Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejbližší dvojice supermasivních černých děr

Nejbližší dvojice supermasivních černých děr

Dvě černé díry v centru galaxie NGC 3393
Dvě černé díry v centru galaxie NGC 3393
Astronomové využívající kosmický dalekohled NASA s názvem Chandra X-ray Observatory objevili první dvojici supermasivních černých děr ve spirální galaxii, která je podobná té naší. Dvojice černých děr v souhvězdí Hydry, která je od Země vzdálena přibližně 160 miliónů světelných roků, je zatím nejbližší takovouto známou soustavou.

Dvě černé díry se nachází poblíž středu spirální galaxie NGC 3393, přičemž je dělí vzdálenost pouhých 490 světelných roků. Obě černé díry jsou pravděpodobně pozůstatkem srážky a splynutí dvou galaxií rozdílných hmotností. K této události došlo zřejmě před více než miliardou roků.

"Pokud by se galaxie nenacházela tak blízko Země, neměli bychom šanci rozlišit tyto dvě černé díry, jak se to nyní astronomům povedlo," říká Pepi Fabbiano, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA), Cambridge, Massachusetts, hlavní vedoucí studie, která byla publikována minulý týden v internetovém vydání časopisu Nature. "Protože se tato galaxie nachází doslova za humny - pokud se týká kosmických měřítek - můžeme přemýšlet o tom, jak velké množství takovýchto dvojic černých děr nám zatím uniká."

Dřívější pozorování v oboru rentgenového záření a na dalších vlnových délkách elektromagnetického spektra vedla k závěru, že se v centru galaxie NGC 3393 nachází jedna černá díra. Avšak "dlouhý pohled" družice Chandra v trvání téměř 28 hodin umožnil astronomům detekovat podvojnost černé díry. Obě černé díry se stále ještě zvětšují, přičemž emitují rentgenové záření v důsledku intenzivního zahřívání plynu, který na ně postupně padá.

Když dojde ke srážce dvou stejně velkých spirálních galaxií, měl by jejím důsledkem být podle názoru astronomů vznik dvojice černých děr, galaxie s narušenou strukturou a překotná tvorba hvězd. Velmi dobře známým příkladem je dvojice supermasivních černých děr v galaxii NGC 6240, která se nachází ve vzdálenosti 330 miliónů světelných roků od Země.

Avšak NGC 3393 je velice dobře uspořádanou spirální galaxií, v jejíž centrální výduti převládají staré hvězdy. Jedná se o docela nezvyklé rekvizity pro galaxii obsahující dvojici černých děr. Galaxie NGC 3393 tak může být prvním známým případem, kdy došlo ke splynutí jedné velké a jedné mnohem menší galaxie při události přezdívané astronomy "pomalá srážka", jehož důsledkem je vytvoření dvojice supermasivních černých děr. Skutečně některé teorie předpokládají, že pomalé srážky mohou být poměrně častým případem vytvoření dvojice černých děr, avšak ti správní kandidáti se obtížně hledají.

Dvě černé díry v centru spirální galaxie NGC 3393 (pohled v oboru záření X)
Dvě černé díry v centru spirální galaxie NGC 3393 (pohled v oboru záření X)
"Dvě galaxie splynuly v tomto případě bez jakýchkoliv stop po dřívější kolizi, nehledě na vytvořenou dvojici černých děr," říká spoluautor článku Junfeng Wang, rovněž pracovník CfA.

Pozorování ukazují, že obě černé díry mají mnohem větší hmotnost než několik miliónů hmotností Slunce. Pokud zde skutečně došlo k pomalé srážce, i černé díry by nakonec měly za několik miliard let splynout.

Obě superhmotné černé díry jsou zahaleny přítomným prachem a plynem, což má za následek jejich obtížné pozorování ve viditelném světle. Protože rentgenové záření je mnohem energetičtější, může snáze tímto materiálem proniknout. Spektra pořízená rentgenovou družicí Chandra ukazují jasné znaky přítomnosti dvojice supermasivních černých děr.

Objev v galaxii NGC 3933 má některé podobnosti s dvojicí supermasivních černých děr, kterou nedávno studovala Julia Comerford (University of Texas, Austin), která rovněž využila data z rentgenové družice Chandra. Dva rentgenové zdroje, které mohou mít svůj původ v superhmotných černých dírách v galaxii nacházející se ve vzdálenosti 2 miliardy světelných roků od Země, jsou od sebe vzdáleny přibližně 6 500 světelných let. Podobně jako galaxie NGC 3933 i tato hostitelská galaxie nevykazuje žádné stopy přítomnosti mimořádného množství vznikajících hvězd.

"Srážky a splynutí jsou jedním z velmi důležitých způsobů, který galaxie a černé díry využívají ke svému růstu," říká spoluautor článku Guido Risaliti (CfA a National Institute for Astrophysics, Florence, Itálie). "Objevení dvojice černých děr ve spirální galaxii je důležitou stopou ke studiu, jak k takové události dochází."

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »