Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kosmické oko

Kosmické oko

"Kosmické oko"
S pomocí efektu gravitační čočky se astronomům podařilo nahlédnout do vzdálené minulosti našeho vesmíru: zachytili světlo galaxie, které bylo vyzářeno pouhé 2 miliardy let po velkém třesku, a jenž navíc přináší zprávu o rozsáhlé tvorbě hvězd uvnitř této galaxie. Tato zatím nejdetailnější pozorování svého druhu nám poskytují jedinečný pohled do rané fáze vývoje galaxií.

"Kosmické oko" dostalo svůj název právě díky svému zvláštnímu vzhledu, který opravdu evokuje dojem obří bulvy, jež k nám tajemně vzhlíží ze vzdálených končin vesmíru. Jeho zornička je tvořena relativně blízkou galaxií, od nás vzdálenou 2,2 Gly. Ta je pak obklopena silně deformovaným, zato ale zesíleným obrazem 11 Gly vzdálené galaxie. Prvním "pozemským" přístrojem, jenž se svým pohledem navzájem střetl s tímto tajemně vypadajícím objektem, byl proslulý HST.

Co však tuto tajemnost vlastně způsobuje? Proč je obraz vzdálenější galaxie zakřiven do nepravidelných oblouků, obklopujících bližší galaxii v centru? Odpovědi na tyto otázky znal Albert Einstein již na počátku 20. století bez toho, aniž by byl jev tohoto druhu kdykoliv předtím pozorován - jeho existence přímo vyplývala z rovnic obecné teorie relativity. Jednoduše řečeno, gravitační pole nám někdy může posloužit stejně dobře, jako klasická skleněná čočka - poskytne zesílený obraz vzdáleného objektu. A to právě tehdy, když světelnému paprsku mířícímu od nějakého vzdáleného objektu k Zemi postavíme do cesty silný zdroj gravitace (většinou hmotnou galaxii nebo kupu galaxií). Hovoříme pak o efektu tzv. gravitační čočky. Obraz ale nebude takový, na jaký jsme zvyklí při pohledu do dalekohledu. V ideálním případě (když Země, zdroj gravitace a vzdálený objekt budou ležet přesně v jedné přímce) bude zdeformován do pravidelného prstence (Einsteinova prstence) obklopujícího zdroj gravitace. Taková situace je však velice ojedinělá, a tak se v praxi setkáváme spíše jen s částečnými oblouky.

Vraťme se ale zpět k našemu kosmickému oku. Jeho vzdálenější část si totiž nedávno vzala pod drobnohled skupina astronomů z California Institute of Technology (Caltech) a Institute for Computational Cosmology of Durham University. Kromě gravitační čočky jim při pozorování pomáhal ještě Keckův desetimetr s adaptivní optikou kompenzující neklid zemské atmosféry. Výsledkem bylo zjištění struktury rychlostí rotace galaxie, jež byla následně porovnána s jinými údaji získanými pro starší galaxie, jako je například ta naše. Data z Keckova teleskopu byla pak ještě doplněna o pozorování v milimetrovém oboru elmag. spektra vykonaná interferometrem Plateau de Bure ve francouzských Alpách.

Z tohoto průzkumu vyplývá, že galaxie svým vývojem směřuje do stadia klasické spirální galaxie, takové, jakých známe mnoho z našeho bezprostředního okolí a v jaké koneckonců sami žijeme. Kromě způsobu rotace na to poukázalo také rozložení chladného plynu v galaxii.

Astronomové se shodují, že se jim podařilo vykonat zatím nejpodrobnější pozorování takto mladé (a tudíž vzdálené) galaxie. Efekt gravitační čočky jim totiž umožnil galaxii studovat na měřítkách jen několika málo stovek (!) světelných let, tedy až desetkrát detailněji, než kdykoliv předtím. Zároveň nám to dává "přičichnout" k možnostem dalekohledů možná už příštího desetiletí.

Zdroje: astronews.com, en.wikipedia.org




O autorovi

Jakub Vošmera

Autor je studentem brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. Zabývá se přírodními vědami, především fyzikou a astronomií. E-mail: vosmera(at)gmail.com Osobní stránky: vosmera.chytrak.cz



4. vesmírný týden 2017

4. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 23. 1. do 29. 1. 2017. Měsíc bude kolem novu, uvidíme jej jako extrémní večerní srpek už v sobotu 28. 1.? Večer nás upoutá až dlouho do tmy zářící planeta Venuše a kousek vedle ní i slabší Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Ráno už se dá pozorovat i Saturn. Aktivita Slunce se krátkodobě zvýšila. Na večerní obloze pomalu zjasňuje Enckeho kometa. Planetka Vesta byla v opozici. Z poněkud chudšího přehledu událostí z kosmonautiky připomínáme start Atlasu V a zajímavý problém selhávajících atomových hodin na družicích Galileo. Fantastický snímek měsíčku Daphnis publikoval tým sondy Cassini u Saturnu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2237 - Rosetta (úzkopásmově)

Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkcia Mesiaca so Saturnom

Snimka 24. 01.2017 o 05:45, Canon EOS 600D, obj. Tamron 300mm

Další informace »