Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Planetární mlhovina NGC 2440

Planetární mlhovina NGC 2440

Mlhovina NGC 2440 na fotografii z HST.
Mlhovina NGC 2440 na fotografii z HST.
Tato publikovaná fotografie, kterou pořídil Hubblův kosmický dalekohled HST (NASA), představuje vybarvený „poslední výkřik“ hvězdy jako je naše Slunce. Taková hvězda na konci svého života odhodí své vnější plynné vrstvy, které vytvoří jakýsi rozpínající se chomáč (kokon) kolem obnaženého jádra. Ultrafialové záření umírající hvězdy tento materiál intenzivně zahřívá. Vyhořelá hvězda, tzv. bílý trpaslík, to je ta bílá tečka uprostřed obrázku. Podobný osud potká i naše Slunce, avšak nedojde k tomu dříve než asi za 5 miliard roků.

Naše Galaxie je doslova zaplněna pozůstatky hvězd, které označujeme jako planetární mlhoviny. S planetami však nemají nic společného. V 18. a 19. století je astronomové takto pojmenovali, protože v malém dalekohledu se podobaly kotoučkům vzdálených planet Uran a Neptun. Planetární mlhovina na připojené fotografii má označení NGC 2440. Bílý trpaslík v jejím středu patří k nejteplejším známým bílým trpaslíkům: jeho povrchová teplota se blíží hodnotě 200 000 °C. Chaotická struktura mlhoviny naznačuje, že hvězda odhodila svůj materiál v několika epizodách. Během každé exploze směřoval výtrysk hmoty poněkud jiným směrem. Dobře je to zřetelné na obou lalocích ve tvaru smyčky. Mlhovina je také bohatá na oblaka prachu, některá z nich vytvářejí dlouhé tmavé pruhy směřující pryč od hvězdy. Mlhovina NGC 2440 je od Země vzdálena 4 000 světelných let a leží v souhvězdí Puppis (Lodní záď) na jižní obloze.

Fotografie byla pořízena 6. 2. 2007 pomocí kamery WFPC-2 (Wide Field Planetary Camera 2) na palubě HST. Modrá barva odpovídá rozložení helia, modrozelená rozložení kyslíku a červená barva ukazuje rozložení dusíku a vodíku.

Credit: NASA, ESA, and K. Noll (STScI)

Zdroj: hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »