, kde vznikají a vyvíjejí se nové stálice. Uvedený snímek zachycuje oblak s označením IC 2944, který tvoří jemně zářící růžové pozadí tohoto záběru [1]. Jedná se o nejostřejší snímek tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen z povrchu Země [2]. Oblak se nachází ve vzdálenosti 6 500 světelných let a na obloze byste jej našli v jižním souhvězdí Kentaura. Tato část oblohy je bohatá na mnohé podobné mlhoviny a zajímají se o ně astronomové studující mechanismy vzniku hvězd.  
 
Emisní mlhoviny, jako je třeba IC 2944, jsou složeny převážně z vodíku. Ten díky intenzivnímu záření mnoha jasných mladých hvězd svítí typickým odstínem červené barvy. Proti jasnému pozadí nápadně vynikají záhadné temné neprůhledné chuchvalce prachu – temné oblaky známé jako Bokovy globule. Nesou jméno holandsko-amerického astronoma Barta Boka, který v roce 1940 poprvé upozornil, že by se mohlo jednat o možné oblasti vzniku hvězd. Tato konkrétní skupina bývá označována jako Thackerayho globule (Thackeray Globules) [3].  

Větší Bokovy globule v klidnějších oblastech často kolabují a vytvářejí nové hvězdy. Avšak globule na tomto snímku podléhají mohutnému tlaku ultrafialového záření z nedalekých hvězd. Dochází jednak k jejich rozrušování, a také k fragmentaci, podobně jako když hodíte hrudku másla na rozpálenou pánev. Je pravděpodobné, že Thackerayho globule zaniknou dříve, než zkolabují a stačí vytvořit jedinou hvězdu.  

Studium Bokových globulí je velmi obtížné. Jsou totiž neprůhledné ve viditelném světle a proto je pro astronomy složité zkoumat jejich vnitřní strukturu. K odhalení jejich tajemství je potřeba využít jiné přístroje a metody – například pozorování v infračerveném nebo submilimetrovém oboru spektra, kde temná prachová oblaka o teplotě několika stupňů nad absolutní nulou vyzařují. Takto provedené studie Thackerayho globulí prokázaly, že v nich v současnosti žádná hvězdotvorba neprobíhá.

Stejnou oblast oblohy v minulosti fotografoval také kosmický dalekohled HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope, opo0201a). Uvedený snímek pořízený kamerou FORS na dalekohledu ESO/VLT pracujícím na observatoři Paranal v severním Chile [4] nabízí ve srovnání s HST pohled na mnohem větší část oblohy a zachycuje tak širší panorama této oblasti hvězdotvorby.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Mlhovina IC 2944 je spojena s jasnou hvězdokupou IC 2948 a obě tato označení bývají někdy používána i pro celou oblast. Mnohé z jasných hvězd na snímku patří k hvězdokupě IC 2948.

[2] Kvalita podmínek při snímání tohoto záběru byla na pozemní observatoř mimořádná. Seeing v modrém kanále tohoto snímku se pohyboval kolem 0,5“.

[3] Z jižní Afriky ji objevil anglický astronom A. David Thackeray v roce 1950.

[4] Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o program, jehož úkolem je získat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1322. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »