Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Detailní pohled do mlhoviny v Orionu

Detailní pohled do mlhoviny v Orionu

Detailní pohled na výtrysky plynů v Mlhovině v Orionu.
Detailní pohled na výtrysky plynů v Mlhovině v Orionu.
Tato fotografie, která byla publikována před několika dny, byla pořízena dalekohledem o průměru 8 m na Gemini North Observatory. Přináší nový a pozoruhodně detailní pohled na supersonické „projektily“ plynů a na brázdy, vytvořené při pronikání výtrysků přes oblaka molekulárního vodíku ve známé Mlhovině v Orionu (Orion Nebula). Pořízení této fotografie bylo možné díky novému systému adaptivní optiky s laserovou hvězdou, který umožňuje v reálném čase korigovat deformace obrazu, způsobené zemskou atmosférou.

Mlhovina v Orionu je oblastí vzniku hvězd, nacházející se relativně blízko Země, ve vzdálenosti 1500 světelných let. Jedná se mladou hvězdnou „porodnici“, kde jsou vhodné podmínky pro vznik nových hvězd.

Mlhovina v Orionu.
Mlhovina v Orionu.

Plynné projektily byly v této mlhovině poprvé vyfotografovány ve viditelném světle v roce 1983. Snímky, pořízené v roce 1992 v oboru infračerveného záření, vedly astronomy k závěru, že tyto chomáče plynu vytryskly z hlubin mlhoviny jako následek neznámé energetické události spojené s nedávným procesem formování skupiny hmotných hvězd. Tyto projektily byly ve vnitřních částech oblaku urychleny na rychlost 400 km/s, což je tisíckrát více, než činí rychlost zvuku. Označení projektil je poněkud zavádějící, protože se ve skutečnosti jedná o útvary vskutku gigantických rozměrů. Typický průměr jednoho takového hrotu projektilu přibližně 10krát převyšuje průměr dráhy Pluta kolem Slunce. Oranžové brázdy, viditelné na tomto snímku, jsou dlouhé přibližně 5 světelných roků.

Oblak atomů kovů na hrotu každého výtrysku velmi intenzivně září (modrá barva na tomto obrázku), protože je v důsledku tření zahříván na vysokou teplotu kolem 5000 °C. Molekulární vodík, ve kterém se vytváří množství projektilů a obklopujících oblaků plynu, je rozrušován na hrotech projektilů mohutnou kolizí mezi rychle se pohybujícím projektilem a obklopujícím oblakem. Na zadním okraji výtrysku jsou molekuly vodíku zahřívány na teplotu kolem 2000 °C. Jak tyto projektily doslova rozrývají oblak plynů, zanechávají za sebou zřetelné brázdy ve tvaru jakési trubice (oranžově zbarvené útvary na obrázku). Pozorované projektily jsou relativně mladé, jejich stáří je odhadováno na méně než 1000 roků.

Zdroj: www.gemini.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



42. vesmírný týden 2017

42. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 16. 10. do 22. 10. 2017. Měsíc bude v novu. Čeká nás ranní seskupení s planetami. Saturn je večer nízko nad jihozápadem. Celou noc jsou vidět planety Neptun a Uran, který bude v opozici. Ráno je vidět jasná Venuše a slabší Mars. Aktivita Slunce je nízká. Dobré podmínky k pozorování bude mít meteorický roj Orionid. Ve vypouštění raket byla minulý týden nejúspěšnější společnost SpaceX s rovnou dvěma úspěšnými starty. Rusové úspěšně poslali Rokot a na druhý pokus i nákladní loď Progress k ISS. Naopak ULA dokázala vypustit raketu Atlas V až na pátý pokus. Na vině byly technické problémy i počasí. A úspěšný start zaznamenala i Čína s Venezuelskou družicí.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Vteřiny před a po zatmění

Velké americké zatmění. Tak jej, pro nás přeci jen trochu velikášsky, nazvali sami Američané. Na druhou stranu se jim není co divit. Pás totality, tedy oblast viditelnosti úplného zatmění, se táhla skrze celou Ameriku. Prakticky od pustého severozápadu až po zalidněný jihovýchod. Zejména

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Seskupení Měsíce, Marsu a Venuše

Další informace »