Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra byla vyvržena při galaktické kolizi

Supermasivní černá díra byla vyvržena při galaktické kolizi

Supermasivní černá díra unikající z galaxie
Autor: NASA/CXC/M.Weiss

Supermasivní černé díry jsou všeobecně stacionárními objekty, které sídlí v centrech většiny velkých galaxií. Nicméně na základě použití dat z rentgenové družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a z dalších teleskopů astronomové nedáno vypátrali, že může existovat supermasivní černá díra, která se pohybuje. Tato možná černá díra – odpadlík, která má hmotnost přibližně 160 miliónů hmotností Slunce, se nachází v eliptické galaxii vzdálené zhruba 3,9 miliardy světelných roků od Země. Astronomové mají zájem o tuto pohybující se supermasivní černou díru, protože tak mohou odhalit více informací o vlastnostech těchto tajemných objektů.

Když se dvě menší supermasivní černé díry srazí, splynou za vytvoření většího objektu. Tato kolize by měla zároveň generovat gravitační vlny, které jsou emitovány mnohem silněji v jednom směru než v jiných. Nově vytvořená černá díra tak může obdržet „kopanec“ v opačném směru, než směřují tyto intenzivní gravitační vlny. Tento impuls může vyhodit černou díru z centra galaxie, jak je znázorněno na ilustraci.

Síla impulsu závisí na rychlosti a směru rotace obou menších černých děr před jejich splynutím. Z tohoto důvodu informace o těchto důležitých, avšak těžko postižitelných vlastnostech, mohou být získány na základě studia rychlosti pohybu černých děr.

Astronomové objevili tyto kandidáty na černé díry na základě studia rentgenového záření a optických dat pro tisíce galaxií. Zaprvé použili pozorování družice Chandra k výběru galaxií, které obsahují jasné zdroje rentgenového záření a které byly pozorovány jako součást přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Jasná rentgenová emise je obvyklým rysem supermasivních černých děr, které velmi rychle zvětšují svoji velikost.

Dále se vědci podívali, jestli pozorování jasných rentgenových galaxií pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST odhalí dvě maxima poblíž jejich středu na snímcích v optickém oboru. Tato dvě maxima mohou ukazovat, že je zde přítomna dvojice supermasivních černých děr, nebo že se odvržená černá díra pohybuje pryč od seskupení hvězd v centru dané galaxie.

Pokud byla kritéria splněna, pak astronomové prozkoumali spektra SDSS, která ukázala, jak velké množství viditelného světla kolísá s jeho vlnovou délkou. Jestliže astronomové objevili o mnohém vypovídající charakteristické rysy ve spektru, naznačující přítomnost supermasivní černé díry, následoval ještě bližší průzkum těchto galaxií.

Supermasivní černá díra unikající z galaxie Autor: X-ray: NASA/CXC/NRAO/D.-C.Kim; Optical: NASA/STScI; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss
Supermasivní černá díra unikající z galaxie
Autor: X-ray: NASA/CXC/NRAO/D.-C.Kim; Optical: NASA/STScI; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss
Po všech těchto pátráních po vhodném kandidátu byla prchající černá díra konečně objevena. Levý snímek na vloženém obrázku pořízený pomocí HST ukazuje dvě jasné skvrny poblíž středu galaxie. Jedna z nich se nachází přesně uprostřed galaxie, druhá je vzdálena asi 3 000 světelných roků od jejího centra. Pozdější prameny ukazují vlastnosti rostoucí superhmotné černé díry a její polohu shodující se s jasným zdrojem rentgenového záření, který byl objeven družicí Chandra (viz pravý snímek na vloženém obrázku). Na základě použití dat z přehlídky SDSS a z pozorování pomocí dalekohledu Keck na Havajských ostrovech astronomové určili, že rostoucí černá díra se nachází poblíž, avšak viditelně mimo střed a má rychlost, která je odlišná od pohybu galaxie. Z to vyplývá, že tento zdroj může být unikající superhmotná černá díra.

Mateřská galaxie unikající černé díry rovněž vykazuje určité známky rušivých podnětů v jejích vnějších oblastech, z kterých vyplývá, že ke splynutí dvou galaxií došlo relativně nedávno. Protože ke splynutí supermasivních černých děr zřejmě dochází, když se srazí jejich mateřské galaxie, tato informace podporuje představu o prchající supermasivní černé díře v tomto systému.

Kromě toho hvězdy vznikají v galaxii vysokým tempem několik set hmotností Slunce za rok. To souhlasí s počítačovými simulacemi, které předpokládají, že rychlost vzniku hvězd může být zesílena splynutím galaxií, a to zejména v případě, kdy obsahují vyvrženou černou díru.

Další možné vysvětlení získaných dat je, že obě supermasivní černé díry se nacházejí v centru galaxie v souhvězdí Velké medvědice, avšak jedna z nich nevyzařuje zjistitelné záření, protože zvětšuje svoji velikost příliš pomalu. Vědci upřednostňují vysvětlení na základě prchající černé díry, avšak potřebují ještě další data k posílení tohoto předpokladu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] chandra.harvard.edu
[3] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra, Chandra X-ray Observatory


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »