Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (011/2014): Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO,..." /> Galaktický zabiják | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaktický zabiják
Jiří Srba Vytisknout článek

Galaktický zabiják

Intaragující galaxie NGC 1316 a NGC 1317 Autor: ESO
Intaragující galaxie NGC 1316 a NGC 1317
Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (011/2014): Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje dvojici interagujících galaxií. NGC 1316 a její menší souputník NGC 1317 (vpravo) jsou k sobě tak blízko, že při pohybu prostorem dochází ke gravitačnímu narušování jejich tvaru. Tento pomalý kosmický tanec však pravděpodobně skončí tragédií – po komplikované kolizi větší galaxie tu menší úplně pohltí.

Řada útvarů ve struktuře NGC 1316 naznačuje, že tato galaxie má nejspíš velmi divokou minulost. Nápadná je například přítomnost prachových pásů [1] uvnitř mnohem rozsáhlejší obálky tvořené hvězdami a nebo populace neobvykle malých kulových hvězdokup. Podle těchto indicií se zdá, že NGC 1316 mohla již před třemi miliardami let pohltit jinou na prach bohatou spirální galaxii. 

V okolí galaxie NGC 1316 je možné pozorovat také velmi slabé struktury vzniklé slapovým působením – chomáče a oblouky tvořené hvězdami, které byly vytrženy ze své původní pozice a odmrštěny do mezigalaktického prostoru. Tyto útvary vznikají v důsledku komplikovaného gravitačního působení na dráhy hvězd v době přiblížení jiné galaxie. Všechny tyto důkazy poukazují na divokou minulost galaxie NGC 1316, během které pohltila jiné galaxie, a zdá se, že toto její destruktivní chování pokračuje.

Galaxie NGC 1316 se nachází asi 60 milionů světelných let od nás a na obloze ji najdete v jižním souhvězdí Pec (Fornax). NGC 1316 nese rovněž označení Fornax A, což znamená, že se jedná o nejjasnější rádiový zdroj v tomto souhvězdí. (Tato galaxie je čtvrtý nejjasnější rádiový zdroj na celé obloze [2]). Vyzařování v rádiové oblasti spektra je způsobeno hmotou, která padá do chřtánu supermasivní černé díry ve středu této galaxie. A množství hmoty, které černá díra vtahuje, se v minulosti pravděpodobně zvýšilo právě díky interakcím s dalšími galaxiemi.

Tento detailní snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chille, vznikl kombinací mnoha jednotlivých záběrů z archivu ESO. Cílem původních pozorování bylo odhalit i ty nejjemnější struktury a zkoumat narušení tohoto zajímavého systému.

Jako bonus nabízí uvedený záběr také pohled do vzdáleného vesmíru, daleko za hranice dvojice jasných galaxií v popředí. Většina slabých difúzních skvrnek na obrázku představuje vzdálenější galaxie. Nápadná koncentrace galaxií je patrná vlevo od NGC 1316.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Tyto prachové pásy zachytil na detailním záběru rovněž kosmický dalekohled HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope).

[2] Platí pro frekvence 1400 MHz. V jiném pásmu by pořadí objektů bylo odlišné.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1411. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »