Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Seznamte se: Hyády

Seznamte se: Hyády

Fotografie Hyád
Fotografie Hyád
Otevřená hvězdokupa Hyády, ležící v souhvězdí Býka, bývá amatérskými pozorovateli občas trochu opomíjena. Způsobuje to zřejmě její velká rozsáhlost, se kterou souvisí poměrně malá koncentrace hvězd a také přítomnost nedalekých Plejád, které jsou výrazně kompaktnější a proto se raději věnují jim. Ani Messier při tvorbě svého katalogu Hyádám nedal žádné číslo, ačkoli je musel určitě znát. Přes tyto "ústrky" se jedná o velmi zajímavý objekt, který se velmi dobře dá pozorovat pouhým okem nebo triedrem.

Podle řecké mytologie byly Hyády dcery obra Atlase, patřícího mezi Titány a jedné z nymf vnějších moří, buď Aithroy nebo Pleione. Na nebe je prý přenesl nejvyšší řecký bůh Zeus a existují dvě verze, co jej k tomu vedlo. Jedna varianta udává, že důvodem byla vděčnost za to, jak se staraly o jeho syna Dionýsa a chránily jej před bohyní Herou, která jej chtěla zlikvidovat. Druhá, častěji uváděná legenda, hovoří o tom, že Hyády měly tak nesmírně rády svého bratra Hyase, že když nešťastně zahynul během lovu, zoufale truchlily a nechtěly už dále žít (podle jedné verze dokonce spáchaly sebevraždu). To zapůsobilo na Dia natolik, že je za jejich oddanost umístil na oblohu v podobě hvězd v souhvězdí Býka. Protože Hyády začínají být z Řecka viditelné těsně před východem Slunce v době, kdy nastává období dešťů, místní lidé se domnívali, že tyto deště jsou slzami, které sestry roní za svého zemřelého bratra.

Ve skutečnosti se jedná o nejbližší otevřenou hvězdokupu, vzdálenou přibližně 150 světlených let. Ještě blíže Zemi sice leží hvězdná asociace ve Velké medvědici, ale ta se nepočítá mezi klasické hvězdokupy. Hyády čítají asi 200 hvězd (některé prameny udávají až dvojnásobek), ze kterých jsou necelé čtyři desítky jasnější než 6. magnituda. Někde můžeme najít, že pětice nejjasnějších má jména Faiste, Koronis, Kleja, Fajo a Eudora, ale většina pramenů tato jména neuvádí. Zdaleka nejvýraznějším objektem této části oblohy je červený obr Aldebaran, α Tau (0,9 mag), který je zdánlivě také součástí hvězdokupy. Ve skutečnosti se však do Hyád  jen promítá, leží asi o 85 světelných let blíže. Nejjasnější Hyádou je tak dvojhvězda θ Tau, konkrétně její složka θ2 Tau, která má 3,4 mag. Ta spolu s Aldebaranem a hvězdami ε, γ, δ a σ Tau tvoří charakteristický obrazec ve tvaru písmene V.

Základní údaje o vybraných výraznějších Hyádách naleznete v tabulce:

 Označení  Jméno  Jasnost  Poznámky
θ2 Tau Phaesula 3,4 mag tvoří optickou dvojhvězdu s θ1 Tau, obě složky jsou spektroskopické dvojhvězdy  
ε Tau Ain, Oculus Borealis (oko, severní oko) 3,5 mag kolem hvězdy obíhá exoplaneta o hmotnosti 7,6 Jupitera
 γ Tau Hyadum I, Prima Hyadum (první Hyáda) 3,7 mag  
δ1 Tau  Eudora, Hyadum II, Secunda Hyadum (druhá Hyáda)  3,8 mag nejjasnější složka trojitého systému (δ1, δ2, δ3), sama je dvoj- nebo trojhvězdou
κ1 Tau   4,2 mag tvoří optickou dvojhvězdu s κ2 Tau
υ Tau   4,3 mag trojhvězda, hlavní složka je proměnná
ι Tau   4,6 mag  
ρ Tau   4,7 mag proměnná hvězda
σ Tau   4,8 mag dvojhvězda, slabší složka má 5,1 mag

Jak již bylo zmíněno, Hyády nejsou zařazeny v Messierově katalogu a nenajdeme je ani pod zkratkami NGC (New General Catalogue) nebo IC (Index Catalogue). Zřejmě prvním, kdo je zahrnul do svého seznamu objektů, byl Giovanni Battista Hodierna roku 1654. Dále jsou evidovány v méně známých katalozích, takže je můžeme vyhledat pod označením Melotte 25, Collinder 50 nebo Caldwell 41. Také se v souvislosti s Hyádami můžeme setkat s názvem "zlatá brána ekliptiky", který však neoznačuje samotnou hvězdokupu, ale oblast mezi Hyádami a Plejádami (přesněji řečeno mezi Aldebaranem a hvězdou Alcyone).

Orientační mapka

Pomocí výpočtů se podařilo zjistit, že stáří hvězdokupy je kolem 625 miliónů let, což je asi 10x více než nedaleké Plejády, se kterými vůbec nesouvisí. Naopak se ukazuje, že Hyády tvoří nadkupu otevřených hvězdokup spolu s Jesličkami (M44, Praesepe) v souhvězdí Raka. Díky stáří hvězdokupy se v ní nalézá značné množství červených obrů, což jsou hvězdy v jednom ze závěrečných stádií vývoje. Do této skupiny patří všechny čtyři nejjasnější Hyády.

Středová část Hyád má průměr 10-20 světelných let a na obloze zabírá asi 5,5°. Protože však celkový průměr hvězdokupy se odhaduje na 60-80 světelných let, jsou hvězdy, patřící k tomuto objektu po obloze roztroušeny na daleko větší ploše. Ta zabírá úctyhodných 25° a zasahuje tak i do okolních souhvězdí. Kromě toho existuje ještě řada hvězd, které patří k Hyádám, ale leží i mimo tuto širší oblast a zřejmě časem uniknou z gravitačního působení hvězdokupy. Nejvzdálenějším členem hvězdokupy je hvězda ι Hor v souhvězdí Hodin o magnitudě 5,4. Její průzkum ukázal, že v současnosti je od nás vzdálena jen 56 světelných let a od místa svého zrodu se vzdálila již více než 130 světelných let.

Hvězdy v Hyádách se pohybují jedním směrem rychlostí přes 40 km za sekundu, takže na obloze urazí za rok asi 0,12" a míří společně do stejného místa, které se nazývá vertex hvězdokupy. To se nachází severovýchodně od hvězdy Betelgeuze v souhvězdí Oriona. Z tohoto důvodu Hyády řadíme mezi tzv. pohybové hvězdokupy. Tímto pohybem se od nás hvězdokupa vzdaluje, takže její zdánlivý průměr se bude stále zmenšovat a jasnost hvězd slábnout. Za zhruba 100 miliónů let se z Hyád stane mlhavá skvrnka o průměru pouze 3' a i ty nejsilnější hvězdy budou slabší než 14 magnituda.

Vybrané zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »