Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kosmická růže mnoha jmen
Jiří Srba Vytisknout článek

Kosmická růže mnoha jmen

Mlhovina M17 dalekohledem MPG/ESO a kamerou WFI
Autor: ESO

Nový snímek mlhoviny M 17 – oblasti s probíhající tvorbou hvězd – byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO, který pracuje na observatoří La Silla v Chile. Jedná se o jeden z nejdetailnějších záběrů celé mlhoviny, který odhaluje nejen její celkovou velikost, ale zobrazuje také podrobnosti pestré kosmické krajiny plynu, prachu a nově vzniklých hvězd.

Mlhovina zachycená na tomto snímku získala během historie více jmen, než jakýkoliv jiný kosmický objekt. Ačkoliv je oficiálně známá pod označením M 17 (Messier 17), používá se také řada přezdívek: mlhovina Omega (Omega Nebula), mlhovina Labuť (Swan Nebula), mlhovina Podkova (Horseshoe Nebula) a také mlhovina Humr (Lobster Nebula) — jen jako příklad mnoha a mnoha dalších názvů z mořskou tématikou, které vynecháme.

Mlhovina M 17 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, leží nedaleko roviny Mléčné dráhy a na obloze ji najdeme v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Objekt se rozprostírá na značné ploše, oblaky plynu a prachu patřící k této mlhovině se táhnou na vzdálenost 15 světelných let. Z této hmoty vznikají nové hvězdy. Širokoúhlý pohled však zachycuje také řadu hvězd nenáležících k mlhovině, které leží v popředí nebo naopak v pozadí. 

Na snímku mlhovina vypadá jako složitá struktura červeno růžové barvy. Tyto barevné odstíny jsou známkou záření vodíku. Hmotné modré hvězdy, které se v nitru mlhoviny M 17 zformovaly z kosmického pohledu zcela nedávno, vyzařují značné množství ultrafialového záření a to nutí okolní plyn jasně svítit. V centrální části mlhoviny jsou barvy světlejší a některé oblasti vypadají dokonce bílé. Tato bílá barva je skutečná – vzniká mícháním světla přicházejícího od nejteplejšího plynu se zářením hvězd, které se odráží od prachových částic. 

Odhaduje se, že mlhovina obsahuje plyn o hmotnosti více než 30 000 Sluncí. V nitru mlhoviny se rovněž nachází otevřená hvězdokupa obsahující 35 hvězd, která je známá pod označením NGC 6618 [1]. Celkový počet hvězd v mlhovině je však mnohem větší – ve středu mlhoviny se jich nachází téměř osm set a na okrajích pracho-plynných oblaků vznikají další.

Růžová záře mlhoviny je protkána pavučinou tmavých oblastí, které brání průchodu světla. Tato hmota však také svítí červeně – ačkoliv na snímku ve viditelném světle jsou tyto oblasti tmavé, na záběrech pořízených v infračerveném oboru jsou velmi jasné.

Oficiální označení mlhoviny pochází z katalogu nehvězdných objektů, který v roce 1764 sestavil francouzský lovec komet Charles Messier [2]. Mlhovinu zařadil do seznamu pod číslem 17. Prosté označení M 17 však nemění nic na tom, jak působivým objektem tato mlhovina je. 

Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems [3].

Poznámky

[1] Toto označení je někdy používáno pro celou oblast.

[2] Astronom Jean Philippe de Chéseaux tento objekt objevil již v roce 1745, ale jeho pozorování se nedostalo do širšího povědomí. Díky tomu mohl mlhovinu nezávisle objevit a katalogizovat F. Messier o téměř 20 let později.

[3] Úkolem programu ESO Cosmic Gems je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Mlhovina M 17 – oblast s probíhající tvorbou hvězd

Převzato: Tiskové zprávy Evropské jižní observatoře



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: M17, Mlhovina 


26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »