Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Pilíře zkázy
Jiří Srba Vytisknout článek

Pilíře zkázy

Oblast R18 v mlhovině Carina
Autor: ESO/A. McLeod

Pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT vědci získali působivá nová pozorování mohutných pilířovitých struktur v mlhovině Carina. Mezinárodní tým provedl analýzu několika pilířů v různých mlhovinách a dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná spíše o ‚pilíře zániku‘ – což je v kontrastu s pojmenováním známého útvaru podobného typu, který se nachází v Orlí mlhovině a je nazýván Pilíře stvoření.

Barevná mlhovina Carina podléhá náporu jasných nedalekých hvězd

Sloupy a pilíře zachycené na novém snímku mlhoviny Carina (Carina Nebula) jsou mohutnými oblaky prachu a plynu, které leží v oblasti s probíhajícím vývojem hvězd vzdálené od nás asi 7 500 světelných let. Pozorování těchto útvarů získal tým pod vedením Anny McLeod (PhD studentka v ESO) s pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope).

Mimořádnou předností zařízení MUSE je schopnost najednou pořídit tisíce snímků mlhoviny v různých spektrálních oblastech elektromagnetického záření. To astronomům umožňuje zmapovat chemické složení a fyzikální vlastnosti hmoty v různých částech mlhoviny.

Kromě nově získaných dat měli vědci k dispozici také snímky podobných struktur v Orlí mlhovině (Eagle Nebula, jedná se o známé Pilíře stvoření (Pillars of Creation [1]) a útvarů v mlhovině NGC 3603. Provedli analýzu celkem deseti pilířů a podařilo se jim odhalit přímou spojitost mezi zářením vydávaným blízkými hmotnými hvězdami a strukturami samotných pilířů.

Ironickým faktem je, že jedním z prvních důsledků formování nové hmotné hvězdy je počátek zániku oblaku, ze kterého se zrodila. Myšlenka, že hmotné hvězdy mají nezanedbatelný vliv na své okolí, není nová: je známo, že tyto hvězdy vydávají značné množství intenzivního ionizujícího záření , které je schopné zbavit neutrální atomy elektronů. Důkazy vzájemného působení mezi hvězdami a jejich okolím je však obtížné získat pozorováním.

Členové týmu analyzovali efekty tohoto vysoce energetického záření na strukturu pilířů. Proces působení je znám jako fotoevaporace (photoevaporation), plyn je nejprve ionizován a následně se rozptýlí do okolí. Pozorováním výsledků fotoevaporace – při které mimo jiné dochází ke ztrátě hmoty z pilířů – se vědcům podařilo odhalit příčiny. Byla nalezena zřejmá korelace mezi množstvím ionizujícího záření emitovaného nedalekými hvězdami a rychlostí rozptylování hmoty pilířů.

Když mladé hmotné hvězdy pomáhají ničit oblast, která jim dala vzniknout, mohlo by se zdát, že se jedná o kosmickou pohromu. Veškerou složitost mechanismů zpětných vazeb vzájemného působení hvězd a pilířů však zatím chápeme velmi chabě. Pilíře mohou vypadat jako husté oblaky, ale ve skutečnosti jsou i tyto části mlhovin oblastmi s velmi rozptýleným materiálem (plynem a prachem). Je proto možné, že záření a hvězdný vítr mladých hmotných hvězd naopak pomáhají vytvářet hustější oblasti v pilířích, které se následně mohou dále hroutit a umožnit vznik dalších hvězdy.

Tyto dech beroucí kosmické struktury mohou přinést mnoho důležitých informací a přístroj MUSE je ideálním zařízením k jejich zkoumání.

Poznámky

[1] Pilíře stvoření (Pillars of Creation) je název ikonického snímku pořízeného pomocí kosmického dalekohledu HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope), který zachycuje nejznámější příklad těchto struktur. Objekty jsou rovněž známy pod přezdívkou ‚sloní choboty‘ (elephant trunks) a mohou se táhnout na vzdálenost několik světelných let.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku 'Connecting the dots: a correlation between ionising radiation and cloud mass-loss rate traced by optical integral field spectroscopy' autorů A. F. McLeod a kol., který byl publikován ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Složení týmu: A. F. McLeod (ESO, Garching, Německo), M. Gritschneder (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), J. E. Dale (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), A. Ginsburg (ESO, Garching, Německo), P. D.Klaassen (UK Astronomy Technology Centre, Royal Observatory Edinburgh, UK), J. C. Mottram (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo), T. Preibisch (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), S. Ramsay (ESO, Garching, Německo), M. Reiter (University of Michigan Department of Astronomy, Ann Arbor, Michigan, USA) a L. Testi (ESO, Garching, Německo).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Anna Faye McLeod; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6321; Email: amcleod@eso.org

Mathias Jäger; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 176 62397500; Email: mjaeger@partner.eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1639



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Mlhovina , ESO - VLT, Carina, MUSE, Pilíře stvoření, Tisková zpráva ESO


33. vesmírný týden 2017

33. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 14. 8. do 20. 8. 2017. Měsíc bude v poslední čtvrti. Dojde k zákrytu Hyád a ve dne také Aldebaranu. Jupiter mizí večer na jihozápadě. Saturn je za soumraku nad jihozápadem. V druhé polovině noci uvidíme Neptun a Uran. Ráno se ukazuje Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká. Očekáváme start Falconu 9 s Dragonem k ISS, Atlasu V s komunikační družicí TDRS-M a Proton-M by měl vynést komunikační družici Blagovest.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Střecha Slovenska

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2017 obdržel snímek „Střecha Slovenska“, jehož autorem je Václav Hýža. Pilíř noci, rozlité mléko bohyně Héry, bývalá cesta slunce, která je dnes v popelu. Také nebeská řeka Inků, most čínských milenců, ale i věčný svit duší, které opustily svět.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Přiblížení hvězdy k Měsíci

Další informace »