Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (048/2013): Velký Magellanův oblak patří k nejbližším..." /> Zářivé drama zrodu a smrti hvězd | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Zářivé drama zrodu a smrti hvězd
Jiří Srba Vytisknout článek

Zářivé drama zrodu a smrti hvězd

Oblast vzniku hvězd NGC 2035 na snímku z dalekohledu ESO/VLT - eso1348 Autor: ESO
Oblast vzniku hvězd NGC 2035 na snímku z dalekohledu ESO/VLT - eso1348
Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (048/2013): Velký Magellanův oblak patří k nejbližším sousedním galaxiím. Astronomové nedávno využili výkonný dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) k zaznamenání jednoho méně známého zákoutí této galaxie. Snímek zachycuje oblak plynu a prachu, ve kterém vznikají nové horké hvězdy a ty formují okolní plyn do neobvyklých tvarů. Na záběru jsou však patrné rovněž následky hvězdné smrti – vláknité struktury, které vznikly následkem exploze supernovy.

Na obloze v jižním souhvězdí Mečouna naleznete jednu z nejbližších sousedních galaxií – Velký Magellanův oblak, která se nachází ve vzdálenosti pouhých 160 tisíc světelných let od nás (eso1311). V této galaxii vzniká velký počet nových hvězd. Některé oblasti jejich zrodu, jako je třeba mlhovina Tarantule (eso1033), jsou tak jasné a velké, že je můžeme pozorovat ze Země pouhým okem. Tento nový snímek byl pořízen pomocí dalekohledu ESO/VLT, který pracuje na observatoři Paranal v Chile. Zachycuje oblast mlhoviny NGC 2035 (vpravo), která někdy bývá označována jako mlhovina Dračí hlava.

Objekt s označením NGC 2035 je emisní mlhovina označovaná také jako HII oblast. Tvoří ji oblaky plynu, které svítí díky ozařování mladými hvězdami. Záření strhává elektrony z obalů atomů vodíku v oblacích a při následné rekombinaci s dalšími atomy dochází k emisi světla. Mezi oblaky plynu se vyskytují rovněž shluky prachu, který světlo absorbuje. Vznikají tak vlnité podlouhlé temné útvary táhnoucí se skrz mlhovinu.  

Vláknité útvary v levé části snímku však nejsou důsledkem vzniku hvězd, ale jejich smrti. Vznikly při jednom z nejdivočejších procesů, jaký se ve vesmíru může odehrát – při explozi supernovy [1]. Tyto výbuchy jsou tak jasné, že na krátko mohou přezářit celou galaxii, ve které k nim došlo. Následně, během několika týdnů či měsíců, ale opět zeslábnou (eso1315 a potw1323a).

Z pouhého pohledu na tento obrázek je obtížné odhadnout skutečnou velikost těchto oblaků, jejichž šířka dosahuje stovek světelných let. Nejsou totiž v naší galaxii, ale mnohem dál. Velký Magellanův oblak je sice ‚velký‘, ale ve srovnání s naší Galaxií působí velmi neokázale – má v průměru jen 14 tisíc světelných let; je tedy asi 10krát menší než naše Galaxie.

Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems pomocí přístroje FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph), který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile [2].

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Pozůstatek po výbuchu supernovy na tomto snímku nese označení SNR 0536-67.6.

[2] ESO Cosmic Gems je iniciativa, která se snaží získávat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1348. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše

Další informace »