Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdná laboratoř ve Střelci
Jiří Srba Vytisknout článek

Hvězdná laboratoř ve Střelci

Hvězdokupa M18 a její okolí na snímku pořízeném dalekohledm ESO/VST
Autor: ESO

Malý shluk jasných modrých hvězd v levém horním rohu tohoto snímku, jehož mamutí originální verze má rozlišení 615 megapixelů, je pro vědce dokonalou kosmickou laboratoří, ve které mohou zkoumat život a smrt různých typů hvězd. Hvězdokupa známá pod označením M18 (Messier 18) je složena ze stálic, které vznikly společně, ze stejného mohutného oblaku plynu a prachu. Záběr, který zachycuje rovněž červeně zářící oblaky vodíku a temné prachové filamenty, byl pořízen pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile.

Hvězdokupu M18 objevil Charles Messier během pátrání po kometách a zanesl ji do svého katalogu nehvězdných mlhavých objektů (Messier Objects) pod pořadovým číslem 18 [1]. Nachází se v naší Galaxii asi 4 600 světelných let od Slunce a na obloze byste ji našli v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Skládá se z mnoha sesterských hvězd slabě vázaných k sobě působením gravitace. Takovému uskupení astronomové říkají otevřená hvězdokupa (open cluster).

V naší Galaxii známe asi tisíc otevřených hvězdokup, které se vzájemně liší velikostí a stářím, což astronomům poskytuje důležité informace o vzniku hvězd, jejich vývoji i závěrečných fázích života. Hlavní výhodou těchto seskupení je, že stálice v dané hvězdokupě vznikly ze stejné hmoty a z pohledu délky jejich života v podstatě najednou. 

Modrá a bílá barva hvězd patřících do hvězdokupy M18 je známkou jejich mládí, tyto stálice jsou pravděpodobně staré jen asi 30 milionů let. Díky společnému vzniku v jedné hvězdokupě můžeme o těchto hvězdách říci, že veškeré pozorovatelné rozdíly jsou dány jejich počáteční hmotností a že tedy nevznikají vlivem různé vzdálenosti nebo nestejného složení. Právě díky této vlastnosti jsou hvězdokupy velmi užitečné při upřesňování teorií vzniku a vývoje hvězd.

Astronomové dnes vědí, že většina hvězd vzniká ve skupinách, ze stejného oblaku hmoty, který zkolaboval působením vlastní gravitace. Zbytky plynu a prachu zpočátku obklopující nově vzniklé hvězdy jsou postupně rozfoukány jejich silným hvězdným větrem, což dále oslabuje již tak slabé gravitační pouto, které je pojí dohromady. Nakonec se původně blízké sesterské hvězdy – následkem působení okolních objektů a větších struktur v Galaxii – vydají každá svou cestou. Slunce, naše vlastní hvězda, bylo s největší pravděpodobností kdysi v minulosti také členem nějaké otevřené hvězdokupy, dokud se jeho  sourozenci nerozptýlili po celé Galaxii.

Tmavé pásy táhnoucí se celým snímkem jsou oblasti s vyšší hustotou kosmického prachu, který zastiňuje světlo vzdálenějších hvězd. Slabé načervenalé oblaky, které se zdánlivě vlní mezi hvězdami, jsou složeny z ionizovaného vodíku. Plyn svítí díky silnému ultrafialovému záření mladých horkých hvězd, které zbaví atomy elektronů a přinutí je vydávat slabou záři zachycenou na snímku. Jednoho dne, pokud podmínky v okolí budou příhodné, se i tato hmota může začít hroutit do sebe a naše Galaxie získá další mladé stálice v nové epizodě zdánlivě nekonečného procesu formování hvězd (eso1535).

Tento doslova mamutí snímek, jehož originál má rozměr 30 577 x 20 108 pixelů, byl pořízen pomocí kamery OmegaCAM, která pracuje na dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile.

 

Poznámky

[1] Hvězdokupa M18 (Messier 18) nese rovněž označení NGC 6613 (New General Catalogue).

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1628



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Otevřená hvězdokupa, M18, Vst


8. vesmírný týden 2017

8. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 20. 2. do 26. 2. 2017. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Planeta Venuše a nedaleký slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. V druhé polovině noci a ráno můžeme pozorovat Jupiter, za svítání také Saturn. Z komet je stále nejlepší večerní 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a tedy vizuálně ne tak pěkná. Z nabídky 100 pozorování máme tento týden výzvu zkusit dvě planetky, jeden zákryt hvězdy planetkou a konjunkci Marsu s Uranem. Na jižní polokouli navíc proběhne prstencové zatmění Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše z rozhledny Mařenky

Venuše na noční zimní obloze z rozhledny Mařenky

Další informace »