Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Zářivé drahokamy jižní oblohy

Zářivé drahokamy jižní oblohy

NGC_265a290.jpg
Největší astronomický dalekohled na oběžné dráze kolem Země nadále pořizuje detailní obrázky zajímavých vesmírných objektů. Poslední fotografie byly publikovány 18. 4. 2006. Hubblův kosmický dalekohled (HST) pořídil detailní fotografie dvou otevřených hvězdokup NGC 265 a NGC 290, které jsou součástí Malého Magellanova oblaku, nacházejícího se na jižní obloze. Obě hvězdokupy vypadají na fotografiích jako jiskřivé drahokamy na noční obloze.

Fotografie, pořízené pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST, ukazují nesčetné hvězdy v křišťálově čistém detailu. Tyto nádherné otevřené hvězdokupy se nacházejí ve vzdálenosti zhruba 200 000 světelných let od Země a jejich průměry jsou přibližně 65 světelných roků.

Hvězdokupy mohou být drženy pohromadě silnou gravitací, jako je tomu například u tzv. kulových hvězdokup, obsahujících statisíce hvězd, které jsou nahuštěny v malém prostoru zhruba ve tvaru koule. Nebo se může jednat o nepravidelné skupiny hvězd v počtu maximálně několika tisíc, volně seskupených do tzv. otevřené hvězdokupy, jako jsou případy hvězdokup NGC 265 a NGC 290 na publikovaných fotografiích.

Hvězdy v těchto otevřených hvězdokupách jsou relativně mladé a vznikly z jednoho oblaku mezihvězdného plynu. Tak jako se studenti po ukončení studia rozejdou do různých míst, i hvězdy v otevřených hvězdokupách zůstávají pospolu pouze omezenou dobu a postupně se rozptýlí do okolního prostoru v důsledku gravitačního ovlivňování jinými hvězdokupami, procházejícími v těsné blízkosti a vlivem působení oblaků prachu a plynu. Důvodem je malá gravitační soudržnost hvězd v otevřené hvězdokupě. Většina otevřených hvězdokup se rozplyne v průběhu několika set miliónů roků - na rozdíl od kulových hvězdokup, které díky silné gravitaci drží pohromadě a mohou existovat mnoho miliard let.

Otevřené hvězdokupy slouží jako prvotřídní astronomické laboratoře. Hvězdy v nich mají rozdílné hmotnosti, avšak nacházejí se ve stejné vzdálenosti od Země, pohybují se stejným směrem a mají přibližně stejné stáří a stejné chemické složení. Umožňují tak studovat a porovnávat jejich vlastnosti a vypátrat potřebné informace, týkající se vývoje hvězd, stáří takovýchto hvězdokup apod.

Malé Magellanovo mračno, v němž se obě otevřené hvězdokupy nacházejí, je jednou ze satelitních galaxií, které obklopují naši Galaxii. Můžeme ji spatřit i pouhým okem jako mlhavý obláček v souhvězdí Tukana na jižní obloze. Malé Magellanovo mračno obsahuje velké množství plynných mlhovin a hvězdných seskupení. Jedná se nejspíše o nepravidelnou galaxii, jejíž tvar byl ovlivněn opakovanými setkáními s naší Galaxií, což vedlo k prudkému zvýšení tvorby hvězd v této malé galaxii. Hvězdokupy NGC 265 a NGC 290 mohou tak za svou existenci vděčit těsnému přiblížení Malého Magellanova mračna k Mléčné dráze.

Publikované fotografie byly pořízeny v říjnu a v listopadu 2004 přes různé filtry v modrém, zeleném a červeném světle.

Zdroj: hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »