Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Záhadná mlhovina Tarantule

Záhadná mlhovina Tarantule

Část mlhoviny Tarantule ve Velkém Magellanov ěoblaku
Část mlhoviny Tarantule ve Velkém Magellanov ěoblaku
Hubblův kosmický teleskop HST (NASA/ESA) pořídil mimořádnou fotografii části proslulé mlhoviny s názvem Tarantula Nebula (mlhovina Tarantule), což je rozsáhlý oblak prachu a plynů v sousední nepravidelné galaxii Velké Magellanovo mračno s probíhajícím vznikem hvězd. Na publikovaném snímku vidíme centrální oblast mlhoviny, která jasně září v důsledku přítomnosti mladých hvězd a ionizovaného plynu.

Tenké oblouky v mlhovině Tarantule připomínaly astronomům dlouhé pavoučí nohy, podle nichž obdržela toto neobvyklé jméno. Část mlhoviny, viditelná na publikovaném snímku pořízeném kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST je napříč protkána proudy prachu a plynů rozbrázděných nedávnou explozí supernovy. Tento pozůstatek po výbuchu supernovy s označením NGC 2060 se nachází vlevo nahoře od středu tohoto obrázku a obsahuje nejjasnější známý pulsar.

V blízkosti okraje mlhoviny, vlevo dole mimo publikovaný snímek, se nachází další pozůstatek, tentokráte po explozi supernovy SN 1987a, což je nejbližší supernova pozorovaná od doby vynálezu dalekohledu v 17. století. HST a další dalekohledy se vracejí k výzkumu této hvězdné exploze pravidelně od výbuchu v roce 1987 a každá následující "návštěva" ukazuje v novém světle expandující rázovou vlnu osvětlující plyn v okolí hvězdy, vytvářející perlový náhrdelník svítících bodů kolem zbytku hvězdy. Supernova SN 1987a je viditelná na širokoúhlém snímku mlhoviny, pořízeném prostřednictvím dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m.

Mlhovina Tarantule ve Velkém Magellanově mračnu
Mlhovina Tarantule ve Velkém Magellanově mračnu
Společně s umírající hvězdou je mlhovina Tarantule zastíněna mladými hvězdami, které se nedávno zformovaly z přítomných velkých zásob plynu a prachu. Tato hvězdná batolata intenzivně vyzařují ultrafialové světlo ionizující okolní plyn, který září červeně. Světlo je tak intenzivní, že ačkoliv je mlhovina od nás vzdálena 170 000 světelných roků - mimo naši Galaxii, je mlhovina Tarantula přesto viditelná za tmavé noci i bez dalekohledu (bohužel jen na jižní polokouli).

Kompaktní a mimořádně jasná hvězdokupa s názvem RMC 136 se nachází vlevo nahoře od oblasti zachycené na fotografii v úvodu článku. Poskytuje mnohem intenzivnější světlo, které je zodpovědné za vícebarevnou záři. Ještě nedávno astronomové diskutovali o tom, zda jsou zdroje intenzivního světla pevně vázány na hvězdokupu či snad za to může neznámý typ super-hvězd tisíckrát větších než Slunce. Uplynulo pouhých 20 let a HST ve spolupráci s novými generacemi pozemních dalekohledů odhalil jemné detaily, které astronomům umožnily přesvědčivě prokázat, že se jedná skutečně o hvězdokupu.

Avšak i když mlhovina Tarantule neobsahuje tyto hypotetické super-hvězdy, je stále "domovem" pro některé extrémní úkazy, které z ní dělají oblíbený cíl pro dalekohledy. Uvnitř jasné hvězdokupy leží například hvězda RMC 136a1, u které bylo nedávno zjištěno, že se jedná o nejtěžší známou hvězdu: v době vzniku činila její hmotnost kolem 300 hmotností Slunce. Tato "těžká váha" je výzvou pro astronomické teorie vzniku hvězd, převyšujících horní limit jejich doposud předpokládané hmotnosti.

Zdroj: spacetelescope.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkce Měsíce a Venuše

Fotografovánu na poli u Poříčí nad Sázavou. Zrcadlovka d3300 a 18-105 kit objektiv.

Další informace »