Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Skrytá tajemství Orionových oblaků
Jiří Srba Vytisknout článek

Skrytá tajemství Orionových oblaků

Molekulární oblak Orion A dalekohledem VISTA
Autor: ESO/VISION survey

Tento působivý záběr je jednou z největších mozajek zachycujících molekulární oblak Orion A s vysokým rozlišením v infračervené oblasti spektra. Podklady pro toto panorama byly nasnímány pomocí přehlídkového dalekohledu VISTA pro infračervenou oblast elektromagnetického záření, který pracuje na observatoři ESO/Paranal v severním Chile. Orion A, ležící ve vzdáleností asi 1 350 světelných let od Slunce, je jednou z nejbližších známých mohutných oblastí, ve kterých v současnosti vznikají nové hvězdy. Uvedená fotografie zachycuje celou řadu mladých hvězd a dalších objektů, jinak skrytých našemu zraku hluboko v hustých prachových oblacích.

Přehlídka VISTA přinesla dosud nejdetailnější infračervený pohled na molekulární oblak Orion A

Tento nový záběr získaný v rámci přehlídkového programu VSION (VIenna Survey In Orion) je mozajkou řady jednotlivých snímků [1] pořízených v infračervené oblasti elektromagnetického záření pomocí dalekohledu VISTA, který pracuje na observatoři ESO/Paranal v Chile. Panorama zachycuje rozsáhlý útvar s označením Orion A (Orion A molecular cloud), tedy jeden z dvojice obřích molekulárních oblaků patřících k systému objektů tohoto typu známému jako Komplex molekulárních oblaků v souhvězdí Orion (Orion molecular cloud complex, OMC). Molekulární oblak Orion A se na obloze táhne v délce přibližně 9° směrem na jih od "Orionova meče" [2].

VISTA je největší dalekohled světa, určený výhradně k přehlídkám oblohy. Má velké zorné pole a velmi citlivé detektory infračerveného záření, což jsou ideální předpoklady pro získávání vysoce kvalitních záběrů s hlubokým dosahem – přesně takových, jaké vyžaduje ambiciózní přehlídkový program.

Primárním výsledkem programu VISION je katalog téměř 800 tisíc jednotlivých hvězd, mladých objektů hvězdného typu a vzdálených galaxií, který sledovanou oblast oblohy pokrývá detailněji a s hlubším dosahem, než dosavadní přehlídky [3].

Teleskop VISTA je schopen zaznamenat vlnové délky záření, které lidské oko nevidí. Umožňuje tak astronomům zachytit řadu jinak nepozorovatelných objektů v nitru této hvězdné porodnice. Velmi mladé hvězdy, ještě nepozorovatelné ve viditelném světle kvůli všudypřítomnému prachu, je možné odhalit pozorováním v oborech záření s delšími vlnami, například v infračerveném pásmu, neboť pro tyto vlny je okolní prach průhlednější.

Tento nově zveřejněný záběr představuje důležitý krok na cestě ke kompletnímu zmapování procesů hvězdotvorby v oblaku Orion A, ať již jde o málo nebo velmi hmotné hvězdy. Nejpůsobivějším objektem komplexu je bezesporu slavná Velká mlhovina v Orionu (Orion Nebula), nesoucí v Messierově katalogu nehvězdných objektů označení M 42 (Messier 42) [4] – na snímku je úplně vlevo. Tato oblast se na obloze nachází v místě symbolizujícím „meč“ bájného lovce Oriona. Katalog vytvořený na základě pozorování dalekohledem VISTA obsahuje známé i nově objevené objekty včetně pětice kandidátů na mladé objekty hvězdného typu (young stellar object) a deseti možných vzdálených galaktických kup (galaxy clusters).

Výběr toho nejlepšího z nového záběru molekulárního oblaku Orion A pořízeného v infračerveném záření pomocí dalekohledu VISTA. Dobře patrná je řada podivných struktur včetně rudých výtrysků z velmi mladých hvězd, temných oblaků prachu a drobných velmi vzdálených galaxií ležících daleko mimo Galaxii, které pozorujeme skrze tento oblak. Autor: ESO/VISION survey
Výběr toho nejlepšího z nového záběru molekulárního oblaku Orion A pořízeného v infračerveném záření pomocí dalekohledu VISTA. Dobře patrná je řada podivných struktur včetně rudých výtrysků z velmi mladých hvězd, temných oblaků prachu a drobných velmi vzdálených galaxií ležících daleko mimo Galaxii, které pozorujeme skrze tento oblak.
Autor: ESO/VISION survey

Na různých místech snímku můžeme nahlédnout rovněž do temných molekulárních oblaků a spatřit mnoho skrytých pokladů včetně disků hmoty (někdy označovaných jako před-hvězdné disky, pre-stellar discs), ze kterých mohou vznikat nové hvězdy, mlhovin spojených s nově vzniklými hvězdami (Herbig-Haro objects), malých hvězdokup a dokonce kup galaxií ležících nejen mimo oblak, ale daleko mimo naší Galaxii. Přehlídka VISION umožnila systematicky zkoumat nejrannější vývojové fáze mladých hvězd v nitru tohoto blízkého molekulárního oblaku.

Tento mimořádně podrobný snímek oblaku Orion A představuje základ dalšího výzkumu zrodu a vývoje hvězd i hvězdokup nejen v této oblasti. Opět také upozornil na možnosti, které přináší výkon dalekohledu VISTA při rychlém a hlubokém zobrazování rozsáhlých oblastí oblohy v oboru blízkého infračerveného záření [5].

Poznámky

[1] Přehlídka VISION pokrývá asi 18,3 čtverečního stupně s rozlišením cca 0,3“ na pixel.

[2] Druhý obří molekulární oblak v komplexu nese označení Orion B a nachází se východně od Orionova pásu.

[3] Celá přehlídka VISION zachycuje ještě větší plochu oblohy, než ze zobrazeno na tomto záběru, který má v originále rozměry 39 578 x 23 069 pixelů. 

[4] Mlhovina v souhvězdí Orion byla poprvé popsána na počátku 17. století, osoba objevitele je však nejistá. Francouzský lovec komet Charles Messier pořídil kresby hlavních struktur v mlhovině v polovině 18. století a přidělil jí pořadové číslo 42 ve svém katalogu nehvězdných objektů. Pro přilehlou menší oblast severně od hlavní části mlhoviny použil číslo 43. William Herschel později spekuloval o tom, že mlhovina by mohla být „chaotickou změtí hmoty pro budoucí slunce“. Astronomové od té doby objevili, že pozorovaná ‚mlha‘ je skutečně plyn svítící pod náporem ultrafialového záření mladých žhavých hvězd, které se v mlhovině zformovaly relativně nedávno.        

[5] Úspěšná přehlídka oblohy v souhvězdí Orion (VISION) bude následována ještě rozsáhlejší veřejnou přehlídkou VISIONS pomocí dalekohledu VISTA, která se zaměří na další oblastí s probíhajícím vývojem hvězd a začne již v dubnu 2017.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “VISION - Vienna survey in Orion I. VISTA Orion A Survey” autorů S. Meingast a kol., který byl uveřejněn ve vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: Stefan Meingast (University of Vienna, Vienna, Rakousko), João Alves (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Diego Mardones (Universidad de Chile, Santiago, Chile), Paula Teixeira (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Marco Lombardi (University of Milan, Milan, Itálie), Josefa Großschedl (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Joana Ascenso (CENTRA, Universidade de Lisboa, Lisbon, Portugalsko; Universidade do Porto, Porto, Portugalsko), Herve Bouy (Centro de Astrobiología, Madrid, Španělsko), Jan Forbrich (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Alyssa Goodman (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge MA, USA), Alvaro Hacar (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Birgit Hasenberger (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Jouni Kainulainen (Max-Planck-Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo), Karolina Kubiak (University of Vienna, Vienna, Rakousko), Charles Lada (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, USA), Elizabeth Lada (University of Florida, Gainesville, USA), André Moitinho (SIM/CENTRA, Universidade de Lisboa, Lisbon, Portugalsko), Monika Petr-Gotzens (ESO, Garching, Německo), Lara Rodrigues (Universidad de Chile, Santiago, Chile) a Carlos G. Román-Zúñiga (UNAM, Ensenada, Baja California, Mexico).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program, zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů, umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu, nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu, v oblasti Cero Armazones, staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1701



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Molekulární mračno, Tisková zpráva ESO, Orion, VISTA


4. vesmírný týden 2017

4. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 23. 1. do 29. 1. 2017. Měsíc bude kolem novu, uvidíme jej jako extrémní večerní srpek už v sobotu 28. 1.? Večer nás upoutá až dlouho do tmy zářící planeta Venuše a kousek vedle ní i slabší Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Ráno už se dá pozorovat i Saturn. Aktivita Slunce se krátkodobě zvýšila. Na večerní obloze pomalu zjasňuje Enckeho kometa. Planetka Vesta byla v opozici. Z poněkud chudšího přehledu událostí z kosmonautiky připomínáme start Atlasu V a zajímavý problém selhávajících atomových hodin na družicích Galileo. Fantastický snímek měsíčku Daphnis publikoval tým sondy Cassini u Saturnu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2237 - Rosetta (úzkopásmově)

Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Planetka (24814) 1994 VW1 poblíž hvězdy beta Tau

Planetka měla v době fotografování 16.3 mag a pohybovala se po obloze rychlostí 1.23"/min.

Další informace »